Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Začátek prázdnin

Věci měla sbalené. Koukala na kufr ve svých rukách a na prázdný pokoj. Hermiona se snažila narvat poslední knihu do kufru, přičemž ji to absolutně nešlo. Kolenem přidržovala všechny věci vevnitř, zatímco se to snažila zapnout a nenapadlo ji použít svou hůlku. Chloe se na celý pokoj smála, ale nakonec ochotně své kamarádce pomohla a přiložila ruku k dílu.

Chloe odtud nechtěla; kam měla jít? Bradavice byli její domov. Nechtěla jít bydlet pod most. Se svěšenou hlavou zavřela dveře od svého pokoje. Seběhla rychle schody, kde srazila opožděného chlapce, ale naštěstí se ani jednomu z nich nic nestalo.

Dostala se na čerstvý vzduch, kde si až teprve teď uvědomila, že je to jinak, než obvykle. Nemyslela prostředí, ale osobu.

Chris ji chyběl, ať ji ublížil sebevíc, byl tu celé roky, kdy tu ostatní nebyli. Avšak zřejmě jen kvůli tomu, aby sháněl informace. Odhodlaně se nadechla, aby se nevracela k takovéto minulosti. Vždyť ani nevěděla, kde teď Chris je. Neřekli jí to a ona po tom ani neprahla. Znala se a jistě by se chtěla dozvědět více, což by v jejím ani v jiném případě, nebylo dobré.

"Ahoj Chloe." Překvapil ji příchod Adriana. Na sobě měl obyčejné rifle a černé tričko. V jedné ruce nesl svou hůlku a za ním se vznášel kufr. Proč by se měl zbytečně namáhat, když mohl používat kouzla na přenesení těžkých zavazadel, že?

"Adriane," Usmála se. "Jak se ti daří?" V hlavě měla zmatek a kupodivu prázdno. Připadala si, jakoby toho kluka někdy viděla, dokonce věděla jeho jméno, ale... Něco nehrálo. Pamatovala si, že se srazili tehdy na chodbě. Proč se tedy cítila, jakoby ji něco chybělo, jako nedostatek, který ji v hlavě zmizel... Přes veškeré úsilí a snahu si nemohla vzpomenout, co se stalo poté, když odešla od Adriana. Vzbudila se na zemi v jedné z učeben, ale jak se tam sakra vzala?!

"Těším se domů," Usmál se. "Na svou sestřičku a na rodiče." Chloe si uvědomovala, že každý ze Zmijozelu není smrtijed a právě Adrian jím nebyl. Tedy alespoň si nevšimla znamení zla, a jelikož měl krátké přiléhavé tričko, jistě by si něčeho takového všimla.

Adrian byl opravdu pohledný a jistě chytrý, jak si lze povšimnout v hodinách se Zmijozelem. Chloe zaznamenala závistivé pohledy z řad děvčat. Sledovala, jak si Adrian prohrábl rukou své vlasy, ale radši odvrátila pohled, neboť ji přišlo, že na něj zírá moc dlouho.

"Kam pojedeš ty?" Optal se.

"K Weasleyovic rodince." Usmála se. Čekala, že se Adrian zašklebí, ale pouze se mile usmál.

"Celé prázdniny?" Zkusil to znovu a hodil na ní nevinný úsměv.

"To ne... Nechci je obtěžovat, už tak si myslím, že tam budu otravovat dost dlouho." Dlouhou dobu se rozmýšlela, když jí to Ron nabídl. Přišlo ji to, že do toho byl donucen, ale přijala to s úsměvem. Rona nechtěla nijak odstrkovat, tak se rozhodla, že tam pobude několik dnů a pak mu dá prostor. Radši někam zmizí. Bylo by  příliš sobecké zůstat.

"Pokud by byla možnost, mohl bych se ti ozvat?" Byl přímo rozkošný, když se mu na tváři vytvořily ďolíčky. "Budu muset jít do svého vagónů.... Snad se o prázdninách uvidíme. Pošlu ti co nejrychleji mou sovu. Měj se hezky, Chloe." Vtáhl ji do příjemného objetí. Nuceně se odtrhla a dívala se ještě za ním s potrhlým úsměvem. To, že mu nestihla odpověď neřešila, stejně by odpověď byla kladná.

"Viděli jste to?! On ji obejmul... Och, kéž bych to byla já!" Písklo nějaké děvče.

Zkoumavě se otočila na pravou stranu, kde vycítila pronikavý pohled. Zjistila, že se jí to pouze nezdálo, ale opravdu ji probodával pohledem Malfoy. Draca Malfoye oči byly vždy tajemné, a celkově zvláštní.