In a golden cage | Plánovaná korekce|

In a golden cage 20

„Gratuluji vám slečno Beirsová,jste ve druhém týdnu těhotenství.Hned vám vypíšu kartičku a příští měsíc přijdete na kontrolu"řekla doktorka a mě skončila poslední naděje.

„A pokud bych uvažovala o potratu?"vyslovila jsem myšlenku,která mě trápila nejvíc.„Pokud uvažujete o potratu,tak ten je možný do 22 týdnu,tak si to pořádně promyslete"řekla a podávala mi kartičku a broužurku.

Jako v mrákotách jsem vyšla z ordinace a nastoupila do auta.Takže,já v sobě nosím Harryho dítě.Dokázala bych jít na potrat?Dokázala bych zabít něco,co vzniklo z naší lásky?Věděla jsem,že nebudu dost silná na potrat.

Musím to říct matce..a Harry...Nesmí se dozvědět,že jsem těhotná!Vystoupila jsem z auta a šla za matkou.„Ahoj mami,musím ti něco říct"řekla jsem a zhluboka se nadechla.

„Samozřejmě"řekla a posadila se.„Víš..já..já nevím jak ti to říct."začala jsem a podívala se nervozně na matku.„Kaitlyn,ty děláš jak kdybys snad bylas těhotná "začala se smát matka,ale já se na ni jen podívala.

Matka se na mě podívala a tichým hlasem řekla:„Ty jsi těhotná?"Jenom jsem přikývla a podívala se do země.„A otec je Harry?"přistoupila ke mně.Nevydržela jsem to a v jejím objetí se rozbrečela.

Bylo to snad poprvé,co jsem se z matkou objímala.Já si s matkou moc city neprojevovala,proto jsem si vážila každé vzácné chvíle s otcem.„Mami,nepřeju si,aby to Harry zjistil."řekla jsem a matka se na mě udiveně podívala.

„Ty chceš být svobodná matka?"Jenom se na matku kývla a utřela si slzy.„Chci ti jen říct,že ti co nejvíc pomůžu a podpořím tě v tvém rozhodnutí"řekla a já ji znova obejmula.

„Měla bys,ale začít jíst.Dítěti neprospěje,když bude žít v podvýživeným těle"mrkla na mě mamka a já se usmála.Pohladila jsem si zatím neexistující bříško a zavřela oči.Už za pár měsíců,budu držet dítě.Moje a Harryho.

*O 10 měsíců později*
Pořád jsem tomu nemohla uvěřit.Tahle roztomilá holčička,která spí v postýlce je jenom moje!Když jsem byla těhotná tak mě všichni příbuzní strašili jak budu muset stávat,že bude jen brečet a vztekat se,ale ona je naprostý andělíček.

Spinká a v noci se ani nebudí.Všichni říkají,že je podobná na mě,ale oči má po Harrym.Pohledem jsem zkontrolovala postýlku a přikryla Darcy,která se odkopala.Darcy se nespokojeně otočila,ale dál spinkala.

Jak by se tvářil Harry,kdyby zjistil,že je tátou?Byl by na mě naštvaný?Třeba by mi řekl,že to dítě není jeho a že to chci jen na něj hodit.Ne,to by Harry neřekl,ale co když jo.

Neviděla si ho už rok,třeba je úplně jiný.„Stejně mu to nechceš říct,tak co"ozval se ten otravný hlásek a měl vlastně pravdu.Co mu mám říct?Ahoj Harry,víš mám s tebou tu nejkrásnější holčičku,ale nechtěla jsem ti to říkat.

Nechme to radši tak jak to je.My budeme spokojeně žít bez Harryho a Harry bude spokojeně žít bez nás.Z mého přemýšlení mě vytrhlo hlasité zaklepání na dveře.

Podívala jsem se na malou,která se jen otočila a šla otevřít.„Kolikrát jsem říkala,že nemáte kle.."zastavila jsem se v půlce věty a šokovaně koukala na Harryho.„Ahoj Kaitlyn."

Doufám,že se vám příběh líbí a docela by mě zajímaly vaše reakce :D

Jinak velké poděkování všem čtenářům ! ;)