Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Dva tresty

Seděla na své posteli a dumala nad tím, jak se mohla nechat takto vytočit. Ano.... Snažili se Harrymu ublížit, ale měla si dávat větší pozor na to, co tím způsobí... Stejně nechápala, co vlastně ona provedla. Vždyť Malfoy na ní útočil! To ten sebestřednej blbeček! "Zkus to přežít." Pousmála se na ní Hermiona. Ginny už od začátku jejich pobytu koukala, jakoby ji absolutně nevěřila. Obě si k sobě nenašly cestu, no. "A zkus ho nezabít." Zahihňala se.

"Hmmm..." Zamumlala nepřítomně.

Nechám mu nárůst zuby! Vymýšlela plán. Sakra.... Začni se chovat normálně! Okřikla se v duchu a radši se vydala na cestu. Na svůj trest se netěšila a už vůbec né s ním. Jediné co jí těšili bylo to, že měla svou hůlku, kterou ten systém ochčije - jak se říká.

Zastavila se před kumbálem, kam měla dorazit. Malfoy tu ještě nebyl, ale to jí nijak nevadilo. Alespoň byl klid. "Ach... Šmejdka jde na čas." Rýpl si. Za to ty pozdě...

"Ach... Peroxid se taktéž dostavil." Rýpla si do něj na oplátku. Dveře se otevřely a v nich se objevil školník Filch se svou opelichanou kočkou. "Dobrý-" chtěla slušně pozdravit.

"Mazejte dovnitř!... Uklidíte tady a dokud to nebudete mít, tak nejdete pryč. Vaše hůlky mi dejte..." Řekl to jako básničku.

Super.... Plán A nevyšel.

S nechutí mu ji oba předali. "Tak honem!" Než se nadáli, odešel i s jejich hůlkami pryč.

"Až tohle uslyší otec..." Nadával pro sebe Malfoy. Zakroutila hlavou a přešla k nějakým lahvičkám, které začala rovnat. Byla si dosti vědoma toho, že on se do práce jaksi nemá.

"Bylo by úžasné, kdyby jste velevážený pane pomohl. A se svou ctěnou prackou, přiložil ruku k dílu." Sarkazmus musel cítit i každý vězeň v Azkabanu.

"Tak heleď holčičko!" Její tělo narazilo do studené zdi, když ji k ní přirazil. Paže měl kolem její hlavy a omezoval její osobní prostor. Mírně zaklonila svou hlavu, aby mu viděla do očí. "Nevím, na co si tu hraješ, ale ať se snažíš o cokoliv, věř, že už je to teď prohrané. Zničím tvůj beznadějný život, pokud se mi ještě pokusíš postavit do cesty." Jeho dech se odrážel od jejího obličeje. Byla vyděšená, avšak přála si, aby takto zůstat. Chtěla se za tohle propleskat.

Odstoupil od ní s povýšeným úšklebkem. Měla pocit, že se za chvíli rozbrečí. Nevěděla proč, možná kvůli jeho hrubému chování? Rozhodně si přála, aby odsud mohla ihned zmizet. Bez rozmýšlení se zadívala na promíchané a poházené skleničky, které se náhle začaly sami skládat. Jakoby ji nedošlo, že je tu jeden pár očí navíc. "Ty umíš bez hůlkovou magii?!" Podivil se. Hrklo v ní. Nechtěla, aby to někdo věděl a už vůbec né on. Vždyť ona to ani pořádně neuměla ovládat!

"Sakra!" Zaklela a vyběhla pryč z kamrlíku.

"Zjistím, co skrýváš!" Zakřičel za ní. Doběhla do společenské místnosti, kde už nikdo nebyl. Usedla na velký gauč a zadívala se do ohně.

"Tak krutý a nepoddajný." Dívala se na plameny. Při slově krutý se jí vybavil Malfoy, kterého na malou chvílí spatřila v ohni, ihned zmizel. "Jsem už unavená." Protřela si oči a potichounku se vkradla do své postýlky. Slyšela lehce oddychovat Hermionu a Ginny.

Dlouho přemýšlela, ale rozhodla se, že se zítra podívá do knihovny, kam už od začátku prahla jít.

...

"První dvě hodiny se Zmijozelem... To nezvládnu." Postěžoval si u snídaně Ron. Chloe mezitím přemýšlela nad jinými věcmi, ať už chtěla či ne, nemohla z paměti dostat příjemnou vůni zmijozelského prince.
"Snad nás nechá Snape dýchat."  Řekl opět zrzek.

"Ve vašem případě, pane Weasley, bych si dával bacha na jazyk." Ocitl se za ním netopýr. Všichni málem dostali infarkt.

"Řekne mi někdo, jestli se takhle plíží normálně?!" Šeptla k nim Chloe.

"Ano, plíží." Okomentovala to Hermiona.

"Už půjdu na hodinu." Zvedla se ze svého místa a kráčela pryč z velké síně.

"Chloe!" Doběhl ji Chris.

"Ahoj, dlouho jsme se neviděli." Posmutněla.

"Promiň..." Omluvil se jí. "Co máte první hodinu?" Konverzaci přesunul na něco jiného.

"Dvě hodiny lektvarů se Zmijozelem." Jak vydrží v jedné místnosti s Malfoyem a se Snapem, to netušila.

"Držím palce... Musím běžet na přeměňování!" Zmizel za rohem. Nestihla se sním ani rozloučit a kráčela po chodbě sama.

"Kurňa... Kde jsou lektvary?!" Opravdu geniální.... Příště taky běž sama, když to tady neznáš. "Ticho!" Okřikla své povědomí. "Co teď..." Rozhlížela se kolem sebe. "Neville!" Křikla na kluka z jejich koleje. "Jsi Neville, že ano?"

"Ne... Teda... Jo, jsem." Dostal ze sebe. Zřejmě ho překvapila, neboť ještě nikdo přes celou chodbu neřval jeho jméno.

"Prosimtě, můžu jít s tebou? Vůbec nevím, kde se nachází lektvary?" Usmála se.

"Můžeš." Jeho zmatený výraz ji vykouzlil úsměv na tváři. Tvářil se, jakoby viděl ducha. "eh.... Promiň, jen..."

"Dobrý." Uklidnila ho a nechala ho ji vést. Po krátké chvíli došli do prázdné místnosti. "Ještě jednou děkuji. Zachranils mi život."

Neville kývl a odešel si sejdou doprostřed. Ona si mezitím sedla úplně dozadu. Nikdy neseděla vepředu a teď už vůbec ne.

Místnost se postupně začínala plnit a ji došlo, že nemá hůlku. Nevěděla, zda ji někdo trestá, či je to karma jak sviň.

Když ale dovnitř vešel někdo, kdo držel její hůlku, chtěla toho člověka obejmout. To si rychle rozmyslela.

💕#AnakondaTeam