Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Ropucha

Ráno nepřišla na snídani, kde se provádělo mnoho změn. Nebylo to tím, že by neměla hlad, ten měla, ale zaspala.

Po celé škole se špitalo, že je tady nějaká růžová nádhera a to z ministerstva. "Vypadá hrozně." Zasmál se Chris.

"A jak se tvářil Brumbál?" Posunula se na větvi. Její kamarád vylezl nahoru a usadil se pohodlně vedle ní.

"Snažil se vypadat vyrovnaně, ale všichni viděli, že tuší, jaká je to mrcha." Levým ramenem se opřel o strom. "A jak se ti tu zatím líbí?" Změnil koneverzaci.

Promnula si kořen nosu a rukou si projela vlasy. "Nevím...." Dokázala pouze říci.

"To byl pokec roku.... Děkuji za úžasné upřesnění, opravdu. Dokázala si ze sebe vydat maximum. Jsem nanejvýš pyšný!" Zatleskal stejně ironicky, jako celou dobu mluvil.

"Haha." Zasmála se jakoby. "Prostě nevím, ten... Prostě jeden blbec mě štve! Namachrovanej idiot!" Bez rozmýšlení praštila do stromu. Rukou ji projela bolest, ale ta rychle ustoupila. "Pak je tu samozřejmě to, že nemůžu najít nic o své rodině...." Nohy spustila dolů a zadívala se na vstup do školy.

"Proč mi přijde, že zas tak špatnej není?" Obočím několikrát zakmital. Ihned pochopila, co to mělo znamenat.

"Chrisi, ještě jednou řekni takovou blbost a slibuji, že se dostaneš ke Svatému Mungovi!" Výhružně mu hleděla do očí. "Radši jdu na doučování." Seskočila dolů.

"Slečna radši jde na hodinu, než aby si vyslechla moudra svého kamaráda, který má beztak pravdu, ale ona si to nechce přiznat!" Křičel za ní. Nezdvořile ukázala nazpátek vztyčený prostředníček. "Líbí se ti!"

...

Byla na hodině profesorky Trelawneyové. Hodinu sdíleli samozřejmě se Zmijozelem, ale tentokrát se na ní obrátilo štěstí a ona seděla nahoře v rohu. Bohužel je přišla navštívit ona - růžová princezna.

Celou dobu se točila kolem, jako včela nad lízátkem. V ruce držela blok, do kterého si psala poznámky. Usmívala se na všechny strany, až jí bylo špatně. Profesorka jasnovidectví byla nervózní a hlavně, když ji poprosila o věštbu.

Chloe se nahla dopředu, aby lépe slyšela, ale viděla pouze, jak si růžová ropucha něco zapsala a odešla pryč. Trelawneyová se vhodnou chvíli koukala na místo, kde stála. Následně však před každým stála věštící křišťálová koule.

Chloe si myslela, že bude muset věštit, což absolutně neuměla, ale když zjistila, že z té koule bude věštit sama profesorka, oddychla si. "Patnáctého se stane něco... Něco smutného." Oznámila zmijozelské dívce. A smutně se na ní zadívala.

"Neville, stalo se někdy to, co předpověděla?" Optala se svého spolužáka.

"Jo." Odpověděl stručně, jakmile se na ně otočila profesorka.

"Ach... Dítě zlaté." Šla po schodech za ní. Protočila otráveně očima. Snažila se být nenápadná, ale copak to takhle jde?!

Ohla se k její kouly a různě natáčela hlavu. Absolutně nechápala, co to sakra dělá, ale náhle se trhavě nadechla. "Všechno, co jsi doteď měla, budeš ztrácet... Upadat do temnoty. Tvá budoucnost bude vyset několikrát na vlásku. Ať se budeš snažit sebevíc, život se ti obrátí vzhůru nohama. Těm, kterým doteď věříš ti věřit přestanou...."

"Umřu?" Řekla jen tak. Každý poslouchal, ať už ti, kteří jejím slovům věřili, tak i ti, kteří si chtěli poté dělat z téhle bláznivé ženské srandu.

"Jsi daleko silnější, než si všichni myslí a tvá moc ti bude jednoho dne nápomocná....." Profesorka hleděla na jedno místo bez přestání. Než se zběsilým tlukotem srdce odskočila pryč. "Krev." Vykřikla profesorka.

Hodina po jejich slovech skončila a každý se vydal pryč, několik párů očí koukalo na dívku. Chloe polkla a zvedla se, jako její kamarádi. "Krév! Krééév!" Řval za ní se smíchem Malfoy po boku s jeho kamarády.

Radši si šla sednout do velké síně, aby se mohla najíst. Usedla za stůl a vzala první jídlo, které ji přišlo pod ruku. Znuděně si ho vložila do úst a ignorovala šepot, týkající se ní. Nevěděla, zda tomu vůbec má věřit. Po tom, co jí přestalo bavit, jak ji všichni nenápadně pozorují, se radši odebrala pryč. Mířila ven, když uviděla v dálce někoho padat. Rychle se rozeběhla tím směrem, div nezakopla o vlastní nohu.

Zběsile se přihnala k Harrymu, jehož tělo leželo na zemi a vedle něj dopadlo koště. "Harry!" Dloubla do něj, ale neodpovídal. Přiložila ucho k jeho rtům, aby zjistila, zda vůbec dýchá. Oddychla si, jakmile ucítila výdech.

Chtěla běžet pro pomoc, ale ozval se něčí křik, jak rychle se k nim osoba snažila dostat. "Harry!" Dopadla na kolena Ginny. "Cos mu udělala!" Ohradila se na ní.

"Nic jsem mu neudělala!" Rychle vyběhla pryč. Cestou neviděla žádného profesora, když náhle spatřila Brumbála, za nímž šla růžovka. "Pane profesore!" Sotva popadajíc dech na sebe upozornila.

"Slečno Dexterová, děje se něco?" Optal se se starostí v hlase.

"Jde o Harryho!"