Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Nemalý šok

Cítila ten silný tlak, jak obepíná její tělo a zmocňuje se jí strach a panika. Vystrašenýma očima hleděla před sebe a nechala se nést ke dnu. Připadala si jako v tranzu; neschopna se jakkoliv pohnout.

Marně doufala, že ji náraz na hladinu vody zabije. Vždyť to bylo z takové výšky; stejné jako náraz na beton.

Klesala níž a níž a z pootevřených úst ji vycházely bublinky vzduchu. Oblečení měla promáčené a vlasy se samovolně vznášely směrem nahoru, - jak je voda nadnášela. Na řasách jí zůstávaly miniaturní bublinky, ačkoliv postupně stoupaly ke dnu.

"Nevzdávej se!"

V hlavě jí zazněl čísi povědomí hlas, jenž v této nepříjemné chvíli nebyla schopna zařadit. Beznadějně začala máchat rukama a snažila se dostat na hladinu. Pocit beznaděje se dostavil téměř ihned a šok se začal stupňovat. Plíce se jí začínaly stahovat, jak prahly po vzduchu. Rukama se chytla za krk, jakoby tomu mohla nějak napomoci a dostat tím špetku vzduchu do plic. Nohama zběsile kopala, přestože se nic zásadního nedělo, až na pozorovatele kousek od ní, kteří si ji díky tomuto činu všimli.

Voda se jí dostávala do úst a ona přestávala vnímat. Plíce jí pálili jako oheň a řezali jako nože.

Náhle pocítila letmý dotyk kolem jejího chodidla. A stín obličeje před tím jejím. Chtěla se bránit, jakmile se jí něco dostávalo do pusy, ale to už byla na hraně života a smrti.

...

"Chloe," vzdáleně k ní doléhaly hlasy. "Chloe." promluvil hlas opět a tentokrát se jí i něco dotklo. Prudce otevřela oči, když na svém rameni necítila ruku, nýbrž něco kluského.

Při pohledu na to, co stálo před ní, a kde se nacházela; neměla slov. Měla nutkání začít hystericky křičet a smát se zároveň. "Takto jsem si smrt nepředstavovala." Špitla roztřeseně.

Pohled se jí dostával na zvláštně vypadající ženy, podobající se mořským pannám. Zorničky úzké jako ty hadí, avšak tyto byly do stran, ne od zhora dolů. V puse křivé, děsivé, špičaté zuby. Bahenní zelené vlasy a zsinalá pokožka. Dlouhé nebezpečné drápy, spojené mezi sebou blanami. Celková pohublá postava s lehkým ošacením na těle; jen to nezbytné, aby zakrývalo určité partie.

"Nejsi mrtvá," promluvilo to stvoření naproti ní.

Naklonila zvědavě hlavu na stranu jako pes. Nutkání se nahlas zasmát pohaslo ve chvíli, kdy si uvědomila, že není na souši. Dříve než ji snad mohla ovládnout panika, se porozhlédla kolem své osy. Opravdu... Byla ve vodě. "Tohle je ireálné a bláznivé zároveň, protože... To je fakt dost divný, heh, myslela jsem si, že jsem přišla na tu hádanku." Zamyšleně koukala na ty zvláštní fiktivní postavy. "A místo toho jsem teď tady, někde, kde nevím vlastně proč a... Dobře, to bych ještě přešla, ale může mi někdo konečně vysvětlit, co jste zač a jaktože dýchám pod vodou?! Přičemž takový bonus na závěr - já neumím plavat..." Musela se zbláznit. "Je to jen v mé hlavě... Někde se teď topím, něco mě požírá a já si tady vesele sním." Blábolila pro sebe.

"Segho, je to skutečně ta dívka?" Prodrala se do popředí další žena.

"Jistěže ne, pohleďte na její krvavé oči! Toto nemůže být potomek Kirsten, nýbrž stvůra osobně!" Vykřikl nějaký muž. Zřejmě jediný, kterého prozatím Chloe spatřila.

"Ovládejte se, prosím vás! Nevíme zda je to ona, ale v obouch dvouch případech, zůstaňte v klidu." Před Chloe se dostal svalnatý chlapík.

"O čem to mluvíte?" Prohlížela si prostor kolem ní.... Zajímavé. Nikdy by neřekla, že podvodní svět je tak krásný. "A budete někdo tak hodný a zasvětíte mě do toho, jaktože teda žiju? Avšak nemyslete si, že vám uvěřím, dávám tomu minimální šanci, tak popřípadě nebuďte zklamání." Usmála se. Stal se z ní blázen. Kdyby byla možnost, ráda by zašla za Poppy pro nějaký lektvar na hlavu.