Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Odpykání trestu

Druhý den se nic zásadního nestalo, až na fakt, že právě seděla na hodině, kterou vyučovala Umbridgeová. Každý před sebou měl knihu, kterou opisoval. Nikoho to nebavilo a to lze soudit podle kyselých výrazů na jejich tváři.

Všichni věděli, že pokud se něco stane, nebudou se umět ubránit, a proto také vznikla Brumbálova armáda. Přišlo ji až k smíchu, že to co by se měli učit v hodině, musí dohánět mimo školu.

Hleděla zpříma do učebnice před sebou a lehce poklepávala perem do stolu. Nikdo si nedovolil nic říct, ať už měli názory na růžovku jakékoliv. Avšak.... Chloe právě došla trpělivost. Neměla co ztratit, maximálně dostane trest. "Paní profesorko?" Oslovila ji mile a počkala, až odloží přeslazené kafe.

"Slečno...."

"Dexterová." Doplnila ji Chloe. A po kyvnutí se odhodlala promluvit. Všichni v místnosti čekali, co z jejich spolužačky vypadne. "Paní profesorko, myslím si, že tento styl.... Výuky." Zamyslela se. " Je se vší úctou k ničemu."

"Podceňujete snad výuku ministerstva?" Mimika ve tváři se náhle změnila. Už nevypadala tak vyrovnaně, nýbrž podrážděně, a to se s každým dalším slovem stupňovalo.

"Samozřejmě, že ne." Zalhala. Nejradši by celé ministerstvo poslala do prdele. Nikdo z ministerstva nic neudělal pro záchranu její rodiny, ani ji nepomohli, když to nejvíce potřebovala. "Ale chci tím říci, že ať už na nás venku čeká cokoliv, nebudem připraveni."

"Ale děvče.... Venku na vás nic nečeká." V její úsměvu se krýval hněv.

"A co třeba... Lord Voldemort." Vykřikl zničeho nic Harry, až sebou všichni cukli.

"Pane Pottere, nikdo nechce ublížit dětem." Chloe by se nejradši na hlas zasmála, ale to teď nebylo vůbec vhodné.

"Chcete snad říct, že Harryho a moje rodiče nikdo nezabil?!" Vyskočila ze židle. Neuvědomila si, že teď kvůli jejímu výstupu všichni ví, že nikoho nemá. Zlost ji nedovolila se ani zastavit nad touto informací.

Většina to věděla, ale pár zabedněnců se zde jistě našlo.

Její rodiče umřeli, neboť Smrtijedy někdo poslal a ona tušila, kdo to mohl být. Ta největší zrůda, po které neustále pátrá, ale hlavně po informacích o její rodině.

"Ticho!!!!" Zapištěla Umbridgeová.

Ta ženská je tak protivná, že by se Chloe nedivila, kdyby je vyhodila ze školy. Vždyť ona ministerstvo chrání, jakoby to byl její nastávající...

"Oboum uděluji trest. Po vyučování za mnou přijďte!" Ukončila nesmlouvavě tuto debatu. Nestihla ani usednout, když zvonek oznámil konec hodiny.

Popadla své věci a se zbytkem třídy se vydala do společenské místnosti. Vyšla po schodech do svých ložnicí a uložila své věci.

"Uvidíme se na večeři." Oznámila Hermioně a mířila do růžové místnosti, kde bude trávit nějaký čas s tou chodící růžovou nemocí a s Harrym, který se do konverzace přidal taktéž.

"Zvládneme to." Usmál se na ní povzbudivě Harry, jakmile došli před její dveře. Zaklepali na dveře a oba vešli dovnitř. Umbridgeová už seděla za svým stolem a v ruce držela šálek s kávou, která provonila celou místnost. Pobídla je, aby usedli ke stolu, kde už čekal na každého papír.

Nabrala si lžičku cukru a lehkým pohybem ho vysypala do kávy.

"Napíšete.... Nemám vykládat lži." Oznámila jim nesměle a ucucla si z přeslazené břečky.

"Kolikrát?" Chtěl upřesnit její kolega, sedící naproti ní.

"Řekněme tolikrát.... Dokud si to nezapamatujete." Zasmála se, až se Chloe zvedl žaludek. Málem by vyhodila svůj oběd. Oba se na sebe podívali a natáhli se pro brka, avšak ropucha je zastavila. "Vemte si tento." Poukázala na stejný brk, který se lišil maličkými prkotinami.

Harry protočil očima a natáhl se pro ten kus peří.

Hlavou ji proběhlo, jak blbá musí být, ale nakonec tu babu uposlechla. - Stejně jako Harry před ní. "Nemáme inkoust." Řekli nastejno.

"Ten nepotřebujete." Zvedla se od stolu a přešla k oknu, ze kterého hleděla do dály. Obloha už byla zatažená a začaly se objevovat první hvězdy.

Chloe začala psát na papír slova, ale žádný text se tam neobjevoval. Pomyslela si, že zřejmě šetří inkoustem i papírem, ale náhle na své ruce ucítila štípání, jež se postupně stalo pálením.

Jakoby se jí něco vypalovalo do kůže. Zadívala se na Harryho, jenž sykl bolestí a díval se taktéž na svou ruku. Postupně se jim do kůže vypálily slova - Nemám vykládat lži.

"Copak?" Podívala se na ně. Chloe měla chuť ji na místě zabít. Oči změnily barvu do tmavě rudé. Harry se sebepoškozováním nebyl nijak spokojen, ale více se teď strachoval o Chloe, jejíž výraz byl děsivý. "Co to má znamenat?" Podivila se profesorka.

"Chloe." Rychle stáhla ruku. Nebýt Harryho, ani by si neuvědomila, že sahá po hůlce. Umbridgeová si toho naštěstí nevšimla, což bylo jediné štěstí.

"Nic." Odsekla opožděně profesorce. Oči postupně vrátily barvu do její normální.

Oba byli nuceni pokračovat. Byla zvyklá na bolest, ale oči přivřela pokaždé, když se jí do kůže vypálilo další slovo. Po několika minutách byli oba propuštěni. "Jsi v pořádku?" Zachytila Harryho. Měla špatné svědomí, že za to mohla ona. Kdyby se s Umbridgeovou nehádala, jistě by teď Harry netrpěl.

"Jo, jsem v pohodě." Odsekl, ale následně se podíval na svou ruku a její ruku taktéž zvedl. "Krvácí ti to." Řekl zamyšleně. Její ruka vypadala hůř než ta Harryho.

"To nic není." Usmála se a po boku s Harrym zmizela do společenské místnosti.

"Chloe, Harry!" Ihned je přivítala Hermiona, když vkročili dovnitř. "Co se stalo?" Vyptávala se ihned, ale ani jeden z nich se neměl k tomu, aby to někomu řekl.

"Harry, co to je?" Ukázal Ron na jeho ruku. Seděl sám na křesle. Všichni byli ve svých pokojích nebo se někde toulali. Chloe si nikdo z nich nevšímal a tak se rozhodla jít spát.

Věnováno: BarcaBarcaaa

🔥❤️Ale především: Mojena7❤️🔥

Děkuji vám všem. 💕