Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Zmijozel

Ten jeho egoistický úsměv ji nesmírně vytáčel. Její hůlku si protáčel mezi prsty a byl nesmírně šťastný, že má něco jejího. Expelliarmus! Řvala ve svém povědomí, avšak hůlka se ani nehla. Že já se na to....

"Malfoyi, dej mi mou hůlku." Natáhla před sebe ruku. Věděla, že to tak lehké nebude, ale chtěla to alespoň zkusit.

"Dexterová, něco snad potřebuješ?" Dát ti pěstí mezi oči. Jeho kamarádi ji s pobavením sledovali a taktéž zmijozelský kokůtek.

"Dej mi tu hůlku." Za chvíli měla začít hodina a ona se tady dohaduje. To bylo něco, co opravdu potřebovala ve svém životě.

"Popros." Řekl nesmlouvavě.

"Dělej." Čas ji tlačil a její kamarádi tu stále nebyli. Nesmlouvavě ji hleděl do očí. "Prosím." Ta slova se jí příčila. Nechtěla prosit někoho, jako je on!

"Ještě." Byl pyšný sám na sebe, toho si byla vědoma. Bohužel tu hůlku potřebovala.

"Prosím!" Řekla naléhavěji. Malfoy se se svými kamarády začali smát. Expelliarmus!!! Hůlka vylétla z jeho ruky a přistála v té její. Vyplázla na něj dětinsky jazyk a s jeho zmateným pohledem, odkráčela pryč.

"Co to mělo znamenat?" Slyšela za sebou jednoho Zmijozela.

Dovnitř vběhl Ron, Harry a Hermiona. Ron se posadil k Harrymu a Hermiona k ní. "Chtěla jsem sedět ve předu..." Mumlala si pro sebe Hermiona. Avšak místa ve předu byla obsazena.

"Kde jste -" dovnitř vrhl jak povodeň Snape. Harry se proto otočil před sebe, aby ho neseřval, jak to měl jejich učitel v oblibě.

"Jelikož vás zdravit, by bylo plýtvání mými slovy.... Otevřete si učebnici na straně sto osmdesát šest." Každý vzal svou učebnici a začal listovat. "Byl jsem donucen, aby jste tento lektvar vytvořili ve dvojicích. Bez hloupých řečí, se Nebelvír promíchá se Zmijozelem. Ihned!" Všichni začali něco mrmlat a nikdo k nikomu nechtěl. "Dívka s chlapcem." Dopověděl, když si všiml, že nějaká dívka jde k dívce.

Chloe netušila, kam by mohla jít. Nikoho neznala a natož ze Zmijozelu. "Pane Malfoyi, přestaňte vraždit očima své spolužáky a přesuňte se k slečně Dexterové." Chloe se v tu chvíli cítila, jakoby dostala infarkt. To nemohla být pravda... Snape si musel všimnout, že to mezi nimi, jaksi jiskří, ale tak... Že brzo něco podpálí!

"Pane profesore-" snažila se ho ukecat, avšak opět byla nekompromisně přerušena.

"Bez dalších zbytečných okolností!"
Malfoy si hodil své věci na kraj lavice. Rychle se odsunula pryč a naštvaně koukala na profesora. "Takto budete sedět stále!" Pomalu a jistě se zabiju.... Nebo jeho. Horší to dnes opravdu nebude. "Uděláte Zvětšovací Dryák." Následně se posadil za svou katedru a nechal je pracovat.

Zvedla se od své lavice a jako půlka dalších lidí, šla pro ingredience. "Jsi v pohodě?" Optal se opatrně Harry. Zrovna v ruce držela sedmikráskové kořeny, které po něm chtěla hodit. Jak může být v pořádku, když sedí s tím.. s tím... Neměla už pro něj ani žádné pojmenování.

Aby Harryho nezabila, radši popadla věci a vrátila se k peroxidovy. Ten si mezitím spokojeně seděl, neboť za něj práci dělal zase někdo jiný. "Mohls mi alespoň pomoc."

"Mohl, ale nechci." Hodila po něm vražený pohled. Tohle ani jeden z nich nemohl přežít, alespoň né bez nějakých následků. Chloe zřejmě psychických.

Do kotlíku postupně začala házet, na jemno nakrájené sedmikráskové kořeny, Scvrklofík, jednu krysí slezinu, nařezané housenky a pár kapek šťávy z pijavic.

Malfoy dokonce přiložil ruku k dílů, na což koukala překvapeně, ale brala to tak, že by ho jinak Snape zabil. "Hej, dávej pozor!" Okřikl ji Malfoy, když málem kvůli nepozornosti převrátila kotlík.

"Vím, co dělám." Pravda byla taková, že se zamyslela. Malfoy po chvíli kotlík odstavil, což vyšlo zrovna včas, neboť Snape na všechny řval, jak tam daly dvě kapky, místo jedné.

"Oboum vám uděluji pět bodů." Řekl teatrálně a odešel pryč. Jelikož jim hodina ještě neskončila a úklid zabral pět minut, musela tam s ním sedět.

"Proč jsi takovej?" Otázka byla troufalá, ale chtěla znát odpověď. Od nástupu se k ní choval chladně. Nechtěla zbytečné problémy.

"Takovej? Jakej?" Hodil na ní úšklebek.

"Jakoby ti city nic neříkali... Chladnej a odtažitej." Svá slova myslela zcela vážně. Malfoy chvíli vypadal.... Zklamaně? Byla to milisekunda, kdy odhodil svou masku. Po té malé chvilce zatnul čelist.

Zvedl se a přesně kdy skončila hodina, vypadl pryč. Dívala se za ním, ať si to chtěla vyžehlit jakkoliv, takhle to dělat neměla.

Následovala ho taktéž pryč, ale nikde ho nezastihla. Pokrčila rameny a šla najít knihovnu. Za svými slovy si stála, ale nechtěla nad ním přemýšlet. Nestál ji za to.

A knihovna byla to nejlepší místo, kde zjistit potřebné informace o její matce. A dozvědět se, všechno o kolo ní a otce. A také si pročistit hlavu a zapomenout na nějaké spolužáky.

Po bloumání po hradě se jí podařilo najít plno knih. "Dobrý den." Pozdravila knihovnici a odešla hledat mezi regály.

Po hodině strávené nicneděláním, neboť žádnou knihu takovou nenašla. To chtěla nechat jít, ale překvapil ji nápis. Oddělení s omezeným přístupem. S úsměvem hledí na ten nápis. "Můžu se prosím zeptat?" Přejde ke knihovnici. Ta se s neutrálním výrazem narovná a zahledí se na dívku před sebou. "Jak se dostanu do sekce s omezeným přístupem?"

"To byste musela mít písemné svolení od svého učitele." Prohlídne si ji podezřívavě, ale nechá dívku být a hledá opět něco pod stolem.

"Hmmm." Zamumlá a jde do své koleje. "Dnes se tam dostanu." Usměje se a připraví se na další hodinu přeměňování.

Možná teď budou kapitoly vycházet častěji, neboť máme udělené prázdniny. 😅 Je to za docela nepříjemných podmínek, ale jsem ráda, že si alespoň opět odpočinu od školy... Přestože nás už zásobují úkoly na celý rok. :))

Vcelku doufám, že až si zajdu do obchodu, budou tam vůbec nějaké věci... Ráda bych třeba měla oběd. 😂

Mějte se krásně a dávejte na sebe pozor.❤️❤️