Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Nikdo neumírá příliš brzy, protože neměl žít déle, než žil.

"Jak tedy chceš..." Řekl náhle. "Pojď." Chytl její předloktí a s hůlkou v ruce ji táhl ven z pokoje. Prudce práskl dveřmi a ze schodů se hnal stejně rychle, jako Snape, když se žene po chodbě.

Skoro ho nestíhala. Nebýt jeho pevného stisku, dávno by se válela na zemi pod schody. Nestihla ho ani napomenout za jeho nehezké chování vůči ní, když vlétl do té ohromné místnosti se stolem a několika židlemi; Obsazenými židlemi. "Draco, zřejmě ses nenaučil dobrému chování..." Promluvil majitel klidně, přesto s respektem. Chloe se skrývala za zády Draca, takže nemohla vidět výraz, jak Draca tak Pána zla.

"Pane, omlouvám se." Řekl téměř ihned. Pocítila, jak ji silněji stiskl zápěstí, až skoro sykla. "Ale něco tu pro vás mám..." Chloe vystrčil z jejího úkrytu, čímž posloužila Draca záda.

Ihned se setkala s těma nebezpečnýma a vražednýma očima.  Hleděl na ní s nehezkým úsměvem. Zatnula čelist a narovnala se. Nechtěla se dívat jinam, než pouze na něj. Moc dobře si byla vědoma, že bez jeho svolení jí nic ty prašiví zmetci neudělají, tedy dokud tu byl a dokud neřekne.

Stala se pozorností pro všechny přítomné. I onyxově černých očí, tak i bláznivé ženské s rozcuchaným harém.

"Draco, velice si nás všechny překvapil. Tvý rodiče na tebe musí být jistě velice pyšní." Vychválil na oko Draca. Větší pocta to byla především pro blonďáka s delšími vlasy, který se narovnal a koutek úst dal do úsměvu. Cítil se nanejvýš spokojen, že jeho syn, - jehož vychoval k obrazu svému, byl právě pochválen. Lucius Malfoy se právě pyšnil cizím peřím.

"Chloe Raddle Fox, nás přišla poctít svou návštěvou..." Její jméno vyslovil se špetkou opovržení. Chloe věděla, že nemá u sebe hůlku, bylo by to nanejvýš bláhové, kdyby jí Draco hůlku nechal. Vždyť on ji právě bez špetky soucitu předhodil. Byla kus zvěřiny předhozený predátorům. "Jak se daří tvým rodičům?" Prohodil.

Chtěl ji vytočit, naštvat, a dokonce se mu to povedlo. Nebýt Draca paže, jistě by se nechala zabít, neboť by se až k němu určitě nedostala; jedině přes vlastní mrtvolu. Nestihla by mu dát po mudlovsku ránu, mlátit ho hlava nehlava a vyjádřit, jak moc jím opovrhuje. "Tak bezmocná..." Přešel blíže a hlavou naznačil, aby ji Draco pustil. Ten tak učinil, přičemž stále stál dostatečně blízko, aby mohl popřípadě zasáhnout. "Příliš sentimentální..." Procházel kolem. "Bude tě jistě škoda." vlezl do jejího vzorného pole.

Srdce ji splašeně bušilo. Měla strach, opravdu velký. Neměla možnost říci svým kamarádům, jak moc je má ráda, jak moc jí všechno mrzí. A poděkovat pořádně všem za to, co pro ní udělali. Věděla, že majitel onyxově černých očí jistě v duchu běduje, jak mohla být tak hloupá. Vždyť on ji dal vlastně druhý život! Zachránil ji v brzkém věku a mělo to vyjít vniveč?...

Chtěla také udělat poslední věc. Měla ji udělat ještě před tím, než ji sem zavedl. Zranil ji. Udělal něco, co po něm chtěla, ale ona se stejně cítila zrazená a podvedená. Bohužel, nemohla se teď otočit a říct mu ta dvě jednoduchá slova, která znamenala tolik. Ne... Zranila by sebe i jeho. Ženské city byly občas vážně hormonální, až příliš.

"Ale máš v sobě krev podobnou té mé. Stejně silnou...." Promlouval dál. Nikdo si nedovolil ani pípnout. "Dokážeš velké věci." Had Nagini se dostal až do popředí. Chloe měla ráda jen jednoho hada a Nagini to rozhodně nebyl. S elegancí se plazila pod jejíma nohama a dávala svým syčením najevo, že je i připravená provést výpad.

"Přidej se k nám a všichni, kdo ti ublížili budeš moci potrestat. Každý, kdo vyjádří svůj nesouhlas vůči tobě, bude na místě popraven.... Budeš mít všechno, na co si ukážeš! Bohatství, loajalitu, respekt.... A to vše, když budeš stát po mém boku." Nemohla uvěřit, že to myslí vážně... Pokud se dostane na jejich stranu, nejenom že tím zradí všechny své přátele, ale stane se monstrem! Možná, že bude mít všechno, co bude chtít, ale rozhodně mezi to nebude patřit odpuštění, láska a city... Všichni to byli sugestibilní patlalové bez špetky soucitu.

Každý čekal na její odpověď. Hlavně Pán zla, jejíž přemýšlení ho dost unavovalo. "Pokud snad přemýšlíš o druhé možnosti..." Prohodil ledabyle rukama. "Tak je to smrt." Nadhodil druhou možnost.

Znala odpověď; věděla ji, ale vyslovit to? Obávala se. "Radši zemřu, než abych se přidala na vaši stranu." Nedovolila, aby se její hlas zlomil. Čelist zatnula a rázně pohlédla do vážné tváře.

Voldemort se ušklíbl a popošel několik kroků do zadu. "Tak tedy... Jak si přeješ."

"Pane..." Ozval se náhle Draco a pár nesmělými kroky se dostal před Chloe. Pán zla zatnul čelist ještě pevněji, než jeho neteř.

"Draco!" Okřikl ho Lucius, stále sedíc na židli. Vražedný pohledem hodil na svou ženu, které chtěl vyjádřit svůj názor na její výchovu. Rozhodně ho takhle on nevychoval!

"Luciusi, jen ho nech mluvit." Pobídl blonďatého chlapce Pán zla.

"Jestliže je tak silná, jak tvrdíte..." Voldemort zvedl pohled z Nagini na něj. "Jistě by ji pár lekcí a pobyt v žaláři jen prospěl..." Chloe se na něj beznadějně podívala. On navrhl, aby ji mučili a k tomu hodili do nějakého prašivého vězení?! "Určitě si svou odpověď poté rozmyslí." Dopověděl. "A vy budete moc ovládnout,-" Voldemort prozíravě přivřel oči. "Ještě dříve svět."

"Hleďte!" Otočil se na své stoupence. "Tento hoch umí prodat svůj potencionál." Rozhlédl se na sedící smrtijedy. "Dolohove, postarej se o její bydlení." Pronesl. "A vy ostatní - vypadněte."

Každý smrtijed začal ihned mizet. Chloe pohlédla na Severuse Snapea, jenž na ní zlehka pohlédl a odešel z místnosti. "Draco, ty zde zůstaň." Zastavil ihned hocha s podezřelým úsměvem. Ladným krokem se dostal ke stolu a přejel po jeho povrchu svými prsty. "Pověz nám, kde se Potter ukrývá."

"Nikdy." Zatnula čelist. Zradit vlastní přátelé by bylo něco ohromně hnusného, odporného... Jen pomyšlení se jí na to příčilo.

"Naše první lekce nechť započne."

Já vím, já vím... Museli jste si počkat na kapitolu, ale absolutně teď nemám čas. Jsem momentálně energií nabitý člověk, takže cestuji po světě. 😂😂 Neberte to úplně doslova.

💞🔥