Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Hodiny, dny, měsíce...

Každý den se vlekl, a ona vždy uvítala návštěvu, kterou nebyl nikdo jiný, než Severus Snape. Po tom zdlouhavém týdnu, kdy si myslela, že už se nikdy neobjeví, se začal kupodivu objevovat několikrát do měsíce. Většinou jednou, až dvakrát týdně.

Snažila se dozvědět nejvíce informací. A mezi informace patřila i ta nejbolestivější. Profesor Brumbál byl zabit na astronomické věži.

Neptala se, kdo ho zabil, neboť dle Snapea výrazu to bylo téměř jasné. Neodsoudila ho, naopak. Vážila si toho, že se konečně více otevřel. Neměl v její přítomnosti nasazenou masku. Za tu dobu už dokázala odhadnout jak se cítí. Bylo zvláštní, jak vyjadřoval pobavení, přestože se jednalo pouze o mimické svaly a jiskry v jeho tmavých očích.

Šokující informace též byla ta, že zlaté trio právě teď někde hledá viteály. Plahočí se bůhví kde na cestách. Byla na sebe naštvaná, že nemůže pomoc. Chtěla alespoň minimálně přispět, - dát ruku k dílu, ale ona místo toho trčela na jednom místě.

"Jak zde dlouho budu?" Optala se, jakmile ji ticho začalo být nepříjemné. Přitáhla si své nohy k tělu a polštář přitiskla ke své hrudi. 

"Bradavice nejsou bezpečné."  Zopakoval již po několikáté, avšak dále se věnoval Dennímu Věštci.

"Pro nikoho nejsou! Nechci tu furt trčet, potřebuju být tam." Mávla rukou na první stranu, jež ji napadla. Vlastně nebylo jisté, zda neukázala úplně na druhou stranu, než kde se nachází Bradavice.

"Proč?! Už jednou jsem říkal, že v Bradavicích se nachází smrtijedi, a tudíž tam není bezpečno. Chceš jim snad skočit přímo do náruče?" Zamračil se. Tato debata tu delší dobu nebyla, a on už si myslel, že je to za nimi.

"Chci pomáhat!" Už stála na nohách a zběsile pochodovala sem a tam, a házela na vše, co se dalo vražedné pohledy.

"Stejně sentimentální jako Potter! Oba stejně tvrdohlavý, a nakonec vám vaše zadky musí zachráňovat někdo jiný!" Snape byl opřený o stůl, zatímco Chloe na něj hleděla z gauče; musela si sednout.

"Ale my se o to neprosili!" Křikla nazpátek. "Nikdo se nás neptal, jestli opravdu chceme zachránit. Tak proč se všichni naparujete, jako byste byli ti nejlepší! O můj bože, zachránili jsme toho hloupého kluka a tu neposlušnou holku, která neustále dělá problémy, pane jo!!" Imitovala. "My se o to neprosili!"

"Úžasné..." Ušklíbl se. "Všechno se točí kolem vás, že? Potřebujete pozornost! Prahnete po ní!"

Chloe vyskočila na nohy. Všimla si v jeho tváři, že to nemyslel vážně, přestože to nahlas nevyslovil,- to prosté díky. Nebyl muž, který se omlouvá. "Příště se neobtěžujte přijít." Prskla a vyběhla po schodech nahoru. Možná to byla dětinská reakce, až puberťácká, avšak cítila se nepotřebná a chtěla to ze sebe dostat, a nikdo jiný sem za ní nechodil.

Slyšel, jak práskla dveřmi. Tvář si vložil do dlaní. Nemyslela to takhle, vždy když přišel, vyptávala se jak jen to šlo...

Nebylo jí co závidět, vždyť přišla v brzkém věku o rodinu, a následně se jí pokoušel zabít její nejlepší přítel... Ve škole byla odsouzena... Do její rodiny se řadí ten nejhorší černokněžník téhle doby... To rozhodně není růžový svět, plný třpytek a sladkých lízátek.

Rukou praštil do stolu. Měl by se jí jít omluvit. "Blbost," Odpověděl si sám. Už tak se ponížil dost! Rozhodně neměl v plánu ztratil další kousek sebeúcty.

Nikdo o něj zde nestojí, tak proč by měl zůstávat?

Dřív, než kdokoliv stihl říci snad jen famfrpál, byl pryč.