Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

"Prosím,"

"Jsi lhář!" Prskla.

Zašklebil se. "Osočuj si někoho jiného..." Prskl k ní. "V ničem jsem ti nelhal." Řekl popuzeně.

Chtěla ho vyvést z omylu. Říct, že se plete, ale přemýšlet v jeho blízkosti a ještě v Malfoy Manoru, bylo přímo nemožné. Ta temnota se nedostala pouze do vaší duše,- když jste se cítili nesví, ale dokonce i do hlavy. "Myslela jsem si, že jsi jiný." S upřímností vypustila z úst tuto větu.

"To ses šeredně spletla." Hlas měl monotónní. "Jak tě mohlo napadnout něco takhle stupidního? Vlézt přímo do baráku, kde se to smrtijedy jen hemží! Přemýšlela si vůbec, když si něco takového podnikala?! Jistěže ne, něco tak hloupého by nenapadlo ani Weasleyho!... A to je to nehorázný tupec, bez kousku rozumu." Vyjel náhle.

"Dobrý! Ještě mě tady urážej, že jsem byla tak malicherná a rozhodla se jít zachránit tvůj majestátní zadek!"

"Já se o záchranu neprosil!"

"Ty by ses nikdy neprosil! Ale moc dobře víš, že pokud bys jeho úkol nedokončil, prekérně bys za to zaplatil!"

"Do toho ti ale nic není, Raddlová!... Netuším, kdo ti o tom řekl, ale měla si tam rozhodně zůstat, ať už si byla kdekoliv." Dořekl. Nechtěl si to přiznat, ale city, které po vymazání její paměti zase zahodil daleko za sebe... Dělali ho zranitelnější, což on být nemohl. Nemohl se nechat ovládat tak něčím pošetilým, jako jsou city či dokonce láska. Chloe Raddlová byla blázen, přímo teď tady před ním stála a uslzenýma očima mu hleděla zpříma do očí. Zřejmě si těch slz nebyla vědoma, ale jeho zevnitř níčily. "Mohlas někde v klidu teď s tím idiotem Puceym večeřet, schovat se... Líbat se, co já vím!"

"To těžko!" Vrátila mu se stejnou ráží.

"A to jako proč? Neříkej mi, že tě nechal! To bych se opravdu zasmál, protože tě přímo svlékal očima!" Dodal ironicky.

"Vymazala jsem mu paměť." Vydechla. Ano, mohla tam teď s ním v klidu být. S někým tak úžasným, hezkým, ochranářským, milým, ale ne... Adrian byl příliš perfektní, až moc. A to ona rozhodně nebyla, tudíž by ho akorát stahovala ke dnu; zdržovala ho v jeho životě.

Draco se na ní zadíval. Hledal snad něco, co by mu dokázalo, že si z něho pouze střílí? To by ji teda nedaroval! Nic nenašel, žádnou známku po vtipu. V místech, kde měl srdce ho příjemně zahřálo. Vždyť ona dala přednost jemu! - A nakonec ho bodlo -...Někomu tak bezcitnýmu, jako je on! Před někým tak dokonalým, jako byl právě Pucey. I Draco musel přiznat, že být na kluky, zřejmě by ho taky se zájmem pozoroval, ale v životě by to nahlas neřekl, už tak se za sebe v duchu proklínal.

Draco opravdu netušil, co má dělat. Říct ji, že všechno bude dobré, i když stojí na prahu smrti? Ne, on by ji nedokázal lhát, takhle ne. Začal chodit po svém pokoji, jenž se pyšnil nejenom tím, že byl dokonale uklizen, ale zřejmě celý nábytek vyšel dost draho, což pro Malfoye nic neznamenalo. Oni o prachy neměli nouze.

"Malfoyi," oslovila ho lehce. Stála na stejném místě, kde ji postavil a očima sledovala jeho kroky sem a tam.

Nevnímal ji. Pochodoval sem a tam a vymýšlel cokoliv, co by pomohlo k jejímu útěku, k její záchraně... Jen aby byla daleko odtud.

"Malfoyi..." Zkusila podruhé, ale opět žádný účinek.

Třeba bych mohl použít mnoholičný lektvar.... Příprava, však trvá příliš dlouhou dobu.... A času moc nemáme, rozhodně ne tolik, kolik bych na to potřeboval....
A co takhle neviditelný plášť? Nesmysl, žádný nemám....
A co třeba oknem... Rozhodně ne!

"Draco!" Řekla zničeně. Oči pozvedl jejím směrem. "Prosím..." Oba věděli, co žádá. A Dracovi se to rozhodně nelíbilo; nehodlal se s tím smířit. Na to měl příliš velké ego.

"Přestaň! Mlč!" Okřikl ji nepříliš něžně. Jestli si myslela, že ji tam opravdu odvede, tak byla bláhová!

"Moc dobře víš, že jiné východisko prostě není! Sakra, moc dobře to víš, tak přestaň dělat, jakoby bylo!"

"Ty přestaň!" Vrátil jí, jako malé dítě. Byl bezmocný. "Přestaň, alespoň teď!... Prosím." Malfoyové neprosí a on to udělal.

Chloe se jeho bezmocný hlas zaryl hluboko do srdce. Tak moc jí to ničilo, nechtěla to takhle... Myslela si, že to bude jiné, ale nikdy to nebude tak, jak si to člověk vysní. "Doveď mě tam! Kvůli mně, kvůli nám oboum... Myslíš si, že je to pro mě lehký? Není, není to pro mě rozhodně lehký, ale je to snadnější, než kdybys...." Neodkázala to doříci. Bála se snad, že by se jí za tyhle sentimentální kecy teď vysmál? Vlastně, alespoň by bylo jednodušší tam jít. "Třeba mě nezabije." Hlesla.

Draco se pro sebe ironicky zasmál. Pan zla neměl smilování. Vraždění bylo na denním pořádku. A Draco si nedokázal představit, co se bude dít, pokud se tam objeví ona. Ta, které on zabil rodiče, protože její otec byl mudla, kamarádí se se zlatým triem.... Smrt by jistě byla v jejím případě osvobozující. Je pro Pána zla moc velkou překážkou a těch se on zbavuje.

Přešel k ní. Hleděl na ní. Upřímně se cítila nesvá. Ten jeho pronikavý pohled, jakoby na sobě v tu ránu neměla oblečení, jakoby nevěděla, co očekávat.

Náhle si ji přitáhl do objetí. Do pevného, hřejivého objetí. Překvapeně narazila do jeho pevné hrudi a nasála jeho vůni. Ruce ji omotal kolem pasu a hlavu si položil na její rameno. Ani jeden se nechtěl odtáhnout, přítomnost toho druhého jim byla příjemná, možná až příliš. Chloe se cítila alespoň chvíli v bezpečí a Draco? Draco byl strachy bez sebe.

Ať už byla z Nebelvíru, otravná, bavila se s Potterem, impulzivní - vrhla se do všeho po hlavě. Byla to ona, kdo se dokázal dostat pod tu slupku, pod ten kus ledu, který chránil jeho srdce.

Ona mu ukázala, jaké je to cítit.

❤️*Zakašlání* Dankešn, meine friends. 😂😂... Zase klid, měla bych se uklidnit... Omlouvám se, když občas nevyjde kapitola, neboť neustále teď sportuji a snažím se čas nějak dobře využít. Znáte to, ne?

Koukání na filmy a seriály, čtení si, poflakování... 😂🔥

❓: Co říkáte na Draca? 😄

*Chci se vám omluvit, pokud tuto kapitolu vidíte po druhé, ale Wattped mi začal jaksi blbnout.*