Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Svět se hroutí

Kapky vody ji stékaly po ošacení, jež měla na sobě. Její tělo zdobila husí kůže od zatažené oblohy a ošklivého počasí. Válela se na zemi jako hroch a snažila se to vydýchat. Náhle se její rty roztáhly do velkého úsměvu a ozval se tak její smích. Její hrudník se nepravidelně zvedal, přesněji od toho, jak moc se smála.

No, co si budem, spíše jako v paviánů opic.

Posadila se do sedu a protřela si tvář dlaněmi. Ani netušila jaký význam měl její smích. Chtěla se pomocí kouzla osušit, aby tu netrčela v promočených hadrech; ještě něco akorát chytí. Bohužel brzy přišla na nemilou zprávu, že hůlka se nenachází v jejích kapsách, nýbrž na nejvyšším bodě v Bradavicích. Musela to překousnout, co jiného ji taky zbývalo.

Naklonila se pro štos stočeného papíru, jehož stránky byly chráněny jakýmsi kouzlem od namočení vodou. Chvíli se v její mysli umístila myšlenka, zda to také funguje na obsah z řitě, ovšem to nebylo teď důležité. Zplna hrdla vydechla a papír postupně rozevřela. Jaké zklamání se dostavilo, když nespatřila žádný text, obrázek... Nic, pouze lehce nažloutlý papír, jenž vypovídal o jeho stáří.

Přemýšlela o tom, že skočí znovu do té vody a vytáhne jednu z těch příšer na souš, kde si to hezky spolu vyřídí. To nakonec zavrhla, protože věděla jak by to dopadlo - pro ní.

"Halooo!" Mluvila ke kusu papíru. "Camrál, Prasinky, Brumbál, Voldemort..." Zkoušela hádat první slova, jež ji byť jen lehce zavadila o jazyk. "Kruciprdel," Pokusila se."Chloe Raddle!" Vyřkla. Skoro vypískla, jakmile se začal zjevovat text, avšak po chvíli zjistila, že slova jsou neúplná... Nedalo se to přečíst.

"Cože?! Co to má znamenat!" Vztekala se dál. Tlačil ji čas a teď se hádá s kusem papíru. "Ty se tak maximálně hodíš na záchod, kde si s tebou utřu prdel!" Hodila s tím o zem a postavila se rázně na nohy.

"Svět ze mě musí mít nehoráznou srandu!" Vražedně střelila pohledem na zem a na povalující se štos."Můj úžasný strýček právě plánuje útok, zatímco já... nedělám nic! Hraju si na hrdinku a snažím se přeložit něco, co zřejmě má ze mě srandu a k tomu si mluvím pro sebe, úžasné. U Svatého Munga už na mě čekají! Hurááá!" Tleskla si. "Tom Raddle je psychopat!" Zařvala z plných plic. Zhluboka se vydýchávala,- konečně se uklidnila.

Ze země vzala pergamen, neboť ho tu nechtěla nechávat, přeci jen to byla věc, kterou jí darovala matka. Vtom ji však překvapil čitelný text. Netroufala si říci, jakým způsobem se to stalo čitelné, tož to stejně nepatřilo mezi priority. Hlavní prioritou momentálně zůstávalo si to přečíst.

Můj nejdražší Tome, "Pfff... To tak." Protočila očima.

Tento dopis měl sloužit tobě, ale myslím si, že se o něj budeš muset podělit s někým, kdo si to vysvětlení zaslouží stejně tak jako ty... Nikdy jsem to takhle nechtěla, opravdu. Vždy si byl milující bratr, na kterého jsem se mohla spolehnout. Věděla jsem, jak moc opovrhuješ našimi rodiči, přesto si mě tam sám nenechal. Mohl si utéct, ovšem z nějakého důvodu jsem ti stála v cestě a tys nedovolil, aby se mě jen byť dotkly.... A právě proto si to budu vyčítat do konce svých dnů. Do dne, kdy mě zabiješ.

Kirsten tě milovala, avšak věděla, že přivedením na svět malého drobečka ona podlehne. Říkala to, několikrát... Určitě si pamatuješ, jak jsme obě byly kulaté, protože nás porod čekal ve stejný týden, ale nikdo z nás nevěděl, že i ve stejný den a čas.... Porodila první. Kirsten porodila malou nádherou holčičku s rudě zbarvenýma očima, ovšem Kirsten podlehla.

Jistě víš, co následuje...

Bála jsem se. Měla jsem neuvěřitelný strach, a když to malé dostali ven, byla jsem šťastná! Né na dlouho, zemřela. Moje... Moje malá princezna zemřela.

Zachovala jsem se odporně a nikdy si to neodpustím. Prohodila jsem ta malá stvoření. Ve svých dlaních jsem držela dítě, jež plakalo a natahovalo svá ručka ke mně.
Určitě věděla, co jsem způsobila, co za netvora ji drželo v rukou, či si myslela, že jsem její... Matka. Zamilovala jsem si jí ihned, stejně tak, jak by sis ji zamiloval ty. Byla prostě dechberoucí...

Stačilo pár úprav a nebyl jediný člověk, který by to mohl někde říct. Všem jsem upravila paměť.

Tome... Tobě a Kirsten jsem ukradla dítě, ale nedokázala jsem ho pojmenovat jinak, než si přála právě tvá úžasná žena. Chtěla jsem, abych každý den viděla, co jsem provedla a to právě při pohledu na ní.

Na Chloe Raddle Fox.

          Tvá sestra Anna

"Ne, ne, ne!... To nemůže být pravda." Dopis nevědomě upustila na zem. Pociťovala svůj zrychlený tep i dech, a jak se jí silně potili ruce a tváře. Potřebovala se rychle uklidnit, proto se po čtyřech doplazila k vodě, kde si smočila dlaně a následně tvář. Snažila se dýchat nosem, přičemž se náhle rozklepala. Třas celého těla neustupoval, nýbrž se přidala i bolest hlavy a nevolnost. Podepřela se rukama o zem a nechala ustoupit mžitky před očima.

"Harry,-" vzdáleně k ní doléhal Hermionin hlas. Zvedla bezvládně hlavu do vzduchu a pokusila se zachytit další útržky jejich rozhovoru.

"Chloe, pojď to zvládneš." Podporovala se. Nikdo jiný tu nebyl, tak si musela pomoci sama a kohokoliv podporu by teď brala za dar z nebes.

Už bylo dost sebelítosti a kňourání. Neustále propadala depresi, která ji akorát stěžovala vše, co by bez ní dokázala zvládnout. Může později litovat všeho, co se v jejím životě událo, ale teď musí vydržet. V přítomnosti Snapea se naučila, že to jde. Hodiny proti rokům nebyly nic!

Kousla se do rtu, aby pocítila fyzickou bolest a zpamatovala se. Beze slov se postavila na nohy a papír si zastrčila do kapsy, kde k jejímu překvapení nahmatala lahvičku od Brumbála se zvláštní tekutinou uvnitř. Stále se nedostala k tomu, k čemu ji vůbec brala.

Papír nechala papírem a lahvičku lahvičkou. Rozeběhla se směrem odkud slyšela kamarádky hlas. Neběžela příliš dlouho, když je spatřila klečet u jakéhosi baráku, než zmizeli dveřmi dovnitř. Svůj sprint zpomalila a porozhlédla se kolem sebe, zda se nikdo nechtěný v jejich blízkosti nenachází.

K její nelibosti si však povšimla rudě zbarvených fleků na skle. Odporný mráz ji projel tělem jako břitva. Měla špatné tušení a nasládlý a kovový pach tomu nedodával pocit bezpečí. V mysli se utvořil nehezký obraz jejích kamarádů v obležení krve.

UŽ JSEM TADY ZAS! (Já miluju -... Draca? Jess.... 🤣🤤)
Opět s novou kapitolou! No, není to bezva?👁️👅👁️
Dobře, nevychází pravidelně, avšak začínáme se blížit ke konci.
Co je na tom pozitivní?
Žeeee.... Kapitoly budou delší? 🤣
A nebudu ničit vaše další mozkové buňky? (Máte vůbec nějaké? - dobře, tohle bylo kruté, ale myslela jsem to samozřejmě ze srandy! Věříte mi? A co, nevěřte!)

Co na to říct... Uvidíme se U Svatého Munga. 🤣😆🙏

#4 Malfoy - Děkuji! ❤️💞