Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Nevzdávej se

Očekávala tvrdý náraz, nebo že se rozplyne do miniaturních částeček, které následně zaniknout a zmizí. Proto byla dosti překvapená, jakmile spatřila kolem svých rukou jakousi průhlednou bariéru, která se nejvíce asi podobala štítu. Neotálela však příliš dlouho, neboť smrtijed se brzy z jeho šoku mohl zpamatovat. Ovšem situaci vyřešil Fred, který smrtijeda odhodil tam, kam až Chloe nedohlédla.

"Tak to bylo sakra moc dobrý!" Zatočil se s Chloe ve vzduchu George. "Dal bych ale celkově devět z deseti hipogryfů, protože na tom provedení se mohlo více zamakat, jinak dobré."

"Větší hovada jsem jak živ nepotkala." Nedokázala pochopit jejich klid, vždyť málem umřeli! To už je důvod vyšilovat... "To bez okolků prostě přejdete?"

"Jo, přesně tak, vždyť jsme živí. Děkujeme ti, ale pokud chceme užívat života, bylo by dobré si svobodu získat." Uklonil se bravurně a přitom nesměle mávl hůlkou.

"Nádhera Frede! Lépe bych to neřekl." Zašvizořil George a následně svými dlaněmi zatleskal. "Jsem hrdý!"

"Drž hubu." Zamračili se na sebe.

"Hlavně se nehádejte a dávejte na sebe, prosím, pozor."

"Georgi, vidíš to co já, že by o nás naše malá Chloe měla strach?" Pousmál se jedním koutkem Fred.

"Jistě bratře, vidím a zřetelně slyším." Založil si ruce na hrudi. "Awww!" Oba dva ji vtáhli do medvědího objetí, které pro ně v tu chvíli znamenalo vše. Nikdy nevěřili těm pomluvám, které se v Bradavicích šířili, protože ona jim pomáhala v žertících, a dokonce vymyslela samozbarvující se trenky, kterým se po nasazení zbarvil kus látky, a to přímo na zadku, takže to vypadalo, jakoby si někdo ukákl. Brali ji jako mladší sestřičku, tudíž se pokusili Chloe i adoptovat, ale to jím bohužel nevyšlo...

"Musíme najít mamku a taťku." Usmáli se na sebe. "Jdeš s námi?" Nečekali na její další slova a bez odpovědi ji táhli pryč. Chloe si připadala jakoby vše skončilo, a ona mohla být opět šťastná. Jakoby už za okny i vevnitř neřádili smrtijedi.

"Kluci, prosím, počkejte." Smála se, ale bohužel jejich nepozornost zapříčinila to, že všichni upadli na zem. Ovšem náhle jejich rozhled zatarasila hustá mlha. Chloe se odkutálela pryč a zvedla se na své nohy. Chvíli myslela, či dokonce doufala, že je to jeden z jejich žertů, ale dlouho se nic nedělo. Náhle pocítila tlak v hlavě, připomínající nehezkou událost, a pokus dostat se do její mysli. Než se vůbec něco stihlo odehrát, někdo do ní silně vrazil. Svou rovnováhu nestihla včas nabrat a uhodila se do hlavy.

Zrak se nestihl ani rozostřit, když opět upadla do bezvědomí.

....

Mlha, křik a pláč... Slyšela ty hrůzostrašné věci, ale oční víčka se ne a ne otevřít. Možná jí to i vyhovovalo, nebýt houpavých pohybů a následného přiložení prstů k tepně na krku. Byla utahaná a hlava ji třeštila - vskutku nehezké duo. "Proč?! Proč ona!" Ječel někdo tak nahlas, že Chloe přišlo, jestli náhodou nepřekračuje hranice prahu bolesti. "Pusťte mě k ní!"

Její probuzení nenastalo tak, že by třeba opatrně otevřela oči a snažila se pochopit, jak se do této situace dostala, avšak během mžiku se podpírala na loktech a očima dokořán sledovala žáka z Mrzimoru, jak se usilovně snaží vykroutit ze sevření tří lidí, kteří ho pevně drží. Z očí mu kanuly slzy a z nepochopitelných důvodu se snažil dostat k něčemu přikrytému. Šok do Chloe udeřil jako blesk, když spatřila v její blízkosti raněné a mrtvé.
Chlapec ztratil důležitou dívku, jež právě spočívala pod provizorní dekou.