Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Netopýr!

Oba stihli jen tak tak utéct. Měla za to, že si ji Bellatrix všimla, ale dříve než si mohla tuto informaci ověřit, zmizela daleko pryč.

V chalupě byla zima, a proto použila kouzlo, aby se plamen v chalupě rozhořel, a zahřál tak její tělo a ruce promrzlé na kost.

Při koukání do plamene si vybavila tu chvíli, kdy s Dracem měla trest i tu jeho nádhernou vůni, která jakoby se opět objevila. Víčka naléhavě stiskla k sobě. Neměla si ho pustit k tělu, byla to chyba, ale pokud by uměla vrátit čas, nezměnila by to. Připadala si jako Eva v té mudlovské knížce, kde okusí zakázané ovoce; Draco byl to ovoce.

"Přeskočilo vám!?" Někdo ji hrubě vytáhl na nohy, až nehezky zakopla. Rychle zamrkala a podívala se do tváře profesora, jehož výraz vypovídal o nehezké náladě.

"Pane," konečně mohla s někým mluvit. Trávila zde týden a občas si mluvila sama pro sebe. Ještě chvíli a jistě by se z ní stal psychopat. Neměla kam jít a ježdění na matraci po schodech časem omrzí.

"Raddlová, vy jste se snad dočista pomátla!" Chloe klopýtla, jakmile ji pustil a díval se pobouřeně na ní. "Na co jste myslela, když jste se tam objevila!? Na místě, kde jste moc dobře věděla, že budou i smrtijedi!"

"Jak jste se vyspal!" Rýpla si. Snapeovi  ještě více zčernaly oči. Raději nenápadně ustoupila a opřela se o stůl. "O ničem nevím, pekla jsem."

"Jóó?" Protáhl ironicky. "A copak? Nic zde nevidím, a nevypadáte na někoho, kdo by během pár vteřin nepodpálil celou kuchyň, natož aby se to vůbec jídlu podobalo." Poznamenal výsměšně.

"Tak heleďte!" Zvedla bojovně bradu. "Ještě jste ode mě nic nejedl, tak mě tady neurážejte, protože to vy jste mě zde vykopl a nechal!" Praskla.

"Co to má co společného?" Pozvedl zkoumavě obočí. "A pokud nezačnete odpovídat na mé otázky, budu muset použít lektvar, který vám rozváže pusu!"

"Neříkal jste náhodou růžové nádheře, že už žádný lektvaros nemáte?" Usmála se. Teď měla navrch opět ona.

"Do toho vám nic není!" Založil si ruce na prsou.

"Och, kdyby se to tak dověděla! Chudák, taková hodná paní, vždyť vy jste jí lhal, jak jste mohl vy uličníku?" Rozesmála se na celou místnost.

Snape zřejmě přišel o všechnu trpělivost, neboť jeho dlaň udeřila do stolu vedle Chloe. Ta odskočila stranou a zamaskovala svůj vnitřní smích. "Šla jsem tam, protože by je zabili!" Navázala na předchozí debatu.

"To vás mohli taky!" Zařval. Sebeovládání bylo v čudu. "Řekněte mi, zdali pak vy vůbec někdy přemýšlíte? Víte vůbec, jak se ta věc ve vaší hlavě používá!?" Ironicky se uchechtl. "Samozřejmě, že ne! Jinak byste si vážila toho, že právě teď nejste po boku Pána zla a nezabíjíte pro něj!"

"Dobře, dobře! Jsem úplně blbá, beru to! Ale nemusíte tady na mě řvát! Myslíte si, že mě to baví?! Několik nocí zde být a nevědět, jestli si pro mě někdo přijde! Ne!... Začíná mi hrabat a jestli se co nejdříve nedostanu do Bradavic, tak mi dočista přeskočí! Nic nevím o svých kamarádech, ani o situaci tam venku, jsem izolovaná od světa!" Rozhodila rukama. "Třeba si teď právě povídám sama pro sebe.." poznamenala tiše. 

"Do Bradavic nepůjdete." Řekl opět s klidem.

"Jak jako nepůjdu?" Zašklebila se. "To půjdu. Hezky pěkně si to docupitám do Bradavic."

"Zůstanete tady. Zde vám nehrozí nebezpečí a Bradavice teď nejsou bezpečné místo pro vás." Objasnil ji situaci, s kterou se nehodlala smířit.