Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Protego

"Harry?" Oslovila ho jemně. Musela vědět, co se stalo. Došla opatrně k nim a ignorovala zalapání po dechu od okolních studentů.

"Vždyť ho zabije!... Ta má ale troufalost! .... Zrůda.... " Všechna slova ignorovala, přestože se jí zapichovaly do dutého svalového orgánů, kterým i mimoděk koluje hemolymfy či krev... Říkejte tomu, jak chcete.

"Běž pryč!" Prskl Ron. Z koutku úst mu vytékala jahodová marmeláda."Nikdo tady o tebe nestojí, lháři."

"Vyvracet lež je horší, než hájit pravdu."

"Můžu s tebou mluvit?" Dívala se jenom na Harryho. Ten však hleděl na prázdný talíř a dumal.

"Jsi neteř Voldemorta?" Řekl nahlas Harry a zpříma se na ní podíval. Každý zatajil dech, aby vše slyšel a mohl sledovat dění mezi nimi. Chloe si uvědomila, o co celou dobu šlo. Někdo se dozvěděl o jejím tajemností a vyzradil ho. Žaludek se jí úplně stáhl a nevolnost se snažila rychle zahnat. Hleděla zpříma na Harryho a nevěděla, co říct... Každá mozková buňka se vypařila, jakoby s tím nechtěla mít nic společného, stejně tak ona.

Pokud řekne pravdu, její život bude v ohrožení. A pokud bude lhát, možná ztratí všechny své zbylé přátelé. Podívala se směrem k profesorům, kde se střetla s pohledem Snapea, který lehce zakroutil hlavou, ze strany na stranu. Věděl, co chce udělat, že ta sentimentální a hloupá holka to chce říct! "Ano, jsem." Harry zakroutil hlavou, jakoby tomu nemohl uvěřit. "Ale nech mě to vysvětlit!" Zaprosila. Uboze prosila o další šanci.

"Ty už si toho řekla dost!" Prskla Ginny a Harryho lehce pohladila choulostivě po rameni. Sklesle na něj promlouvala.

"Prosím, odejdi." Poprosil Harry. "Běž!" Frustrovaně vyštěkl. Chloe se zničeně podívala po všech, kteří zde byli a se slzami v očích utíkala pryč. Nikdo tu o ní nestál.

Každý teď věděl, čím je. Každý se jí teď bál a opovrhoval jí. Neměla teď nikoho. Běžela chodbou a snažila se zmizet pryč. Vyběhla ven, kde bylo pusto a nikdo se venku nenacházel, až na partičku zmijozelských studentů, kteří všechno slyšeli a nemohli si nechat ujít příležitost, udělat si z ní srandu. Měli nádhernou příležitost - té nenáviděné holčičce - více zavařit. "Kohopak to tu máme?" Podle hlasu poznala Pansy.
"Jaké to je být nenáviděná?!" Zasmála se. Chloe si setřela slané slzy do rukávu a bojovně se k nim otočila.

Opět byla slabá...

"To musíš sama dobře vědět." Ironicky se zasmála. Svou bolest alespoň na chvíli hluboko v sobě skryla. Hleděla na Pansy vzdorovitě. Pansy sáhla po své hůlce a zamířila ji na ní. Chloe znala jen Pansy a ostatní jména si nepamatovala. Nebylo to zatím potřeba.

"Chtěli jste to držet v tajnosti, ale to se nepovedlo, že?" Přešla na jiné téma, stále mířící na Chloe svou hůlkou. Vedle Pansy se hned uchechtli a nahodili všemohoucí výrazy.

Chloe se pozastavila. "Tos byla ty!" Došlo ji. "Tos ty tam tehdy slídila!" Vybavil se jí okamžik, kdy někoho se Snapem slyšeli za dveřmi, ale po otevření tam nikdo nebyl. Byla to celou dobu Pansy. Nechtěla zavařit svému kolejnímu profesorovi, ale pouze Chloe, už od začátku ji nenáviděla.

Pansy se ušklíbla.

"Jsi chytrá, ale né dost." Zasmála se. "Relacio." Chloe rychle vyndala hůlku a zachránila se před letem a následným a bolestivým pádem na prdel.

"Protego." Použila ochranné kouzlo.
"Revertis Fortis!.... Protego.... Relacio... Protego.... Pouta na tebe.... Protego.... Expelliarmus!" Křičeli všichni jeden přes druhého. Chloe se snažila bránit, ale přestávala stíhat. Věděla, že pokud by zaútočila, nejenom, že by to asi nestihla, ale zadělala by si na problémy. "Expulso!" Zamířila kousek od sebe na zem.

Ozval se výbuch a všichni odletěli stranou. Chloe se naneštěstí uhodila při dopadu do hlavy, když přistála vedle nějakého stromu. "Auuu." Chytla se za bolestivé místo. A pokusila si stoupnout na nohy, to ji ovšem bylo zamítnuto.

"Levicorpus." Chloe se náhle objevila ve vzduchu. Hlavou dolů a kotníkama nahoře. Hůlka ji spadla na zem pod sebe a marně se pro ní snažila dostat. "Erifenil." Přímo pod ní a její hlavou se objevil oheň, jehož plameny se jí snažily dostat. "Začíná tu být dusno." Poznamenala partička s úsměvem na tvářích.

Oheň sálal až k ní. Bála se, aby ji nespálil vlasy nebo dokonce ji celou. "Aquamenti." Snažila se zachránit, ale její moc zřejmě nechtěla fungovat. Opakovaně.

K čemu mi vlastně je?!

Oheň se pomalu a jistě zvětšoval. Krev se jí hromadila v hlavě, až se jí nepříjemně točila. "Vypadněte..." Nedokázala odhadnout koho to hlas je.

Když však pozvedla hlavu, všimla si blonďáka. Stál před ní a oheň pod ní uhasil jedním mávnutím. Hlavu měla ve stejné výšce, jako on tu svou. Ve filmu by to jistě byl úplný slaďák, kde se osoby políbí, ale ji bylo neuvěřitelně špatně. "Asi se pozvracím." Okomentovala.

"Úžasné..." Protočil očima. "Liberacorpus." Vyšlo mu z úst. Svou hůlku pustil na zem a chytl padající dívku. Ta mu přistála do náruče. A chytla se jeho krku. "Peříčko teda nejsi..." Zamumlal.

"Hej!" Uraženě ho praštila do ramene. A stoupla si na vlastní nohy. Pozvedla hlavu, aby viděla do jeho očí, které ji pozorovaly. "Dík." Usmála se na něj. Pohled stočil vedle a podal ji její hůlku. "Opět děkuji." Převzala svou hůlku.

Co se to s tím klukem děje?

"Pane Malfoyi," Chloe rychle odskočila, taktéž Malfoy, který se příchozího Snape taky lekl. "omluvte slečnu." její jméno radši nevyslovil.

Za chvilku ze mě bude klokan, jestli budu furt takhle odskakovat.

Chloe stočila pohled na své boty a počkala, až zůstanou o samotě. "Co vás to napadlo?" Vyjel na ní. "Bylo to nerozvážné a hloupé!" Chytl její paži.

Vytrhla se mu. "Je to můj život!" Prskla.

"Na jak dlouho." Poznamenal sarkasticky. "Doufejte, že se to k pánu zla nedostane. Jinak si nestihnete ani zabalit!" Samozřejmě, budu myslet na to, abych měla zabaleno...

"Voldemort - je to Voldemort!" Poznamenala uštěpačně. Každý se bál vyslovit jeho jméno. Vadilo jí to, jak každý říkal.... Ty-víš-kdo a nebo Pán zla. Oslovujme věci pravým jménem, tak i toho beznosáka, proboha.

Snape se musel ušklíbnout. Bez dalších zbytečných slov, které mu byly stejně k ničemu, neboť ho tahle drzá holka ignorovala a neposlouchala, odešel pryč. Jeho plášť za ním opět vlál.

Prohrábla si vlasy a lehce se za ně zatáhla. Zase zůstala sama a každý, kdo si ji všiml, rychle odešel pryč. Zatnula ruce v pěst a mířila střemhlav do knihovny. Každý ji uhýbal a házel na ní pohoršené pohledy, ale jakmile se na ně podívala, rychle odvrátili zrak. Jak ubohé. Pomyslela si, ale nahlas to radši nevyslovila.

"Dobrý den," Pozdravila knihovnici, avšak ta z jejího příchodu taky nevypadala nadšeně. Radši si šla tedy pro nějakou knihu, aby mohla svůj nadbytečný čas nějak lépe využít.

Bohužel výklenek u okna, kam se chtěla posadit, už někdo obýval. Se smutným výrazem si sedla dál, aby Hermionu nerušila ve čtení. Otevřela knihu a začala zkoumat, přestože se nedokázala na text moc soustředit. Přemýšlela nad tím, jak to teď bude. Zase bude sama? Vždyť už ani Chrise nevýdá... Párkrát ji pozdraví na chodbě, ale toť vše.

"Chloe?"