Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Upssss... znovu setkání

"To je sebevražda!" Pronesla vážně Ginny.

"A co dnes není?" Vrátila Chloe.

"Myslíš si, že nám to vyjde?" Nejistě se za ní protáhl Dean.

"Možnost tam je," Otočila se na ně s povzbudivím úsměvem. Zřejmě zde byla momentálně jen ona, kdo byl optimistický, neboť ostatní se tvářili, jakoby byli na pohřbu. "Prťavoučká." Dodala nesměle.

"Už aby se Harry vrátil." Špitla Ginny.

Chloe nakoukla za roh, zda se tam někdo netoulá. "Dnes se vrátí." Řekla přesvědčivě Chloe a pokusila se udržet rovnováhu, když do ní omylem strčil Dean.

"A to víš zase jak?" Ginny k Chloe měla stále odtažité chování. Už spolu vydržely v jedné místnosti, ale stále Ginny na Chloe jistým způsobem žárlila. Snad si dokonce myslela, že Harry za Chloe pálí, což byla blbost, ale vysvětlete to někomu, jako je natvrdlá Ginerva. Ach... Jak Chloe milovala, když tímto oslovením Ginny naštvala.

"Nevím, cítím to." Pokrčila rameny a přeběhla do dalšího volného místa, kde by se schovali. "A taky rozhodně cítím, že Dean sahá někam, kam nemá." Hodila na chlapce za ní vražedný výraz, se špetkou smíchu.

"Promiň, nechtěl jsem." Odstranil svou ruku z jejího zadku. Chloe div nevyprskla smíchy, nad jeho náhlým zčervenáním a nesmělým mrkáním.

"Pojďte," Zavelela a přitiskla se k výklenku u okna, které teď ozařoval svit měsíce. Svou nešikovností však zavadila o svou vlastní nohu a rozplácla se na zemi. Dean, který se s Ginny drželi v jejím závěsu, bohužel nestihli zabrzdit a zastavili se tak až o Chloe. "Auuu!... U svatého Munga! Nemůžu dýchat." Pronesla při dopadu na její záda, čímž byli ti dva.

"Nemáš být nemotorná." Opatrně se zvedla z jejich zad Ginny.

"A ty mít neustále nějaké kecy, Ginervo." Opáčila Chloe.

"Hádejte se pak, někdo sem jde!" Popadl za ruku, jak Chloe tak Ginny Dean, a zaběhl s nimi do tmavého koutu.

"Nikdo nejde," Vytrhla svou ruku Ginny z Deana sevření. Ten se zmateně na ní otočil. Stále si pamatoval ten čas, kdy spolu chodili. Občas prostě zapomínal, že je to minulost.

"Vím, jen jsem chtěl, aby jste se přestali hádat." Připustil.

"Dobře, dobře... Budete hlídat. Pokud se Snape bude vracet, tak třeba zaštěkejte, co já vím." Oznámila jim ve spěchu Chloe.

"Zaštěkat? Vidělas zde nějakého psa?" Ginny pozvedla otráveně obočí, jakoby to byla ta nejasnější věc.

"Tak třeba zabuč, to ti jde." Zaculila se Chloe.

Ginny si pohoršeně odprskla. "Kdyby něco, tak prostě utečte." Nenechala je cokoliv podotknout a přitiskla se na dveře, kde se skrývaly hůlku, které jim byly odcizeny. Naneštěstí se nacházely ve Snapeově ředitelně, jež mu byla přidělena po smrti Brumbála a nástupu smrtijedů do Bradavic.

Co nejtišeji proklouzla dovnitř a dveře s největší opatrností zavřela. Postupovala jako myš a svítila si svou vlastní hůlkou. "Slečna Raddlová," rychlostí Filche, který se snaží nachytat nějakého studenta po večerce, se otočila.

"Pane profesore," usmála se. Na zdi visel obraz profesora Brumbála. Přívětivě na ní skrz půlměsíční brýle hleděl. "Já-á-" Co jako měla říct? "Omlouvám se, zrovna jdu okrást nového ředitele Bradavic o hůlky, abychom se mohli bránit a popřípadě nakopat prdel smrtijedům?" Bude to mít úspěch?

Nebo...

"Jaká byla vaše smrt a jak se vám teď vede?" Blbost...

"Vím, proč tu si." Odpověděl s neskrývaným úsměvem.

"Pane, omlouvám se." Zastavila se. Měla pocit, že se musí konečně vypovídat někomu, kdo toho prožil tolik, aby ji nesoudil. S někým moudrým, jako byl právě Brumbál.

"Nač se omlouvat?" Zeptal se.

"Nedokážu to." Narovnala se v zádech. "Nedokážu ochránit všechny, na kterých mi záleží. Vím, že se blíží válka, ale já se nedokážu smířit s pocitem, že bych o někoho ze svých přátel mohla přijít... Už znovu ne!Cítím, že se stane něco špatného, ale nevím co! Dnes jsem Ginny řekla, že se Harry vrátí, ale jak to mohu vědět?! Řekla jsem to tak přesvědčivě... Co když je to jen něco, co si nalhávám. Stejně tak, že bych mohla být prospěšná." Samovolně vypustila slzu z oka. "Omlouvám se, že jsem vám vše neřekla, že jsem vám nepomohla. Třeba by jste tu teď byl a chránil nás..." Utřela hřbetem své ruky slané kapky z tváře. "Zklamu všechny, vždycky každého zklamu."

"Tak jako se střídá den s nocí, střídá se úspěch s neúspěchem, radost se smutkem a láska s nenávistí, drahá. Bohužel nejhorší na komplexech méněcennosti je, že je mají nesprávní lidé." Významně se zadíval na dívku. "Chloe, strach je největší nepřítel všech lidí. Kdo nikdy neměl strach není člověkem. Přestože se někteří domnívají, že Voldemort nemá city, jeden mu zbyl. Strach. Ví, jak moc silní jste. A jak moc silná si ty."

"Jaktože vždy dokážete člověka povzbudit?" Opět setřela slané potůčky vody. Tentokrát s úsměvem.

"Drahá, měla byste jít. Čas se vám krátí, ale pokud smím-li doporučit, podíval bych se do třetího šuplíku." Mrk spiklenecky.

Chloe přiběhla ke skříňce, kterou bleskurychle otevřela a pevně sevřela několik hůlek. Děkovně pokývala na Brumbála. "Čtvrtý šuplík také není úplně k zahození." Podotkl.

Chloe tedy podle jeho instrukcí otevřela čtvrtý šuplík, ve kterém se skrývalo několik papíru a lahvičky. Jakoby ji zachvátil pocit sebekontroly, jakoby přesně věděla, co má vzít. Sáhla po zeleně zbarvené lahvičce, na které nic napsané nebylo. "Nevěř tomu, co slyšíš, nevěř tomu, co vidíš, ale věř tomu, co cítíš." Lahvičku zastrčila do kapsy a pomalu se postavila. Věci dala do původního stavu, aby nikdo nic nepoznal a přešla ke dveřím.

"Láskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než by ji jiným působil. Na to mysly pokaždé, kdy budeš stát na rozcestí, kam tě jiní dostanou." Řekl další ze své sbírky Brumbál. Chloe milovala citáty a Brumbál to věděl.

"Děkuji vám pane, za vše, co jste pro nás udělal. Pokusím se udělat to nejlepší." Sáhla po klice a vyšla ven, než však stihla zavřít dveře, uslyšela ještě tichý hlas.

"O tom nepochybuji." Neměla čas dumat nad tím, zda ten hlas patřil někomu jinému, přestože se tam nacházel pouze obraz Brumbála, znělo to jinak, možná snad začal Brumbál mutovat.

"Chloe, jsi v pořádku?!" Vypískla náhle Ginny tlumeně.

"Proč bych neměla být?" Zeptala se nechápavě Chloe. Tuto starost od Ginny neznala, avšak po boku s nimi se vydala na zpáteční cestu; říci si to můžou po cestě.

"Protože Snape se nacházel vevnitř."

Jen aby jste se dozvěděli další informace z mého soukromého života a nějakou mňamku, tak jsme včera jeli pryč (hodina cesty), ale naše auto se znovu nenastartovalo. Od 18:02 jsme tam byli a vrátila jsem se domů 23:55. Samozřejmě pro nás přijela odtahovka a zatím nevíme, co s autem přesně je. 😂🙁

Rada do života tedy je: Pokud nechcete neštěstí v životě, nechtějte mě poznat. 🌚💫

•btw. Co říkáte na mou novou profilovku 😂
😂✨Mějte se krásně!!
#anakondateam