Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Cesta do školy

"Radši bys chtěla umět lektvary nebo kouzlit?" Zeptal se v posteli Chris. Leželi v jednom pokoji, ale každý měl svou postel. Chrisovi rodiče věděli, že jsou velcí kamarádi, ale paní Mawerová tajně doufala, aby se dali dohromady.

"Ta otázka nedává smysl.... Umím přeci všechno." Dala si ruku pod hlavu a zadívala se na strop.

"Egoisto." Nařknul ji.

"Tupče." Oplatila mu to.

"Prcku."

"Negramote." Jejich hádky nebyli myšleny vážně, vždy se takhle škádlili. Jejich přátelský vztah by jim mohl závidět kde kdo. Nikdy se pořádně nepohadali.

"Jsem nervózní." Změnil náhle téma její společník.

"To jsme dva." Zachvěla se, neboť ji vykukla noha z pod postele. Nenáviděla to, vždycky si myslela, že ji něco chytí, - nějaká bestie, jež se skrývá pod její postelí a čeká na moment, kdy zaútočí!

"Dobrou noc." Popřál ji.

"Dobrou." Popřála mu taktéž, ale ještě chvíli přemýšlela nad zítřkem. Nehorázně se do Bradavic těšila a doufala, že se i konečně něco dozví o své matce. Matka ji několikrát vyprávěla o Bradavicích, taktéž chtěla, aby se tam jednou dostala. "Zítra se mi možná splní sen." Zasnila se, než usnula.

.....

"Proč si mě nevzbudila?!" Zrovna zakopl o koš s prádlem. Za chvíli měli vyrazit a Chris stále nebyl oblečen.

"Já? Tak heleď - já tě tady budila, nemůžu za to, že si mě odstrčil a tvrdil, že si vzhůru!" Smála se jeho trenclím na hlavě.

Něco si zamrmlal, což ji nijak zvlášť nevadilo. "Děti!... Jste už připraveni?" Křičela na ně paní Mawerová pod schody. Chris zvedl svou hlavu i se svými trenýrkami na hlavě a snažil se zorientovat, neboť neviděl absolutně nic. Musela se smát, prostě to nešlo.

"Jo - zachvilku jsme dole..." Vzal svůj kufr. "A ty... Ty mě neštvi!" Na oko se zamračil a vyhnal ji z pokoje. Samozřejmě, jako správný gentleman vzal její kufr, s kterým se málem rozsekal, ale toť vedlejší.

....

"Zlatíčko, nezapomeň psát! A hlavně... Buď slušnej! Nechci ani slyšet, že děláš problém! Uč se-" nejraději by pokračovala paní Mawerová. Chrise otec naštěstí zakročil a vedl ji pryč. "Pište!" Křikla ještě.

Pan Mawer pouze kývl hlavou a odešel společně se svou ženou pryč. "U svatého Munga, ta mi dala." Protočil očima Chris.

Chloe ráda sledovala tyhle rodinné scénky. Přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby tady byla teď její matka a otec. V oku se jí zaleskla slza, ale ihned ji zahnala. "Myslí to dobře. Ale raději bychom měli jít, nechci přijít pozdě, hned první den."

"Ale kde je ksakru nástupiště devět a třičtvrtě?" Rozhlédl se kolem sebe.

"Zeptat se asi nemá význam, co?" Přemýšlela, co v téhle situaci měla udělat. Zeptat se mudlů nemělo smysl, akorát by si mysleli, že spadla na hlavu. "Koukej!" Ukázala před sebe na nějakého kluka, jenž proběhl zdí. "Pojď!" Táhla ho za sebou. "Půjdem spolu?" Pohlédla na něj nejistě.

"Jo, bude to lepší." Propletli si spolu ruce a rozeběhli se kupředu. Těsně před zdí zavřela oči, ale jakmile ucítila, že se náraz nedostavil, ihned je otevřela.

Musela uznat, že to bylo opravdu krásné. Všude tolik lidí, kteří byli stejní jako oni. Některým bylo teprve jedenáct a šli úplně poprvé do školy, jiní to tu už znali. Když si to tak uvědomila, byla taky tak nezkušená, jakoby měla jít do prvního ročníku. "Musíme nastoupit." Následovala svého společníka a rozhlížela se na všechny strany. Bylo tu spousty dětí, s nimiž se loučili rodiče. Opět se jí zastesklo.

Držela se těsně u Chrise, nechtěla ho ztratit a pak ho někde hledat. "Tady je místo." Otevřel jedno prázdné kupé. Oba vešli dovnitř a usedli na sedadla naproti sobě. Ještě přemýšlela, zda nic nezapomněla. Nějaké peníze měla, díky svým rodičům, kteří ji ještě před tou tragédií, něco uschovali. Hůlku měla hned za pasem a sova byla předčasně poslána. Vše bylo obstaráno.

"Toto jede, toto jede!" Zakroutila se do rytmu.

"Já tě neznám..." Zasmál se Chris a svůj kufr hodil nahoru, nad jeho hlavu.

Náhle někdo nemotorně vkročil dovnitř. "Ronalde, dávej pozor!" Oba se zadívali na postavu, jež se snažila dostat dovnitř. Viděli pouze jeho záda a zrzavé vlasy. "Snažím se Hermiono." Sykl nabubřele. "Díky Harry." Konečně se dostal dovnitř.

"Omlouváme se, nevěděli jsme, že tu někdo je." Ihned se ujala slova dívka. Chloe si všechny zvědavě prohlédla. "Nikde není místo. Můžeme tady-" Její proslov zastavila. Místo tu měli, tak proč nepoznat nové lidi.

Černovlasý kluk si sedl naproti, stejně tak zrzek. Kudrnatá dívka s neposednými vlasy usedla vedle Chloe. "Já jsem Hermiona Grangerová." Podala oboum ruku. "Tohle je Ron Weasley a Harry Potter." Představila své dva společníky.

"Chloe a tohle Chris." Představila je. Zrzek - Ron ihned začal hrabat ve svém batohu a s vítězným úsměvem vyndal čokoládovou žabku.

"Ronalde, ty jsi takové.... Prase!" Hledala vhodná slova Hermiona.