Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Pokec

Hermiona s Harrym už dávno odešli. Chtěli zde ještě zůstat, ale Hermiona si uvědomila, že nemá na příští týden udělaný úkol a Harry ji byl nucen následovat, neboť by to poté musel udělat sám, což se mu rozhodně nechtělo.

Chloe zrovna žužlala čokoládovou žabku, kterou jí donesli její přátelé mezitím, co ona se oddávala spánku. Ačkoliv si slíbila, že čokoládovou žabku už nikdy nedá do pusy, udělala to a rozhodně toho nelitovala. Mňamina!

Náhle se prudce otevřeli dveře a dovnitř vběhla osoba, o níž už dávno přestávala uvažovat. Když potřebovala, aby tu pro ní byl, opustil ji. "Chloe!" Přihnal se k její provizorní posteli. Koukala na něj překvapeně a zhnuseně. Chris si zřejmě v tu chvíli nebyl vědom, že ho zde nechce.

Opustil ji, jakmile se všichni postavili proti ní. Jediný, kdo s ní občas promluvil, byl Malfoy. Ten Draco Malfoy, jehož výsměch byl na denním pořádku, hlavně, co se týkalo Nebelvíru.
Chris byl pouze zbabělec, jenž si chránil vlastní krk.
"Jak ti je?" Optal se. Jeho ruka chytla tu její.

Rychle se vyškubla a setkala se s jeho nechápavým pohledem. "Co chceš Chrisi?" Opovržení neskrývala.

"Co chci?.... Měl jsem o tebe strach a ty děláš, jakobych byl duch!" Znovu se jí pokusil pohladit po ruce, ale opět to bylo bezvýznamné. "Hej!... Co je?"

"Co je? Co je?!" Zvýšila hlas. "Uvědomuješ si, jak blbě ta otázka zní?!" Ironický smích se ozval celou místností. "Kdes celou tu dobu byl?... Když jsem tě potřebovala."

"Já-"

"Poslouchám." Založila si ruce na prsou.

"Ty mi něco chceš vyčítat? Mně!?" Ukázal na sebe pohoršeně. "Několikrát jsem se tě snažil odchytit, ale pokaždé si někam zmizela, nebo-"

"Nebo co?" Vysela mu doslova na rtech.

"Nebo jsem tě na astronomické věži viděl s Malfoyem." Tentokrát opovržení vycházelo z jeho úst.

Takže on tak byl. Viděl je spolu.

Chloe se zarazila. Možná měl pravdu, třeba byla tolik zahleděná do sebe, že si nevšimla podstatných věcí. "Už bych měl zřejmě jít, že?" Zvedl se na odchod. Svou kamarádku si projel smutných a podrážděným pohledem.

"Počkej!" Chytla jeho zápěstí. Nemohla dovolit, aby teď kvůli ní odešel. "Promiň... Omlouvám se, ano?"

Chris si povzdechl. Svou židli si přitáhl blíže k ní a hlavu položil na kraj postele. "Cos to prováděla?" Optal se po dlouhé minutě ticha. Slyšeli vlastní dech.

Držela ho za ruku. Zamyšleně sledovala jeho prst, jak jí hladí po ruce. "Mohla si umřít.... Sakra, proč si tam vůbec šla?" Zvedl hlavu.

"Chrisi, prosím, teď mi to hlavně nevyčítej..." Zamračila se. "Jsou to moji kamarádi. Nemohla jsem je tam nechat jít samotné."

"Proč ne?" Podložil si rukou hlavu.  "Vždyť na tebe byli stejně hnusní, jako ostatní... A stejně jsi jim šla pomoc."

Možná se jí to jen zdálo, ale zaslechla v jeho hlasu žárlivost? Nedávalo ji to smysl. Zrovna ji vnutil, že tam chodit neměla, ale přesto zaslechla žárlivost. Neměl právo žárlit, udělala by to stejné i pro něj. "Ty jim snad závidíš?"

"Jasně, že ano! Nemáš na mě už žádný čas. Všechen čas trávíš s Potterem a jeho partičkou. Skrýváš přede mnou svá tajemství, o kterých si mi dříve dávala vědět. Už ani nevím, co jsi vlastně zač! Oni snad o tobě vědí víc, než já!... Hlavně ten blonďatej pitomec!" Prskl rozhořčeně.

"Tahle o něm nemluv!" Vypadlo z ní náhle. Bylo to jako, když jedete po dálnici ohromnou rychlostí a náhle se snažíte zastavit na nulu. Vypadlo to zní takovou rychlostí, že už to nemohla vrátit zpátky.

"To si snad děláš srandu?!" Vyskočil na nohy. Koukala mu upřeně do očí, ale ten pohled dlouho nemohla oplácet. Zničeně si peřinu přitáhla až k nosu. "Ještě mi řekni, že ho máš ráda!"

"A co je tobě do toho!?" Peřinu odhodila na zem. "Viděla jsem tě, jak si za mnou lezl, ale proč? Proč si se semnou chtěl bavit jen, když tam nikdo jiný nebyl?... Před ostatními si radši mlčel, že?! Nemysli si, všimla jsem si toho, jak rychle si zmizel, když se tam objevila tvá spolužačka." Její Nebelvírská povaha se dostala na svět. Ohromný lev právě bojoval za pravdu.

"To není pravda!" Celý se škubal.

"Našel sis tu slečinky na jednu noc, tak už si ani nevzpomeneš na svou kamarádku!" Uhodila hřebíček na hlavičku.

Přišlo to tak náhle. Ozvala se rána, když jeho dlaň udeřila dívčinu tvář. Díky neočekávané akci se setkala s podlahou, když zavrávorala. Ihned se chytla za tepající tvář a snažila se udržet slzy, tlačící se napovrch. "Chloe, odpusť!" Chtěl se k ní vrhnout, ale ocitl se na zemi. Čísi tělo ho silně povalilo na zem. Nestihl se ani nadechnout, když ho zasáhla silná rána do obličeje. Poté následovala druhá, další, až se konečně dívka zmohla na pohyb.

"Draco!" Vypískla bezbraně Chloe.

👁️550 přečtení 👁️
❤️104 hlasů ❤️
Chci vám poděkovat! Každého hlasu si moc vážím i věrného čtenáře.

💞🔥Mojena7 mirkajuskova66 OriginalMeee 🔥💞

❓: Co říkáte na Chrise?