In a golden cage | Plánovaná korekce|

In a golden cage 64

Pohled Laury

Ležela jsem v obýváku a dívala se na společné fotky s Niallem.Jak jsem mohla být tak blbá a tak strašně mu ublížil.Vždycky si vybavím ty jeho nádherné modré oči a ten jeho úžasný úsměv.

Nikdy nezapomenu na chvíle strávené s ním.To,jak mě každé ráno jemně políbil na rty a pak mě hladil po vlasech.Každý den s ním byl jedinečný a nezapomenutelný.

Nikdy jsem nepotkala citlivějšího a romantičtějšího kluka než je on.Nikdy nežil jen přítomností,žil i budoucností.Miluju na něm to,že mě vždy do své budoucnosti počítal.Ostatní kluci žili v přítomnosti a nepočítali se mnou do budoucnosti.

Jejich nejčastější věta byla:„Ale zlato,za pár měsíců už třeba nebudeme spolu a já se ještě nechci vázat."Z mého přemýšlení mě vytrhlo zaklepání na dveře.To bude Kaitlyn.Je jediná,kdo ví,že jsem zpátky.Otevřela jsem dveře a nemohla uvěřit svým očím.

„Ahoj Lauro"řekl Niall a usmál se.„A..ahoj Nialle,co tu děláš a jak vůbec víš,že jsem tady?"zeptala jsem se.„Můžu jít dál?"zeptal se nejistě.„Jasně"řekla jsem a pozvala Nialla dovnitř.„Dáš si něco k pití?"zeptala jsem se nervozně.

„Díky,ne.Máš to tady pěkný"řekl Niall a nespouštěl ze mě oči.„Díky"řekla jsem a posadila se naproti Niallovi.„Jak víš,že jsem tady?"zeptala jsem se,ale už předem jsem znala odpověd.„Kaitlyn mi dala adresu,ale jsem tu kvůli jiné věci"odpověděl.

„Nechci po tobě ani soucit a ani,aby ses ke mně vracel.Neboj se alimenty platit nebudeš,protože jdu za týden na potrat"řekla jsem,co nejvíc chladně to šlo i když jsem měla slzy na krajíčku.„Co...cože?!To snad nemůžeš myslet vážně!Zbláznila ses?!"vykřikl Niall a začal přecházet po místnostni.

Takhle naštvaného jsem ho snad nikdy neviděla.„Nialle,uklidni se.Je to jen potrat.Na konci měsíce odlétám zpátky do Německa a už se více neuvidíme,takže nemusíš mít strach"řekla jsem,ale tentokrát už to tak chladně nebylo.

Bylo to spíše jako hra na hrdinku.Moc dobře jsem věděla,že na ten potrat nepůjdu.„JEN POTRAT!Ty ses snad úplně zbláznila!To seš taková bezcitná?!Ty chceš zabít naše dítě!"křičel dál Niall a já si všimla,jak je vzteky úplně rudý.

„Přestaň už konečně křičet!Opravdu si myslíš,že bych šla někdy na potrat?!Nedokázala bych to,protože jsem slaboch,přesně jak řekl Bryan!"vykřikla jsem a rozplakala se.Niall si ke mně sedl a obejmul mě.

„Řekneš mi tedy,proč jsi řekla,že jdeš na potrat?"zeptal se Niall,když jsem se trochu uklidnila.„Nechtěla jsem,aby tě ke mně cokoliv vázalo.Aby sis myslel,že jsme se rozešli a nic mezi námi nebude.Jednoduše absolutní konec bez závazků"řekla jsem a utírala si slzy.

„Takže ty,bys mi neřekla,že si těhotná?Žila by si někde v zahraničí s naším dítětem a já bych o tom ani nevěděl?"řekl a já jen mlčky kývla.„Miluju tě Lauro a nikdy jsem tě nepřestal milovat"řekl najednou Niall a já se mu podívala do očí.

Vím,že nelhal,ale i přesto mi to přišlo jako sen ze,kterého mě brzy probudí budík.„Nechci,abys mě miloval jen kvůli tomu,že jsem těhotná"řekla jsem a šla k oknu.„Nemiluju tě kvůli dítěti,miluju tě proto,jaká jsi.

Tvůj ůsměv,oči,rty,vůně,chování,gesta.To,jak vždy stojíš večer u okna,protože miluješ noční město.To,jak si z nervozity natáčíš na prst pramen vlasů.Miluju na tobě vše,co děláš a jsem ten největší debil pod sluncem,že jsem tě nechal jít,místo toho,abych tě zadržel.

Kvůli Bryanovi,bych o vás přišel,ale teď už se tě nevzdám"řekl Niall a otočil mě k sobě.Nevydržela jsem to už déle a políbila ho.Niall mě přitiskl ke stěně a začali jsme se líbat.Pomalu jsme došli do ložnice a Niall mě povalil na postel.

„Miluju tě Nialle"zašeptala jsem a vyslékla Niallovi tričko.„Miluju tě Lauro a miluju i to malý"řekl Niall a políbil mě.Byla jsem ráda,že Kaitlyn vše řekla Niallovi.

Nebýt ji,asi bych odletěla zpátky do Německa a Niall by se nikdy nic nedozvěděl.Díky Kaitlyn.