Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Boj

"To jsem si mohla myslet." Zabručela pro sebe.

Z kapsy vytáhla svou hůlku a párkrát s ní mávla. Jeho hábit a vlasy byly náhle suché. "Co to...." Podivil se, než si uvědomil, že je ve škole, kde je to normální.

"Co ti udělali?" Optala se, aby vše uvedla na pravou míru. Byla překvapená, že s ní ten kluk vůbec mluví, avšak vysvětlila si to tím, že je zřejmě moc překvapený, nebo o ničem neví... Že neví o tom, jak se jí teď každý vyhýbá a mají z ní strach.

"Jen mě polili a vzali mi knihu, kterou musím mít zítra na hodinu! Pan profesor mě jinak uškrtí." Uvědomil si.

Doufám, že nemyslí Snapea.

"Pomůžu ti tu knihu získat, ano? Nejprve mi řekni, jak se jmenuješ?" Zeptala se na jeho jméno. Chlapec opět sklopil hlavu a pohrával si se svými prsty na rukou. "Alvin," Zčervenal. "Alvin Vargas."

"Já jsem Chloe..." Podala mu ruku, kterou po chvíli přijal. Lehce ji stiskl, ale opět ji vrátil do klína. "Dobře.." Stoupla si. "Půjdeš semnou?" Zeptala se ho.

Alvin se bez odpovědi zvedl a počkal, než se Chloe vydá na cestu. "Kolik ti je?" Potřebovala s ním navázat konverzaci, to ticho ji nudilo.

"Jedenáct... Jsem tu první rok." Usmál se. "Sbíráš kartičky z čokoládových žabek?"

"Eh... Ne." Vlastně měla jen jednu. Čokoládová žabka ji chutnala, ale dávala si od ní majzla, když ji v minulé škole dali do žabky jakýsi lektvar, který ji způsobil, že nemohla celý den mluvit. Nijak by jí to nevadilo, kdyby v ten den nebyla zkoušená.

"Mám jich už devadesát šest, ale jednu nemůžu najít..." Usmál se, jakoby ho tato debata začala bavit.

Na chodbě chodilo několik žáků, jejíž pohledy propalovaly Chloe, ale i jejího společníka, o kterém si mysleli, že je oběť. Alvin vesele mluvil dál a užíval si přítomnost staršího žáka. "Moje maminka říkala, že ji mám poslat sovu, ale zapomněl jsem na to..." Vzpomněl si.

"Kdybys viděl, jak ten prcek vyváděl!!" Smál se na celé kolo jakýsi kluk. Alvin se při pohledu na onoho tlouštíka zastavil.

"Jsou to oni?" Zeptala se potichu a kývla jejich směrem.

Pomalu přikývl. Nespouštěl oči ze skupinky zmijozelských studentů. "Počkej tady." Poručila mu.

Odhodlaným krokem přišla téměř k nim, aniž by si toho všimli. Partička se skládala z Pansy, Goyle a Malfoye, jehož pohled směřoval na příchozí dívku. "Co chceš?!" Prskla na ní Pansy a zhnuseně nakrčila svůj psí rypáček.

"Šikanovat malého kluka vám přijde v pořádku?" Vrazila do ní. "To, že si dovoluješ na někoho stejně starého se dá ještě překousnout, ale že vy všichni vypatlanci si dovolujete na malého kluka?!.... Nikdy bych nevěřila, že potkám takovou ubohou mrchu!...."

"Hou, hou." Zasmál se Malfoy.

"Cos to řekla ty.... Ty-" nemohla popadnout dech, jak jí ho slovy Chloe vyrazila. Nikdo si toto na ní ještě nedovolil. Vždyť byla Zmijozelská princezna! Alespoň si to tedy myslela...

"Vraťte mu tu knihu.... A ještě jednou budete někoho šikanovat -" Pansy na Chloe přímo skočila.

Chloe překvapením ztratila rovnováhu a odporoučela se k zemi. Dopadla na podlahu a Pansy hned na ní. "Ty podřadná-" Pansy ji zatáhla za vlasy. "To, že jsi příbuzná s nejsilnějším kouzelníkem neznamená, že se tě bojím." Pansy prskala o sto šest. Chloe zastavila její ruku, jakmile ji chtěla praštit do obličeje.

"Huuu." Ozývali se kluci nad nimi. Místo aby nějak zasáhli se dívali na pozadí dívek. A rychle házeli sázky, kdo vyhraje.

Kolem se dělal kruh, přičemž zatím žádný profesor se nedostavil. "Šmejdko!" Řvala jako na lesy Pansy.

Pansy zasáhla silně Chloe do obličeje. Ozvalo se nepříjemné křupnutí nosu a následná krev. Chloe hněvem zčervenaly oči. Měla v plánu pouze získat knihu, ale nenechá si bezdůvodně ubližovat.

Náhle Pansy proletěla kolem ostatních příznivců této šarvátky. Zády tvrdě narazila do zdi, kde se o ní zastavila. Žádný dopad na zem se však nečekal. Chloe jí držela připíchnutou několik stop nad zemí na zdi. Ostatní zalapali po dechu. Pansy vyděšenými oči hledala pomoc u ostatních. Chloe stiskla čelist k sobě a Pansy se přerývávě nadechla. Nedostával se jí kyslík. Své ruce vyšvihla ke svému krku, aby si snad pomohla, ale nebylo jak. Chloe za pomocí své magie ji dusila... Bez hůlky, pouze a jen svou magii.

"Zab ji.." Ozýval se hlas v její hlavě. "Nezaslouží si žít... Zab ji přede všemi, aby věděli, co dokážeš!... Ukaž jim, jakou máš skutečnou sílu." Chloe jí pustila na zem a pár kroky ucouvla.

Málem ji zabila.

Ze země vzala knížku, která Pansy vypadla z hábitu. A i s knížkou šla za Alvinem.

Každý kdo ji stál v cestě se rozestoupil. Byli zmatení a s překvapením sledovali její rudé oči.

Alvin na ní hleděl vystrašeně a tentokrát se klepal strachy. Knihu mu dala do ruky a prošla kolem něj. Nechala je všechny za zády. Nikdo proto nemohl vidět, že se na kraji jejích očí tvoří slzy. A z nosu ji stále teče rudě zbarvená tekutina.

...

"Proč tu jsi?" Řekla monotónně. Nemusela se otáčet, aby věděla, kdo ji sledoval až na Astronomickou věž. Jeho kroky možná byly tiché, ale vánek k ní dovál jeho nádhernou vůni.

"Ze stejného důvodu, jako ty." Odpověděl tajemně.

"To těžko." Nahodila úšklebek. Chtěla se k němu otočit. Místo toho narazila do jeho pevné hrudi. Nechtěla k němu zvedat pohled. Těch zhnusených pohledů za dnešek bylo dost.

"Nejsi jediná, které něco v jejím životě nevychází." V obličeji mu neviděla jedinej úšklebek. Koukal na ní zpříma. Samozřejmě jí to nedalo a podívat se na něj musela...

"A co bys ty mohl mít za problémy?" S úšklebkem udělala krok do zadu. "Můžeš mít všechno po čem toužíš. Máš oba rodiče, kteří ti koupí to, co potřebuješ. Nechybí ti kamarádi, peníze...-"

Nesuď knihu podle obalu. Uvědomila si pozdě.

"Je milé, že sis o mě zjišťovala tolik informací," Chloe zčervenali tváře. "ale nemám vše po čem toužím. Ani zdaleka ne. Vsadím se, že bys radši byla bez peněz a měla u sebe svou rodinu. Rodinu, která tě do ničeho nebude nutit a alespoň vyjádří kousek posraného citu! Bude tě chránit před nebezpečím a ne tě nebezpečí vystavovat!" Zařval vztekle. Chloe věděla, že hněv není na ní, ale patří jeho rodině. "Možná si myslíš, jak úžasní jsou Zmijozelští-,"

"To opravdu ne." Skočila mu do řeči.

"ale je to banda idiotů... Každý si chrání vlastní zadek... Všichni jsou stejně zbabělí, jako můj otec,- tak i já!" Poslední slova zašeptal. Udělal krok od ní. V očích měl stejný zmatek, jako ona...

Chloe si těch slov vážila. Nikdy by netušila, jak Malfoy trpí.... Možná to neukazuje navenek, ale vevnitř je stejně zničený, jako ona. Vážila si toho, že ji alespoň minimálně věří někdo, jako je on.

"Draco..." Chtěla mu povědět, jak moc jí to mrzí, ale jejich emoce byly silnější. Oba na sebe hleděli. Emoce lítaly vzduchem a tvořily příjemnou chvilku.

To, jak řekla jeho jméno ho dokonale zmátlo. Vyslovila ho s takovou něhou, až si připadal, jakoby nebyl sám. Na malou chvílí snad zadoufal, aby to jméno zopakovala, aby ho řekla znovu... Oba teenageři na sebe zírali a bojovali, - se sebe samými.

A nejvíce on.

❤️mirkajuskova66  ❤️
🔥Převážně tobě moc děkuji. 🔥