Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Změna

Tušila, že se to po smrti Albuse Brumbála změní, ale tohle ji dočista vyvedlo z míry. Obloha byla zatažená, jakoby ten smutek cítila taky.

Pomalu se rozešla k branám Bradavic. Pod sebou cítila, jak i tráva je suchá a její obvyklá zelená barva, byla vystřídána hnědou.

"Septum." Ukázala na své vlasy. V místě, kam svou hůlkou mířila se začaly vlasy stříhat. Nechala si udělat delší mikádo, aby jí tak rychle popřípadě nepoznali.

Tušila, že někteří smrtijedi si ji pamatují, když stála přímo veprostřed dění, a takhle by jim opravdu skočila do náruče.

Jedním švihnutím svou barvu očí změnila na modrou. A až tehdy mohla vkročit na pozemek školy.

Opatrně kráčela vpřed a snažila se zachytit alespoň nějakého žáka, ale štěstí ji zřejmě nepřálo a cestou neobjevila jediného živáčka.

Po chodbách se potulovala pouze ona a studený vánek za ní. Obrazy ze stěn zmizely a zbyly po nich pouze rámy.

Vyběhla schody do společenské místnosti, aby mohla vlézt dovnitř, ale kupodivu se tam nenacházela ani Buclatá dáma, jež by ji zpřístupnila cestu dovnitř. Chtěla na pomoc vytáhnout hůlku, jenomže jeden Nebelvírský hoch otevřel. "Nesmysl Seamusi-" nekoukal na cestu a srazil tak Chloe. "Moc se omlouvám, nechtěl jsem, -"

"Dobrý." Vysoukala se zpod něho. Každý chtěl vědět, do koho jejich spolužák naboural, a proto ho odstrčil jeden kluk stranou.

Každý, kdo si ji alespoň minimálně pamatoval ihned zkameněl. Ovšem až tehdy, kdy museli zpracovat náhlý příchod dívky, která jim někoho připomněla. "Chloe?" Vyřkl Neville.

"Ahoj." Pousmála se a ruku zvedla na zamávání. Neville ji skočil do náruče, přestože se nikdy moc nebavili. A ihned se přidali další žáci. Chloe v jejich objetí strávila chvíli, než se postupně každý odtáhl.

"Co zde děláš?" Optala se opatrně Ginny. V jejím hlase neslyšela opovržení, pouze zájem. "A kdes celou dobu byla?... Mysleli jsme, že už tě neuvidíme... Ten dopis." Vymáčkla nakonec ze sebe zrzavá dívka.

"Přišla jsem se podívat, co se zde děje." Každý ji vysel na rtech. Samozřejmě, že se ihned rozneslo, že někdo jako Chloe Raddle Fox nepřišla do školy a také proč. Bylo spousty spekulací, - od toho, že se přidala na stranu zla, až na to, že ji sežral drak při cestě do Bradavic.

"Je to tu strašné!!" Ujal se slova Neville. "Snape se stal ředitelem a naše hodiny vyučují Smrtijedi, kteří na nás zkouší zakázané kletby. Zmijozelští jsou zase navrch a zatímco oni mají hody, tak my čekáme na zbytky, o které se musíme podělit. Hůlky nám berou a dostáváme je jen výjimečně...."

"To je strašné." Zděsila se při té představě. Vždyť to nesmí!! Jak můžou na žáky praktikovat takové věci?

"Kde ses celou dobu skrývala?" Optal se protentokrát Dean.

"To vám řeknu někdy jindy..." Odbyla je. Ozvalo se zamručení. "Dobře, byla jsem držena na místech, kam se rozhodně vrátit nechci, takže mi musíte pomoct, aby mě nepoznali."

"Jak jako nepoznali?" Vypískla Ginny. "Tím chceš říct co?!"

Že jsem byla držena ve sklepě. Nějakou chvíli mou paži zdobilo znamení zla, a aby to nebylo málo... Pán zla chtěl, abych pro něj vraždila, ale to je v pohodě, protože mě odtamtud dostal Draco a Snape... Jo, přesně tak,- ti dva. A dokonce Draca Malfoye miluju, ale to je v pohodě ne?

"Myslím si, že je to více než jasné..." Protočila očima. Nebyla si příliš jistá tím, jak by to lehce a systematicky vysvětlila, bez toho, aniž by jí mezitím co mluví uškrtili.

To strávení více času se Snapem, nebyl úplně dobrý nápad. Třeba chytla Snapetovitýdu. Jaaaj.

"Co když je špeh?" Vykřikla Levandule Brownová. Chloe vždycky přišla trochu, jak jen to říci, - padlá na hlavu. Už od pohledu působila dost natvrdle a nepříjemně, ale Chloe vždy lidi soudila podle chování, nikoliv vzhledu.

"Levandule." Chtěl ji uklidnit jeden z chlapců.

"Nech mě!" Vytrhla se z chlapcova sevření. "Nemůžeme ji věřit, vždyť se zničeho nic vypařila, ale najednou se tu jen tak objeví... No není to náhoda?" Prskla ironicky a vyzývavým pohledem, se podívala na Chloe.

"Dobře, přiznávám se, že je to opravdu divné, ale můžu vám s klidným a hlavně čistým svědomím říci, že nic špatného nemám v plánu..." Chloe se rozhlédla. "Ginny." Koukla na zrzavou dívku. Nemohla očekávat jakoukoliv pomoc, přesto ji očima žádala.

"Levandule, nech jí být... Věřím ji." Odpověděla po malé odmlce Ginny. Nevěřila ji, příliš ne, byla tam lehká důvěra, ale ne velká. Ginny stočila pohled k zemi.

"Snad nám nechceš říct, že potom co si nám o ní říkala, jste najednou kamarádky?" Zdvihla svůj nos vzhůru Levandule.

"Nemáme jinou možnost." Odpověděla stručně. Chloe se lehce začervenala. Doufala, že právě Ginny ten rychle a krátce napsaný vzkaz četla, když téhož večera odcházela od Siriusova domu.

"Pche..." Odfrkla si a prodrala se pryč. Nikdo dlouho nad Levandulí nepřemýšlel.

"Chloe, za chvíli začíná hodina... A... Jsi pořád jaksi poznat." Poukázal lehce Neville.

"Mohli by jsme ji pomoc." Nabídla se s úsměvem Lenka. Chloe s nepatrným kyvnutím souhlasila.

Děvčata si ji vzala na starost. Kostrbatě ostříhané vlasy jí lehce poupravily. A dodaly několik dalších nezbytných úprav. Ačkoliv Chloe brblala, že toto nechce, nakonec pouze uspěla s tím, aby ji nepatlaly na obličej paštiku.

Vyšla společně s ostatními ven. Na každém bylo vidět, jak moc se mu tam nechce. Některé dokonce začalo bolet břicho, protože každý se bál další hodiny s jejich nesnesitelnými učiteli. Chloe se držela někde veprostřed, aby tolik nebudila podezření.

Nikdo však nečekal, že ji za rohem čeká překvapení. Příjemné, zda nepříjemné... O tom už bylo možné diskutovat.

Přímo zpoza rohu vyšel chlapec, tedy spíše muž. Chloe se zastavilo srdce a přerývávě se nadechla. Ostatní spolužáci ji bezproblému obešli. Dívala se, jak se změnil. Byl jiný...

Sevřel se jí žaludek. Měla by jít. Neměla by tady stát! Ale ty oči, když se přímo koukly do těch jejích... Nohy ji zkameněly a ona zůstala stát jako přibitá na místě.

To nemohla být pravda.

Můžete hádat, kdo to je. 🙋😄