Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Shledání a lepší zítřky (konec)

Cítila se volná, až na bolest celého těla pociťovala volnost, svěžest; jakoby se podruhé narodila. Vzpomínky však zaútočily nemilosrdně a vštěpily ji zpátky vše, co se událo.

Nevyčkávala ani chvilku, když rozevřela své unavené oči. Netrvalo dlouho, kdy si oči zvykly, avšak hlavě to trvalo dlouho. Rozhlédla se zmateně kolem, ovšem nepamatovala si, že by takto naposledy vydechla.

Vždyť zemřela!

Vlasy se jí vznášely kolem hlavy a na sobě měla jednoduché bílé tričko a sukni. Zalapala po dechu, ale místo bolesti, kterou zažívala poslední dobou dost, se žádná momentálně nedostavila. Do plic se nedostala voda a ona volně dýchala, jakoby tomu byla stvořená.

Opět se nacházela v podvodní říši.

"Vítej zpět," vrátil ji do přítomnosti čísi mužský hlas. Leknutím nadskočila, spíše vyplavala, když spatřila onoho muže, jehož tvář už dříve spatřila.

"To jste vy." Poukázala na jeho osobu. Mezi obočím se ji utvořila zvídavá vráska. "Proč nejsem mrtvá?" Znělo to možná nevhodně, ona ale měla právo vědět, co se tady teď děje. Vždyť ji zabil vlastní otec, do poslední chvíle se koukala na vzdorujícího Draca a jeho marný pokus o záchranu.

Muž se nesměle usmál. "Vše má svůj čas," sledoval její odevzdáný výraz. "Ovšem odpovědí tě neušetříme, máš plné právo vědět, co se po tvém zasažení stalo a proč jsi zde. První mě, prosím, následuj."

Plula, odhodlaná zjistit odpovědi, za ním. Jakožto vodní muž, byl zvyklý se takto pohybovat, ale Chloe máchala rukama a nohama, jak jen to šlo, aby ho vůbec neztratila. "Oh, ovšem... Omlouvám se." Jedním máchnutím přivolal něco podobající se mořskému koníku, přičemž to bylo zelené a vypadalo to hrůzostrašně. Tělo to mělo zarostlé a na hřbetě fialové skvrny. Duhovky byly prázdné a mrtvé. Nikdy by nepopsala takto koníka z mudlovských knih. Vždyť všude působilo tak majestátně, milosrdně, barevně a čistě...

Opatrně natáhla ruku, aby se ho chytla, což zřejmě bylo správné, neboť ihned následoval mořského muže. S potutelným úsměvem se rozhlížela kolem sebe do doby, než mořské cosi zastavilo.

"Tvá matka byla velice milé a láskyplné děvče." Započal debatu. "Na každém, i té nejhorší bytosti, našla to dobré. Jednou, když naše rasa byla na pokraji vyhynutí, jeden chlapec si hrál nebezpečně blízko břehu, kde mu bylo zakázáno plout. V ten den byla bouře a prudká vlna ho smetla na útesy, kde se nehezky uhodil..." Chloe si zajisté povšimla bolesti v jeho očích - on byl ten kluk. "Tvá matka zrovna byla poblíž Černého jezera, když ji něco vyrušilo z bloumání, a proto se šla podívat na příčinu.... Toho večera ho zachránila, přestože věděla, že chodit na kraj Černého jezera je nebezpečné a může ji cokoliv ublížit, nedej Merlina zabít." Na chvíli se odmlčel a zahloubal se ve svých myšlenkách. Ve svých myšlenkách se vrátil zpátky do toho osudného dne, kdy s ním mohl být ámen.

"Byl jste to vy, že? Ten kluk, kterého zachránila?" Vstupovala na nebezpečné území, ale kolem své matky chtěla konečnou pravdu. Zorničky se mu na malou chvílí rozšířily, po chvíli však přikývl.

"Ano, tvá matka mě zachránila. Patřil jsem do vznešenějších řad a tudíž ji čekala odměna za mou záchranu. Už nechodila do školy, ovšem Brumbál tehdy svolal, aby jakýkoliv dřívější student, opět zavítal dovnitř. Prohlédl si novostavby a zavzpomínal." Chloe ho bez mrknutí oka sledovala. "V tu dobu byla gravidam.-"

"Gravi,- co?" Nerozuměla.

"Těhotná." Osvětlil ji slovo. "Vaše matka čekala vás, ale naši lékaři věděli, že ji nečeká lehký porod... Věřila nám a uschovala k nám do truhly to nejcennější, co by se její narozené dceři mohlo hodit. Cavnie, - moji družce - prozradila, co se skrývá uvnitř, ovšem po tvém odchodu mi to bylo prozrazeno, tudíž do této doby to pro nás všechny zůstávalo záhadou." Zamyšleně hleděl kamsi za Chloe.