Lepší zemřít pro něco, než žít pro nic!

Blaise

Pohled Draca.

Vběhl do společenské místnosti, až se za ním několik hlav otočilo. Pansy vyskočila s úsměvem na své nohy a sukni se lehce upravila. "Draco, kdes byl?" Přiskočila k němu.

Neměl náladu se teď s někým vykecávat. Chtěl do něčeho silně udeřit; stejně jako do Chrise."To ti může být jedno." Prskl rozhořčeně, až sebou lehce dívka před ním škubla.

"Máš krámy?" Pokrčila obočí a následně jeho směrem natáhla ruku. Draco ji ihned odstrčil, jakoby se měl pod jejím dotekem popálit. "Nech mě bejt." Odstrčil ji stranou a za nechápavých pohledů vletěl do svého pokoje, který sdílel se svým největším kamarádem Blaisem.

Ten leknutím upustil svou knihu. "Znamení!" Vykřikl radostně. "Věděl jsem, že se nemám učit." Kopl do majetku školy. Kniha odletěla pod skříň.

Draco se rozhodl, že si ho nebude všímat a místo toho udeřil jednu ránu do jejich skříně, kde zaletěla kniha. "Hůůů!" Zvedl ruce Blaise na znamení míru.

"Kurva!" Zaklel a svou pohmožděnou ruku stáhl podél těla. Hlavu si vysíleně opřel o stěnu. Konečně se trochu vyklidnil.

"Brácho, jsi v pohodě?" Zvážnil Blaise. Sedl si na kraj postele a nohy spustil dolů. Lokty položil na svá kolena a vložil do dlaní svou hlavu. Čekal, než se jeho blonďatý kamarád otočí, avšak ten neměl v plánu cokoliv dělat. "Dobře, takže tichá domácnost?" Ušklíbl se chlapec tmavé pleti. "Vždyť já nemusím vlastně vědět, proč sem můj nejlepší kamarád vletěl a rozsekal nám skříň.... Jo, v pohodě.... To dělá každý spolubydlící. Jasně-"

"Drž hubu, Blaisi." Zastavil ho ihned Draco, neboť věděl, že by se jinak nezastavil.

"Zas ona?" Chlapec tmavé pleti pozvedl obočí a opět nahodil úšklebek. Nebylo žádnou záhadou, - pro detektiva Blaise Zabiniho, - že něco cítí k nebelvírskému děvčeti, o kterém se mu párkrát i zdálo. Samozřejmě né Blaisovi, ale Dracovi! Blaise to jednou nevydržel a svým zpěvem vzbudil zmijozelské princátko, přičemž pokojem následně nelétaly pouze nehezká slova, nýbrž i jakési kletby, které Blaise nemohl identifikovat, ale byl rád, že se stihl z pokoje dostat dřív, než ho jedna z nich stihla zasáhnout.

Nad tou vzpomínkou se zasmál, ale ihned utichl. "Jsi mé světýlko jasné v černé noci,
kouzlo co má mě ve své moci.
Jsem krásou Tvou zmámený,-" Blaise pjel na celé Bradavice, až se Skoro bezhlavý Nick vypařil pryč a pokusil si celou hlavu useknout.

"Drž hubu!" Prudce se otočil. "Doprdele... Ten idiot to posral a já taky!" Další dobře mířená rána zasáhla skříň, z níž odpadlo několik šroubů. Blaise se smutně podíval na tu pohromu a začal přemýšlet na pohřbu. "Dnes jsme se tu sešli, abychom dali poslední... Bla... Bla... Manželům šroubovým." Rychle zatřásl hlavou.

"A co přesně jsi posral?" Podložil si zvědavě hlavu Blaise. Mezitím se totiž stihl rozvalit na posteli.

Draco řekl - už dříve-  Blaisovi svoje nejtajnější tajemství, že jeho předloktí zdobí znamení zla. Jak moc se za to nenáviděl, ale copak měl na vybranou? Voldemort by zabil je všechny. Jeho matku, která ho tak moc miluje a on jí. I jeho otce, kterého.... Čert vem. Mohl ho vůbec otcem nazývat, když z něj vychoval toto?! Vždyť on v mládí uznával toho proradného zbabělce... Věřil, že mudlovští šmejdi jsou odpad společnosti, ale teď viděl, že na krev se nehraje. Kéž by otevřel oči dřív a viděl, co všechno dřív, jako slepý přehlížel.

"Ten idiot ji chtěl zabít nebo co! Ne jenomže by Pán zla zabil jeho, ale i jí!" Blaise musel informace zpracovat. Nebyl to hloupý hoch, ale Draca po většinu času moc nevnímal.

"Aha..." Řekl jen. Draco otráveně protočil očima. "Vypadá to ale, že se mu to nepovedlo a všechno je zase krásné... Jednorožci, duha a Draco Malfoy." Máchal rukama, jakoby tu duhu viděl před sebou.

"Blaisi, jsi nehorázný idiot." Sedl si na svou postel, jehož přikrývky byly zbarvené do černozelené. "Jestli se to ten beznosej parchant dozví, tak je to opravdu problém...." Dopadl zády do přikrývek.

"A co chceš dělat?" Jako velice dobrý kamarád, který pilně naslouchá, se prostě zeptal.

"Doprdele, jak to mám asi vědět?" Rukou si projel své blonďaté vlasy.

"Nechceš se jí doufám vyhýbat, že ne?... Víc se bojím toho, že když sem někdy vkročím, tak budeš onanovat nad představou, jak si užíváš s ní, než beznosála." Zašklebil se tmavší Zmijozel. Fuj, ani si to nechtěl představit.

"Budu dělat, že jsem to neslyšel." Vzal svou hůlku do ruky a lehce s ní mával ve vzduchu. "Musím se ji vyhýbat. Jestli se Bellatrix dozví, že jsem s ní někdy promluvil...." Větu nechal vyznít do zatracena.

"Brácho, měl by sis ujasnit své priority." Ignoroval pohled blonďáka, jehož oči se upíraly na něj. "Teď pokud mě omluvíš... Musím udělat další zářez." Vycenil zuby a z pokoje radostně vyskákal. "A ještě..." Škvírou nakoukl dovnitř. "Běž si s ní promluvit."

Chlapec tmavé pleti zabouchl dveře dříve, než uslyšel polštář, který do nich narazil. "Stejně vás to k sobě táhne, jako magnety." Při svých filozofických myšlenkách si Blaise musel udělit cenu. A ta cena právě čekala v jedné z dívčích ložnic.