Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

TahleKapitolaMiNejdePo

"Naše první lekce začíná." Máchl hůlkou. Kolena se jí téměř ihned podlomila a tělo zaplavila neuvěřitelná bolest. Jako jehly, jenž se jí dostávají pod kůži a bodají každý centimetr jejího těla. Jakoby se v ní krev vařila a rozežírala ji zevnitř, jako kyselina.

Cukala sebou na zemi a snažila se zadržet jakýkoliv výkřik. Z úst se jí draly vzlyky, které prozatím úspěšně zadržovala, přestože si stihla prokousnout jazyk a pachuť krve ji utkvěla v puse.

Rudé oči měla otevřené dokořán. Dívala se na to monstrum před ní, jak na ní z výšky shlíží a užívá si ten pohled. Téměř nevnímala syčivé zvuky, pocházejíc od hada Nagini.

Z očí ji postupně tekly slzy bolesti. Tak moc to bolelo, tak příšerně moc. Přála si konec. Ukončit to hrozné utrpení, které jejím tělem proudilo.

Dovolila si na chvíli pohlédnout na Draca. Hleděl na ní kamennou tváří. Ten ignorantský pohled ji snad ještě více bolel, než ty ostny, dostávající se jí do masa. Skrz na skrz se cítila zničena.

Draco držel svou nicneříkající tvář. Nemohl zakročit, i přesto že tak moc chtěl. Nejraději by se k ní vrhl a kletbu snášel za ní. Věděl, že nemůže. Tento ohavný plán to bohužel obnášel, ale byla to jediná cesta, jak ji zachránit. Jen doufal, aby to brzo skončilo. Nemohl se na to dívat. Tu bolest prožíval s ní. Především při pohledu do jejich bezmocných očí. Ten pohled ... Zatraceně moc mu to vyčítala, věděl to!

Jedna ze tří neodpustitelných kleteb přestala. Pán zla se zhnuseně a s pohrdáním zadíval na dívku na podlaze. Omdlela. Všechna sranda končí, zatím. "Odnes ji." Poručil blonďákovi.

Co nejrychleji popadl dívku do náruče a zmizel pryč z té ohavné místnosti.

Kráčel do útrob sklepení, kde ji měl nechat. Příčilo se mu to. Dovolil si prohlédnout na její obličej. Oči měla zavřené, ale stále byly viditelné slzy, po tvářích měla krůpěje potu a ret natržený, jak ho drtila v zubech.

Opatrně ji nesl, jako princeznu. Ne, ona to byla princezna. Mohla to být jeho princezna.... "Idiote" Zaklel si pro sebe. Nikdy nemohla být jeho. On byl monstrum, které by ji nikdy nemohlo dopřát to, co si zasloužila. Při pohledu na ní si vybavil anděla. Nádherný anděl, jenž mohl spasit jeho zničenou, pošpiněnou duši.

Od té doby, co se v jeho životě objevila se stal sentimentálním. Měl by přestat, musí přestat! Zachrání ji a jejich cesty se rozejdou. Ona ví, jak se zachoval, už teď ho musí z celého srdce nenávidět.

Položil ji na kus hadru. A zadíval se ze dřepu na ní. Oddychovala, trhavě, ale dýchala. Nechtěl ji zde samotnou nechávat, radši by ulehl do té špíny vedle jejího boku, avšak jak by to pak vysvětloval. Hněv otce by ještě přešel, ale Pán zla by ho při první příležitosti umučil k smrti a tím by nepomohl ani sobě, tak ani Chloe.

Zrak mu spočinul na jejich rtech. Tak krásné.... Mohl ji políbit, aniž by o tom věděla. Vzal by si její polibek. Okusil její rty, poprvé a naposledy. Stačil kousek, aby se lehce otřel o její rty, ale nemohl... Příliš nevinná.

Narovnal se v zádech a zamračil se. "Sladké sny." Hřbetem ruky se lehce dotkl její tváře. Poté se vyšvihl na nohy a zmizel ze sklepení.

"Draco, miláčku." Zastavila ho cestou do pokoje jeho matka.

"Matko, nemám čas." Snažil se ji odbýt.

"Zlatíčko," lehce ho oslovila. Věděla, že roztaje. Protočil očima a počkal, až se Narcissa posadí na jeho postel, on sám tak učinil. "Nebyla to ta dívka...-"

"Matko, říkal jsem ti už jednou, ať to necháš být." Na takový rozhovor neměl náladu a vlastně ani sílu.

"Draco, možná všechny zde dokážeš obelstít, ale nezapomeň na to, že jsem tvá matka. Znám tě od tvého prvního krůčku, tudíž moc dobře vím, že si tu dívku nezajal jen tak, jaké má vůbec jméno?" Optala se.

Draco si povzdechl. Z hloubky své duše tyto rozhovory nenáviděl. Jeho úžasná matka ho příliš znala, nechtěl ji lhát, proto pro něj bylo snažší se jí vyhýbat, ale teď si ho našla a on musel s pravdou ven.

"Chloe Raddle Fox." Odpověděl stručně, aby se vyhl odpovědi na její předešlou - skoro - otázku.

"Och... Krásné jméno." Usmála se zasněně. Draco neslušně protočil očima. "Viděla jsem, jak jsem vtrhla... Máš štěstí, že si toho nikdo nevšiml. Víš, že by to nedopadlo příliš dobře..." Zachmuřeně se podívala na svého syna. "Tvůj otec naštěstí byl příliš zaměstnán skřítkem, který mu donesl málo kostek ledu."

"Můj nápad to nebyl." Promnul si oči. "Je to vše?" Doufal v kladnou odpověď. Svého otce v tomto neřešil, bylo to na denním pořádku, že něco nebylo podle jeho chuti.

"Zlatíčko, pojď ke mně." Poklepala vedle sebe. Draco chvíli přemýšlel zda má uposlechnout, ale nakonec usedl kousek vedle ní. "Jistě tě ta dívka má ráda, - Nepřerušuj mě!" Zastavila ho ihned, jakmile otevíral pusu, aby na to něco řekl. "Vidím, jak na ní koukáš, ale zřejmě musím jen doufat, abys nevyvedl žádnou hloupost... Cokoliv máš v plánu, hlavně buď prosimtě opatrnej. Nemělo by to hezké následky, jak pro tebe, tak pro ní." Pohladila ho mateřsky po paži. "Draco, víš přeci, že mě se můžeš svěřit a taky, že tě mám ráda?"

Draco nemohl zapírat. Potřeboval se konečně někomu svěřit. Blaise zde zrovna neměl a on tu tíhu dále nemohl nést. "Matko, co mám dělat?" Lokty položil o svá kolena a hlavu si vložil do dlaní.

"Poslouchej své srdce." Líbla ho mateřsky na tvář.

"Matko, snad takové hlouposti nevěříš?!.. Poslouchat své srdce?" Pohoršeně a s ironií si odfrkl.

"Pokud sám nezačneš věřit, nemůže ti nikdo jiný pomoci." Naposledy se na něj usmála a odešla z jeho pokoje. Zůstal tam sám.

Myslel si, že mu poradí víc, tohle nebyla rada! A co měl očekávat, že jeho srdéčko jen tak řekne, aby zachránil dívku, na které mu záleží a má ji rád?! Má ji hodně rád... Nesmysl, srdce mluvit neumí...

"Kurva," Vyskočil na nohy. Zapomněl na to nejdůležitější, a taky zapomněl za své vychování.

Co říci?
Absolutně nestíhám a nemám čas. 😄❤️

💫💞Budu ráda za názor. 💞💫