Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Tak to není!

Stuhlost v nohách ustoupila. Odstrčila Chrise stranou i za předpokladu, že si s ním bude muset ještě promluvit, - zda bude mít tu možnost. Rozeběhla se plnou parou za Dracem. Předpokládala, že Draco vlezl do Velké síně a nedošlo ji, že to není dobrý nápad tam vkročit, natož rozrazit mosazné dveře a vlétnout dovnitř, jako nejsilnější vichřice. Ano, ano... Přesně toto udělala.

Vlétla dovnitř a zastavila se téměř ihned, taktéž Snape, který vyzýval ostatní, aby práskli Pottera a Chloe, která se vlastně práskla sama. "Ta je blbá..." Zasmál se Blaise.

"Překvapení," s koketním úsměvem rozhodila ruce. Jeeee!

Víc hloupě si připadat nemohla. Opět vběhla do náruče smrtijedů. "Tak... Tak já zase půjdu, jo?" Pár kroky se vzdálila. Snape vytáhl hůlku.

Teď měl opravdu chuť tu nevděčnici zabít. Byl si vědom jejího příchodu do Bradavic. Ačkoliv ho to vůbec netěšilo, Brumbál ho přesvědčil, aby je nechal chvíli o samotě, na což přistoupil, ale nemohl přeslechnout poslední úryvky jejich rozhovoru. To ovšem nemění věc na tom, že mu Brumbál nepodal důvod, proč s ní chtěl pohovořit, a proč se z nepochopitelných důvodu ochomítá zde, když ji dost jasně vysvětlil, že se z té chajdy nehne ani na krok.

Chloe vyplašeně vykulila oči, ale hůlku zvedla také. Proč to dělá?! Čekala na nějakou kletbu, ale Snape se k ničemu neměl. "Uhni!" Vrazil do Snapea ten samý učitel, který se podílel na jejím mrzačení. Odjakživa záviděl Snapeovi jeho umístění u Pána zla a pokud by ji chytil, dostal by se tam on!

Pro Chloe štěstí se z davu vynořil Harry a otevřely se dveře, které se stihly za Chloe zavřít. Za nimi se skrývalo obsazenstvo lidí, kteří bojovali proti Voldemortovi. "Chloe, ahoj." Stoupl si po jejím boku Fred. "Přišli jsme v čas?" Optal se George s dětinským úsměvem.

Dívala se na to, jak jejich profesorka a ředitelka Nebelvírské koleje, vybojovala Bradavice zpátky a Snape zdrhl. Chloe věděla, že pokud by chtěl, jistě by i Minervu McGonagallovou porazil. Nedovolila si tvrdit, že by to byla jistá výhra, ale Snape se u Smrtijedů leccos naučil.

"Zlatíčko, kam si to utekla? A ještě takhle pozdě večer! Měli jsme o tebe ohromný strach, takhle nás vyděsit." Vtáhla ji do medvědího objetí paní Weasleyová. Na malou ženu měla páru jako dospělý chlap.

"Moc se omlouvám, ale musím jít. Omlouvám se, promiňte..!" Odtáhla se a mířila pryč.

Musí pryč.

"Chloe?" Zastavil ji další hlas. Tentokrát to byl Sirius Black. "Hodně štěstí," usmál se na ní. Věnovala mu úsměv a spěchala k Blaisovi.

"Blaisi?" Oslovila hocha ihned.

"Och, promiň, ale tohle Dracovi udělat nemůžu."

"Co to meleš?" Zamračila se.

"Myslel jsem, že hledáš nějakého pohledného chlapce, který by tě v těchto zlých časech potěšil, ale měl to být vtip, tak se uklidni, jo?" Ruku ji položil na rameno. Chloe se na něj podivně podívala.

"Pokud se chceš zeptat, kde je ten blonďatej pitomec, tak nevím. Jestli se chceš zeptat na to, zda jsem volnej, tak pro tebe ano.-" mrkl na ní. "A zda ti Draco už řekl o té svatbě, kterou jsem vám naplánoval, tak ano... Stále si stojím za tím, že budu družička a v košíčku budu mít kytičky, které budu rozhazovat!" Chloe se neudržela a rozesmála se.

"Děkuji za zodpovězené otázky." Odtáhla se od něj. "A.... Měj se." Zakoktala se. Co když se loučí na dobro?

Blaise na ní kývl a se zbytkem Zmijozelských odcházel pryč.

Chloe se rozeběhla pryč ze síně. Potřebovala se podívat do knížky, kterou jí matka k jejím narozeninám s otcem darovala. Pociťovala, že si musí pozorně přečíst text, který se na konci ukrýval. Byla to něco jako básnička, ale nesrozumitelná. Nikdy nepřišla na to, co ten bláhový text znamená a proč ho matka psala.

Vybírala zatáčky, až doběhla k obrazu Buclaté dámy, jež nejprve vykulila své oči, ale následně ji pohotově otevřela, neboť si vzpomněla na její výstup, který tehdy předvedla. "Děkuji," broukla Chloe k ní a vrazila do dívčích ložnic.

Pohotově skočila na zem, až si odřela kolena a začla šmatat pod postel. Zděšením skoro vlétla pod postel celá, pod níž se nacházel maximálně prach, přičemž ho teď setřela. Pohltila ji panika, když pomyslela na to, že tu knížku třeba ztratila, ale náhle se ozvala rána. Vyskočila na nohy, když za sebou uviděla postavu, jak bouchla dveřmi a zřejmě celý výstup viděla. "Hledáš něco?" Optal se znuděně a pozvedl knihu.

"Jak ses tu vzal?!" Rychle se rozhlédla po pokoji, zda se tu neválí nějaké její spodní prádlo.

"Lepší otázka je, proč sem se tu vzal?" Ušklíbl se.

Zamračila se a setřela prach ze svých kolenou rukou. "Draco, dovol abych ti vše vysvětlila! Není to tak jak si myslíš." Teď knížku dala až na druhé místo; Draco byl její hlavní prioritou.

"Není co vysvětlit." Odrazil se ode zdi. "Vše jsem pochopil."

"Nepochopil!" Chytla ho pohotově kolem těla. "Prosím, on... - já... Tak to není! Já ho nechci, protože -... Do beznosého Voldyho... Já tě miluju, prosím, neopouštěj mě!" Vzlykla mu do hrudi. "Miluju tě, rozumíš!? Jen... Jen mě nenechávej."

"To já přeci vím," pomalu k němu pozvedla hlavu. Ruce omotal kolem jejího pasu a něžně ji políbil na čelo. "Rozhodl jsem se, že tě tomu imbecilovi nenechám, protože ty patříš mně a je mi přímo u prdele, jestli s tím má někdo problém. Klidně předstoupím před otce a podám mu to ve verších..."Odfrkl si. "Patříš pouze a jenom mně." Majetnicky ji vtiskl polibek.

Neměla ráda, když si ji někdo přivlastňoval, ale jakýmsi způsobem jí projela příjemná vlna vzrušení. Patřila mu, byla jeho a on byl její. "A možná si hledala tohle." Sundal ze skříně knížku. Protočila očima nad svou demencí. Úplně zapomněla na to, že ji minule uklízela na jiné místo, neboť Hermiony kočka tu knížku lehce potrhala, takže chtěla ušetřit svou knihu i tu chlupatou potvoru, jež stále donášela mrtvé myši a ponechávala je na její posteli.

Vytrhla mu knihu z ruky, což nebylo hezké, ale situace si to žádala. Několikrát si přečetla nesmyslný text a snažila se to pochopit. Zoufale zakňučela jako pes; už byla bezbranná.

"Tam na dotek k nebi, kde hvězdy svou kopii uzří a Měsíc se zdá být nejblíže...."

"Není to astronomická věž?" Pověděl Draco přes její rameno. Otočila se k němu a zvesela vypískla.

"Víš, že jsi chytrej?" Usmála se.

"Říká se to o mně." Vrátil jí.

Chytla ho za rukáv a táhla ho sebou pryč. "Chloe, to není dobrý -" Schody, které normálně do dívčích ložnic vedly, se proměnily ve skluzavku a oba dotyčné poslaly dolů. "Nápad," dořekl jen tak mimochodem Draco.

"Stává se," Smála se sedíc na Dracovi.

*Rendoska mlátící hlavou do stolu, taktéž jako Dobby, neboť neumí kapitoly vydávat včas.*