Courage |H.S| ✅

20.

Podívám se na něj překvapeně, když zastaví auto před starýma, opuštěnýma garážema za městem. Ani se na mě nepodívá, jen vytáhne klíčky ze zapalování a vystoupí. Následuju ho a snažím se v té tmě něco zaostřit. Celé mě to tu děsí, i když bych to nahlas nikdy nepřiznala. Opatrně našlapuju s rukama nataženýma před sebou, dokud do něčeho nenarazím. Vyděšeně vypísknu a Harry se hlasitě rozesměje. Mé oči si konečně přivykají na tmu a já vidím, že to co svírám ve své dlani je jeho tričko. Okamžitě ho pustím a nasadím nebojácný výraz, kterému se zasměje.

,,Neříkal si, že jedeme k tobě?" zeptám se a rukou poukážu na polorozpadlou budovu se železnými vraty.

,,Však jo," mykne rameny a ohne se, aby mohl vrata zvednout. Vběhne dovnitř a během chvíle všechno osvítí tlumené světlo doprovázené nepříjemným bzučením. Uvnitř je to mnohem větší, než to zvenku vypadá a jsou tam zaparkovaná tři luxusní sportovní auta. Obdivně si je prohlédnu, než se na něj zadívám.

,,Máš tu servis, nebo něco takovýho?" zeptám se a on se zase rozesměje. Vytáčí mě, jak si ze mě v jednom kuse dělá srandu.

,,Můžeme tomu tak říkat. Zní to líp, než že ty auta ukradnu, poupravím a prodám," řekne a vrata za námi zavře. Pomalu přejdu přejdu k prvnímu sporťáku, který má otevřenou kapotu a náhlédnu.

,,Porsche Carrera GT, je to ten, co se ztratil v Ženevském autosalónu? Řekla bych že jo, protože na motoru máš špatně obroušený výrobní číslo. Říkala jsem si, jakej magor tam může krást," zasměju se a otočím se na něj. Dívá se na mě s otevřenou pusou a je vidět, že se snaží něco vymyslet.

,,Ty jsi hroznej mudrlant, Side," protočí oči a otočí se ke mně zády. Udělal velkou chybu, protože v ten moment se rozeběhnu a pořádně se odrazím. Omotám mu nohy okolo boků a on zavrávorá nad náhlou ztrátou stability. Rozesměje se a chytí mě pod koleny. Nese mě k dřevěným dveřím, za kterými jak zjišťuji, se schovává malá místnost s postelí, psacím stolem a lampičkou. Otočí se zády k posteli a i se mnou na zádech na ní skočí. Jeho mohutné tělo na mě dopadne a já přidušeně vydechnu. Naštěstí se stihl zapřít o lokty a takže na mě nedopadl plnou váhou. Hbytě se otočí a chytne mi obě ruce, které mi spojí nad hlavou. Provokativně se ušklíbnu a kousnu se do rtu.

,,Říkal jsem, že Tě ošukám," zašeptá a zkousne mi ušní lalůček. Slastí se prohnu v bocích a spokojeně zamručím. Mé ruce se odlepí od postele a pomalu se mu omotají okolo těla. Hladím ho po zádech, zatímco on mi věnuje polibky na krk.

,,Taky si říkal, že máš překvápko," malinko ho od sebe odstrčím a zadívám se mu do očí. I přes to špatné osvětlení vidím rozšířené zorničky a hladový pohled. Prohlížím si celou jeho krásnou tvář a nedivím se, že je o něj u žen takový zájem.

,,Side, vážně teď?" zasměje se a otře se o mě rozkrokem. Cítím, že už je připravený, ale trápit ho mi momentálně přijde jako lepší nápad.

,,Ještě jednou mi tak řekni, a neznám se," hlasitě se rozesměju a on ze mě pomalu sleze. Přejde ke stolku a z šuplíku něco vytáhne krabičku cigaret, nějaký sáček a pár dalších věcí, které v té tmě nemůžu zaostřit. Sednu si a nohy pokrčím tak, abych si o kolena mohla zapřít hlavu. ,,Co to máš?" houknu zvědavě a on ke mně zvedne pohled. Rty má zase zformované do drzého úšklebku a mně pomalu dochází, co v tom sáčku nejspíš bude.

,,Doufám, že hulíš," řekne jen a potvrdí mi tím mé domněnky. Kývnu na souhlas a rozhlížím se po místnosti. Není tu nic zajímavého. Podlaha je čistě jen chladný beton, zdi jsou natřené na bílo, ale bílé už dávnou nejsou a nábytek působí taky staře a opotřebovaně. Zajímá mě, proč žije takhle, když za ty auta musí mít dobré peníze.

Netrvá dlouho a nevelkou místnost provoní vůně marihuany. Párkrát si potáhne, než mi ji podá. Nasaju drogu do plic a během chvíle cítím, jak se mi uvolňuje tělo i mysl. Naposledy si tyčku přiložím k ústům, než mu jí vrátím. Lehnu si na postel a rty se mi automaticky zakroutí do úsměvu. Pozoruju nezajímavý strop a v hlavě se mi začínají tvořit otázky, na které potřebuju odpovědi.

,,Romeo?" houknu a zapřu se o lokty, abych na něj viděla. Sedí na židli, nohy má hozené na stole a hlavu zakloněnou. Tichým hm mě pobídne, abych pokračovala.

,,Proč ses kolikrát choval jako debil? Myslím tím třeba poprvé na té lavičce. Přišel si za mnou a byl v pohodě, pak ses najednou zbláznil a snažil ses mě přesvědčit, že bych se tě měla bát. Nebo u těch kontejnerů, občas mi vůbec nedáváš smysl," řeknu své myšlenky nahlas a i sebe překvapím svou upřímností. Uchechtne se a sundá nohy ze stolu. Lokty se zapře o kolena a zadívá se na mě. Oči má díky marihuaně malé a výraz přiblblý.

,,Řekla si mi "tak zatím, Zabijáku", naštvalo mě to, protože to jsou jen hnusný drby. Nejsem svatej, ale nikdy jsem nikoho nezabil, jasný? A prostě...nechci okolo sebe lidi, kteří věří sračkám. Tys jim věřila a stejně si mi pomohla. Jsi odvážná, Julie," řekne a překvapí mě svou otevřeností, protože jindy mám pocit, že mi neřekne ani to, co večeřel.

,,Díky, Harry," usměju se a znovu si lehnu.

,,Jasně, nebuďme sentimentální sračky a pojďme," zasměje se a skoro vyskočí ze židle. Zasměju se a posadím se. Chytne mě za obě zápěstí a vytáhne na nohy. Vyhoupnu se na špičky a oba se rozesmějeme. Trochu se mi motá hlava, ale cítím se odvážnější a uvolněnější než předtím. Tohle je přesně to, co mi se Zaynem chybělo. Ta nenucenost mezi námi. Žádné trapné ticho, přemýšlení nad tím, co můžu říct.

,,Kam jdeme?" houknu, když mě táhne zpět do dílny. Neodpoví a já si otráveně mlasknu. Projdeme okolo aut a zastavíme skoro v rohu, kde se něco schovává pod plachtou. Chytí jeden cíp a prudce škubne. Zakašlu, protože plachta byla posetá slušnou vrstvou prachu, která právě zaútočila na mé dýchací cesty. Když je plachta na zemi, naskytne se mi pohled na dvě čtyřkolky s army vzorem.

,,To nemyslíš vážně," zasměju se a otočím se na něj.

,,Proč ne? Mám je teprve chvíli a ještě jsem je nezkoušel. Myslel jsem, že by tě to mohlo bavit. Jestli ale ne, sex je pořád taky v nabídce," přitáhne si mě za boky k sobě a drsně mě políbí. Chytím ho jednou rukou za zátylek a přitáhnu si ho blíž. Z jeho rtů stále cítím marihuanu a chutná to zatraceně dobře.

,,Ne, projížďka bude fajn," rychle se mu vysmeknu a než stačí cokoliv říct, na jednu si nasednu. Z kapsy vytáhne dvoje klíčky a jedny po mně hodí. Zasunu je do zapalování a spokojeně se usměju. Uvědomuji si, jak je nebezpečné řídit tenhle rychlý a nevyzpytatelný stroj pod vlivem psychotropní drogy, ale adrenalin už dávno zastínil logické uvažování.