Před řítící se auto vyběhla laň. Byla nádherná - měla hbité nožky, hustou srst a zlatě zářící oči ve světle reflektorů. Těžko uvěřit, že tohle nádherné zvíře není v péči člověka. Takhle totiž někteří lidé o svůj dobytek pečují.
Člověk za volantem z ní však uchvácený nebyl. Měl z ní vztek, když nestihl včas zabrzdit. Mohutné auto do ní narazilo a rozbilo si čelní sklo. Nikomu by to nikdy neřekl, ale v hloubi duše věděl, že zabrzdit nechtěl. Takováhle drzá zvířata podle něj musí trpět. K jeho smůle však trpí i auto.
Ve stínu se hnulo čísi ucho. Člověk, který z nehody vyvázl zdráv hlasitě zaklel při domnění, že je tam nějaká další laň.
To, co ale viděl on i lidé kolem, ho ohromilo. Ta samá zlatavá laň se povýšeně postavila před auto, jako by se vůbec nic nestalo. Přistoupila blíž k nebezpečnému vozu a svými silnými kopyty mu rozrazila dveře. Přistoupila k člověku - vypadala daleko silnější, než kdy předtím, naopak člověk se krčil pod volantem.
Laň se mu zadívala hluboko do očí. Naprosto ho omámila. Člověk před ní ucivě sklonil hlavu - náhle si jí totiž také začal vážit. Laň ustoupila a rozběhla se zpět do lesa. Než se ale ztratila z dohledu, stihla tiše říct směrem k přihlížejícím lidem:
„Divočinu nebude nikdo ohrožovat."
ČTEŠ
Jelení Paroží
FantasyV okolí hustého lesa leží velká obora. Lidé, kteří tudy procházejí se dívají na jeleny jako na nadbytečná zvířata, která nemá smysl chovat, když jich je plný les a jeleni jim jejich negativní postoj oplácí. Je tady však jeden výjimečný koloušek, k...