Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

HolaholaSmrtUžVolá!

"Docela děsivé místo." Ozval se Neville.

"A temné." Dodal Ron.

"A špinavé," Odvětila Chloe. Všichni se na ní nechápavě koukli. "Víte kolik se tady musí chytat prachu?"

Drželi se poblíž sebe a kráčeli kupředu. Nejenže to vypadalo opravdu děsivě, ale všude bylo tolik lesklých baněk, že z toho přecházel zrak. Chloe si uvědomovala, že jsou to jakési věštící koule, neboť měla možnost se s podobnými věcmi setkat v její první škole, a dokonce pár měla jejich prapodivná učitelka, kterou chtěla Umbridgeová vyhodit ze školy. Divná to stvořeno, obě dvě.

Harry se nezabýval jejich řečmi. Místo toho začla počítat. Zřejmě mu hráblo. Prolétlo ji hlavou, ale nahlas si to netroufla říci. Ona taky nebyla úplně v pořádku.

Mezitím, co se její kamarád dostával k vysokým číslům, zírala na jména, která byla napsána na každé té kouli. "Jane Kristen.... Edward Brom.... Stuart Smith..." Četla nahlas jména. "Peter Zotraw...." Náhle se však zarazila. Její zorničky se rozšířily překvapením. "Chloe Raddle," Přečetla své jméno.

Ale není napsané celé! Chtěla odvětit, ale vespod bylo malými písmeny napsáno: "Chloe Dexter Fox."

Nemohla uvěřit, že by mezi tolika regály plných koulí, mohla najít své jméno. Opatrně se natáhla pro křišťálově lesklou kouli, kterou vzala do ruky. V tom však uslyšela prapodivný hlas, jenž k ní promlouval. Byl to ženský hlas, ale po bližším prozkoumání zjistila, že je tu pouze ona a její přátelé.

Slyšela ho jen ona.

"Jsi v pořádku?" Optala se opatrně Hermiona. Chloe vyděšeně zírala před sebe. Nerozuměla tomu, co se právě dozvěděla.

"Samozřejmě," Lhala. Ale nepotřebovala někomu teď říkat, že ji koule řekla něco ve stylu... "Jeden život, pro záchranu více."

Proč to nemohlo být více jasné? Třeba...: "Zab beznosého parchanta, než se to rozmnoží." Hmm?

Jaký jeden život? A jaká záchrana? Měla chuť tu kouli podat Harrymu, neboť ji přišlo, že to není pro ní. Třeba je ještě nějaká dívka se stejným jménem. Jo, to by dávalo smysl, kdyby ve zpod nebylo ještě její datum narození. Tak teď se z toho nevykecá...

"Nikdo netuší, jakou moc v sobě ukrývá." Přehrála si další větu v hlavě. "Smutek se vynoří ze tmy, stejně tak spása sama." Točila se jí z toho hlava. "Dívka, jež změní budoucnost." Byla konečná slova. Momentálně si nebyla schopna zpomenout na další slova.

Napadal ji momentálně tak recept na lívance... Jedno vejce, 200ml mléka a nezapomene dát dvě lžičky prášku do pečiva, - okej, dost!

Radši dohnala Harryho před sebou. V ruce dřímal, - stejně jako ona před chvílí - křišťálově čistou kouli. Hleděl na ní, když náhle ze tmy začaly vycházet postavy. Chloe pohotově vytáhla svou hůlku a špičkou zamířila na postavu v kápy. Posunula se pár kroky vzad, aby si mohli lépe všichni krýt záda.

Srdce ji vynechalo několik úderu a ruka se vracela podél jejího těla, když ji hlavou proběhla vzpomínka na dětství. Takto oděné postavy ji zabily rodiče. Odhodlaně zastavila své slzy dřív, než se stihly dostat na svět. Zatnula čelist, připravena kdykoliv zaútočit.

Stáli kolem sebe, aby měli výhled na všechny ty temné siluety. "Kde je Sirius!" Vykřikl Harry a držel si pevný hlas.

Jedna z postav promluvila. "Měl by ses naučit poznat rozdíl mezi sny..." Svou masku stáhl z obličeje. Chloe ten muž někoho až moc připomínal. Stejné blonďaté vlasy a stejný obličej s řezanými rysy. "a skutečností." Dořekl. "Viděl si jenom to, co Pán zla chtěl, abys viděl." Chloe si na chvíli pomyslela, že pokud by někdy měla poznat rodiče Malfoye, určitě si to nepředstavovala takto. "Podej mi tu věštbu." Z jeho hlasu šlo vyčíst, že nechce žádné námitky.