Jelení Paroží

🦌🌲 Úvod 🌲🦌

Před řítící se auto vyběhla laň. Byla nádherná - měla hbité nožky, hustou srst a zlatě zářící oči ve světle reflektorů. Těžko uvěřit, že tohle nádherné zvíře není v péči člověka. Takhle totiž někteří lidé o svůj dobytek pečují.

Člověk za volantem z ní však uchvácený nebyl. Měl z ní vztek, když nestihl včas zabrzdit. Mohutné auto do ní narazilo a rozbilo si čelní sklo. Nikomu by to nikdy neřekl, ale v hloubi duše věděl, že zabrzdit nechtěl. Takováhle drzá zvířata podle něj musí trpět. K jeho smůle však trpí i auto.

Ve stínu se hnulo čísi ucho. Člověk, který z nehody vyvázl zdráv hlasitě zaklel při domnění, že je tam nějaká další laň.

To, co ale viděl on i lidé kolem, ho ohromilo. Ta samá zlatavá laň se povýšeně postavila před auto, jako by se vůbec nic nestalo. Přistoupila blíž k nebezpečnému vozu a svými silnými kopyty mu rozrazila dveře. Přistoupila k člověku - vypadala daleko silnější, než kdy předtím, naopak člověk se krčil pod volantem.

Laň se mu zadívala hluboko do očí. Naprosto ho omámila. Člověk před ní ucivě sklonil hlavu - náhle si jí totiž také začal vážit. Laň ustoupila a rozběhla se zpět do lesa. Než se ale ztratila z dohledu, stihla tiše říct směrem k přihlížejícím lidem:

„Divočinu nebude nikdo ohrožovat."