Courage |H.S| ✅

12.

Stojím u brány a sleduju, jak se rychle blíží. Jsem nervózní, mám trochu i strach. Ne o sebe, ale o něj. Kdyby ho Zayn uviděl, bude v pořádném problému. Slyším, jak naschvál trápí motor, aby vydával co největší rámus. Překvapí mě, když místo toho, aby zpomalil, přidá a jen kolem mě projede. I přes vysokou rychlost vidím na malý moment do okénka. Vidím smaragdové oči, kolem kterých se tvoří vrásky od toho, jak se mračí. Vidím, jak křečovitě svírá volant. Je naštvaný. Během vteřiny jeho auto ještě zrychlí a mně zůstává výhled jen na prach poletující po cestě. Chvíli tam ještě stojím, než se otočím na patě a vrátím se k houpačce. Sednu si na ní naštvaně, takže ji omylem rozhoupu a tím vzbudím Zayna. Polekaně se posadí a mžourá kolem sebe. Oslepuje ho záře ranního slunce.

,,Promiň," šeptnu a složím si nohy do tureckého sedu.

,,V pohodě," usměje se a znovu se opře. Oči už nechává otevřené a vidím, jak na mě zahlíží.

,,Co je?"

,,Co by? Už je mi líp," znovu se zasměje a prohrábne si vlasy. Neodpovídám mu. Můj pohled směřuje na cestu, po které ještě před chvílí uháněl černý Mustang. Proč sem jezdil? Chtěl mě vidět, nebo jen projížděl? Určitě jen projížděl, řekl mi, že jsem jen malá holka, prakticky nicka, takže proč tu teď sedím a doufám v to, že mě chtěl vidět? ,,Je ti něco?" vyruší mě Zayn a já jsem mu vděčná.

,,Co by?" oplatím mu jeho odpověď a lehce do něj drknu ramenem. Zasměje se a tentokrát tím rozesměje i mě. ,,Hele?" dostanu nápad. Možná je to chyba, ale cítím příležitost dostat nové informace. Jen se na mě podívá a kývne hlavou, aby mi naznačil, že mám mluvit. Pohodlně si sednu a naposledy zhodnotím, jestli je to dobrý nápad. Ruce si složím do klína a zhluboka se nadechnu. ,,Když seš polda... co víš o tom kriminálníkovi? Nevím jméno, jen Naomy mi o něm říkala. Je vysoký, má hnědé vlasy a víc nevím. Jen že se ho každý prý bojí. Přijde mi to absurdní," dívám se před sebe, nechci se na něj dívat.

Slyším, jak se vedle posouvá, aby se dostal do úplného sedu. Periferně vidím, jak si dlaněmi protře obličej, než se na mě podívá. ,,Jmenuje se Harry Styles. Před pěti lety se sem přistěhoval. Nikdo neví odkud, nikdo neví, co byl dřív zač. Řeknu ti, že ten chlap je tvrdej oříšek, ale prakticky na něj nic nemáme. Z místa činu vždycky uteče, stopy nenechává," řekne a pořádně se na mě natočí. Jednu nohu si dá na houpačku a zapře se o ní.

,,A co dělá tak hrozného?" natočím se na něj taky a kontroluju svůj dech a hlas, abych vypadala klidně, jakobych se ho ptala na to, co bude zítra k obědu.

,,Vykrádačky obchodů, krádeže aut. Jeho jméno fuguruje i u dvou vražd, ale jako vždycky proti němu chybí důkazy. A určitě se ho každý nebojí, lidi si rádi vymýšlí," párkrát zamrkám a v hlavě si to snažím urovnat. Není možné, aby měla Naomy pravdu. Hned, když jsem ho uviděla prvně mi bylo jasné, že není svatý. Ale nezdálo se mi reálné, že by skutečně někoho zabil. ,,Překvapená?"

,,Jo, asi jo. Chci říct že.. že jsem ho jednou viděla a nepřišel mi jako vrah," uculím se, ale pohledem uhnu. Jako policajt určitě pozná, že mu někdo lže.

,,Nevypadá? Ten chlap vypadá jako totální magor," řekne bez sebemenšího zaváhání a já se zamračím.

,,Ty taky vypadáš spíš jako kriminálník, než jako polda," odseknu, ale během chvíle toho začnu litovat. Neměla bych se ho zastávat. K mému štěstí na to nijak nereaguje.

-

Celý den utekl jako voda. Většinu času jsem ho proseděla na houpačce a k večeru jsem zalezla do svého pokoje, kde jsem se dívala na filmy. Nikdo mou přítomnost nepostrádal a nemohli mi udělat větší radost, než když mi večer řekli, že jdou o pár domů dál grilovat. Chvíli mě přemlouvali, aby se neřeklo, ale nakonec to vzdali a šli.

Se zatajeným dechem se dívám, jak ruka hlavní hrdinky sahá po klice dveří od sklepa. Je mi jasné, že tam umře, ale atmosféra filmu a pocit, že jsem sama ve velkém domě mě moc neuklidňují. Nadskočím, když se u okna ozve zvláštní zvuk. Přitáhnu si peřinu blíž, jako by mě mohla ochránit a dál věnuji pozornost filmu. Zpozorním, když se zvuk ozve znovu, hlasitěji. Zní to, jako kdyby něco naráželo do okna.

Nejistě sundám peřinu z těla a přejdu k oknu. Je tma, takže tam nic nevidím.  Otevřu ho, abych se mohla vyklonit a získala tím lepší výhled.

,,Přijdu si jak zasranej Romeo," zaslechnu mumlání až moc známého hlasu. Moje oči si přivykají na tmu a já rozeznávám jeho mohutné tělo, jak pochoduje pod oknem. Ještě se nahoru nepodíval, takže neví, že ho vidím. Chvíli váhám, jestli mám okno zavřít a dělat, že nejsem doma, ale nakonec to zavrhnu a sednu si na římsu.

,,Na to nejseš dostatečně romantickej," zavolám na něj a on škubne hlavou nahoru. Po jeho tváři se rozlije nepatrný úsměv.

,,Oh Julie, hejbni zadkem dolů," zavolá, ale já záporně zakroutím hlavou.

,,Jsem Julie, ne pes,"

,,Fajn tak ooh Julie, prosím, hejbni tím hezkým zadkem a pojď dolů," na to už se jenom hlasitě zasměju a rychlým pohybem seskočím zpět do pokoje. Sundám si pyžamo a místo něj si obleču obyčejné džíny a mikinu. Vlasy si dám do vysokého culíku a seběhnu schody dolů.

Vylezu před dům a pomalu ho obcházím až dozadu, kde je mé okno. Najednou mě napadne, jak zjistil, kde mám pokoj. Sedí na malé lavičce u stromu a dívá se do telefonu. Využiji příležitost a pomalu se za něj plížím.

,,Harry Styles. Obvinění z několika krádeží a figurující ve dvou vraždách," řeknu, když stojím těsně za ním. Lekne se a telefon a mu spadne na zem. Otočí se na mě a nahodí klasický drzí úsměv.

,,Stál jsem ti za to, aby sis o mně zjišťovala sračky?" zasměje se a vstane.

,,Možná," myknu rameny a jdu k němu blíž, ,,co tu chceš, Stylesi?" Stojím téměř před ním.

,,Vlastně," prohrábne si vlasy a hlasitě si oddechne, ,,tohle dělám kurva poprvé," zakleje a sedne si zpět na lavičku. Cítím z něho nejistotu, takže si sednu vedle něj a se zatajeným dechem čekám, co mi řekne. ,,Omlouvám se, jasný? Choval jsem se jako kokot. Mrzí mě to. Měla jsi pravdu, zachránila si mi prdel a já se choval jako idiot," vysypal to ze sebe na jeden nádech a já zůstala překvapeně koukat.