In a golden cage | Plánovaná korekce|

In a golden cage 100

Pohled Kaitlyn

„Prozradíte mi někdo,kam se to vlastně jede?"zeptala jsem se a podívala se na Perrie,která celou dobu koukala do mapy.„Nebuď zvědavá,brzo se to dozvíš"řekla a nevěnovala mi ani pohled.Aha,takže od ní se to nedozvím.

„Zayne?Liame?Sophi?El?Nialle?Lauro?Louisi?Harry?Řekne mi jeden z vás,kam se jede?"zeptala jsem se,ale všichni mi uhnuli s pohledem.„My slíbili Perrie,že ti to nevyžvaníme,ale neboj se brzy se to dozvíš,jak je to ještě daleko?"zeptala se Laura.

„Asi půlhodinka cesty"řekla Perrie a položila mapu.Vzdychla jsem a zavřela oči.„Vystupovat!"vzbudil mě Perrin hlas.Otevřela jsem oči a protáhla se.Počkala jsem dokud nevystoupí všichni a pak teprve vystoupila.„Díky za odvoz Luku"řekla Perrie s úsměvem.

„Nemáš zač,pak zavolej ať pro vás můžu přijet.Užíjte si to!"Nasadila jsem si batoh a rozhlížela se kolem.„Momentíček,není náhodou,tohle ten les ve kterém..."Chtěla jsem sice pokračovat,ale známe Perrie.„Jo,je to on.Překvapení!"zvolala s úsměvem.

Hned na začátku lesa bylo asi pět rozcestí.„Super,takže se můžeme rozdělit.Závody,kdo bude první v kempu?Budete se jen držet značek,nic víc"řekla s úsměvem.Všichni jsme přikývli,protože Perrie odporovat,je rozsudek smrti.

„Takže Niall a Laura si berou modrou,Liam a Sophi červenou,Já a Zayn žlutou,Louis a Eleanor modrou a ty a Harry bílou"rozdělovala Perrie.Samozřejmě,jak se dalo čekat,tak se kluci začali předhánět,kdo bude první.

„Já nevím proč,ale asi půjdu schválně pomalu"pošeptala nám se smíchem El.„Máš pravdu,já se mu,kvůli jejich závodu nezabiju"řekla se smíchem Laura.„Kdo příjde poslední dělá sto kliků!Holky,odstartujte nám to"řekl Liam,když všichni stáli na začátku stezky.

„Tři..dva..jedna..teď!"vykřikla Perrie a kluci se dali do běhu.Vlastně skoro všichni kromě Harryho,který čekal na mě.„Užíjte si to"řekla Perrie s úsměvem a šla za Zaynem.„Dík,že jsi počkal"řekla jsem a nejistě se usmála.„To nic"řekl Harry a oplatil mi úsměv.

Po včerejším rozhovoru to bylo mezi námi spíše takové tiché a rozpačité.„Je tu pořád krásně"řekla jsem,když jsme se asi po deseti minutách posadili na lavičky.Harry zamyšleně seděl a pozoroval mě.„Nad čím přemýšlíš?"zeptala jsem se po chvilce.

„Spíše vzpomínám"odpověděl s úsměvem a podíval se do země.Zvědavě jsem se na něj podívala a on se usmál.

„Vybavilo se mi,jak jsem doslova podrazil Nialla.Chtěl si se mnou vyměnit místo a jít s tebou,ale já nechtěl.Chtěl jsem jít s tebou,protože nic víc jsem nemohl.Niall tě miloval a já mu nechtěl ublížit,ale když se mi naskytla tato šance,tak jsem prostě neodolal.Už v té době jsem tě miloval"řekl Harry a podíval se na mě.

Usmála jsem se a podívala se na oblohu,která se z blankytně modré,změnila na šedou.„Měli bychom jít,protože to vypadá na déšť"řekla jsem a zvedla se.„Máš pravdu,měli bychom jít"řekl Harry.Šli jsme asi dvě minuty,než na nás začaly dopadat první dešťové kapky.„Vidíš někde značku?"zeptala jsem se a rozhlédla se kolem.

„Nevidím,půjdeme rovně,tam někdy byl myslím ten posed"odpověděl Harry.To je snad parodie osudu!To skončím zase s Harrym na posedu,jako před šesti lety!?Nadechla jsem se a rozběhla se.

Běžela jsem asi dvě minuty a pak se zastavila.Srdce mi šíleně bylo,takže jsem se nemohla ani nadechnout.V tom se spustil nehorázný déšť.Harry mě za chvilku doběhl a oddechoval vedle mě.

„Támhle vidím posed!"řekl a ukázal do lesa.Bylo mi jedno,že ještě nemůžu dobře dýchat,chtěla jsem být,co nejrychle schovaná před deštěm,takže jsem se,co nejrychleji jsem mohla rozběhla.

Když jsem dorazila k posedu,neměla jsem už ani sílu vyléz nahoru.Opřela jsem se o žebřík a zhluboka oddechovala.Točila se mi hlava a měla jsem pocit,že omdlím.„Kaitlyn,jsi v pořádku?"zeptal se starostlivě Harry.

„Jen se mi točí hlava,nic to není"odpověděla jsem udýchaně a lezla na žebřík.Vylezla jsem na posed a posadila se.Harry si sedl vedle mě a pozoroval mě.

„Jsi opravdu v pořádku?"zeptal se Harry znovu.„Jo,už je to lepší"odpověděla jsem.Harry mi podal vodu a já se hned napila.„Díky"řekla jsem a usmála se.