Courage |H.S| ✅

15.

Nasednu do auta a malinko syknu bolestí. Bolí mě celé tělo, ale i přes to se cítím dobře. Tváře mi hoří a nemůžu setřást spokojený úsměv. Pohodlněji se usadím a hlavu svěsím přes opěrku dozadu. Mám zavřené oči, ale slyším jak Harry dopadl na sedadlo řidiče. Motor se rozběhne a my míříme zpátky. Zapne potichu rádio a autem se rozline příjemná melodie. Snažím se ignorovat nepříjemné bodání do podbřišku pokaždé, když auto najede na hrbol.

,,Není to ten tvůj ocásek?" Řekne Harry a donutí mě tím otevřít oči. Líp se urovnám na sedadle a zaostřím. Skutečně před námi jdou Shelly, Reece a Naomy. Tiše zakleju, protože už jsou skoro u domu a nemám šanci proklouznout dovnitř před nimi. Zalezu pod sedačku, když projíždíme kolem nich, aby mě neviděli. ,,Kolik ti je, že se schováváš?" Zasměje se, ale zrychlí, abychom jim co nejdřív zmizeli z dohledu. Protočím oči a bouchnu ho do stehna.

,,Co budu dělat? Jestli zjistí, že jsem byla pryč, už se nedostanu ani na zahradu," složím si hlavu do dlaní, když sedím zpět na sedačce.

,,Můžeme zajet někam na jídlo a něco vymyslíme," mykne rameny a podívá se na mě.

,,Děláš si srandu? Je," kouknu na digitální hodiny na palubní desce, ,,jedenáct v noci. Kde chceš v tuhle dobu jíst?" Nakrčím obočí a zkoumavě se na něj zadívám.

,,Bageta na benzínce je vrchol romantiky," legračně zakmitá obočím.

,,Ty jsi debil," protočím oči, ale dlouho to nevydržím a vybouchnu smíchy.

Ani jeden z nás už nic neříká, takže stočím pohled k oknu a přemýšlím nad výmluvou, proč nejsem zrovna teď doma. Jakobych slyšela Shellyino šílení a Reecův flekmatismus a mumlání o tom, že jsem dospělá. Zrovna jsem se chystala zavřít zase oči, když jsem v dálce uviděla špatně osvícenou benzínku.

Nemůžu uvěřit tomu, že to myslel vážně. Podívám se na něj a zacukají mi koutky. Projede areálem a zastaví úplně v zadu u myčky, abychom měli klid. Rozepnu bezpečnostní pás a vystoupím. Harry udělá to samé a rozejdeme se dovnitř.

Hned jak otevře dveře mě do nosu praští smrad benzínu a vůní do auta. Rozhlédnu se po nevelkém prostoru a po zádech mi přeběhne husí kůže. Vypadá to tu přesně jako v hororu, kde si hlavní hrdinové jedou pro pivo, ale už nikdy neodjedou.

Nad pultem, za kterým stojí mladá dívka se sluchátky, se houpe stará tabule s neonovým nápisem Otevřeno, regály už dávno ztratily původní barvu a místo toho je požírá rez a chlaďák s pivem, vodou a energetickými nápoji vydává nepříjemné bzučení. Přejdu k lednici, která jako jediná vypadá poměrně nová a otevřu ji, abych si mohla prohlédnout jídlo, které se v ní skrývá.

Vezmu do ruky balík se sendviči a zelená plíseň na kůrce mi napovídá, že by to bylo dobré leda jako projímadlo. Položím je tedy zpátky a záhnu po celkem vzhledné bagetě. Otočím jí, abych zkontrolovala datum spotřeby a spokojeně oddechnu, když zjistím, že má ještě týden čas. Vezmu jednu i Harrymu, který stihl utéct k pultu za prodavačkou, a přidám ještě dva energetické nápoje a pytlík bonbónů. Dojdu s tím za nimi a neohrabaně to hodím na pult, protože už to vypadalo, že mi to celé spadne.

Prodavačka neochotně odtrhne pohled od Harryho a falešně se na mě usměje. Protočím oči, ale taky vykouzlím malý úsměv.

Po vyřčení částky drknu do Harryho, aby to zaplatil, protože peněženku jsem si sebou nebrala. Vytáhne pár bankovek a s laškovným mrknutím je podá obsluze.

,,Tak už pojď, ty Romeo," protočím oči a za rukáv ho táhnu ven. V žaludku mi hlasitě zakručí a já se nemůžu dočkat jídla.

Posadíme se na dřevěnou lavičku, která je hned z boku benzínky a jídlo rozložíme mezi sebe. ,,Vidíš, říkal jsem jak nejsem na randění a teď jsme spolu na večeři. Dokonce jsem platil," hrdě se napne a poplácá se po hrudi. Hlasitě se zasměju a udělám gesto, jakože si sundávám klobouk na důkaz díku, což rozesměje i jeho.

S chutí se zakousnu do jídla a zjišťuji, že chutná líp, než vypadá. ,,Jdu se vychcat," něžně mi sdělí Harry a odejde k nedalekému keři. Opřu se o chladnou zeď a znovu si kousnu, když spatřím, že se k nám blíží ta slečna od pultu. Ďábelsky se pro sebe usměju a zvednu se.

,,Děje se něco?" mile se na ní usměju.

,,Já.. Já jen že si Váš bratr uvnitř něco zapomněl," stydlivě se usměje a natáhne ke mně ruku s bílým papírkem. Zvědavě zvednu obočí a podívám se na to. Její číslo.

,,Můj bratr?" zasměju se a číslo strčím do zadní kapsy.

,,Není to snad Váš bratr? Říkal.. říkal že jo a já.. Já už musím jít," zrudla tolik, že to i v té tmě bylo vidět. Rozesmála jsem se, ale to už se vrátil Harry.

,,Co chtěla?" nechápavě se na mě podíval.

,,Tohle, bratře," ušklíbla jsem se podala mu papírek s číslem. Zamračil se, když jsem mu tak řekla. Asi ho naštvalo, že přišla a prořekla se předemnou. Kupodivu jsem necítila ani nejmenší pocit žárlivosti a sedla si zpátky, abych si mohla dojíst pozdní večeři.

-

,,Jsi naštvaná, Julie?" palcem mi přijede po stehně, když zastaví kousek od našeho baráku. Otočím se na něj a jeho ruku chytnu do své. Po hřbetu mu ukázováčkem začnu kreslit nesmyslné ornamenty.

,,Proč bych měla, Romeo?" zvednu k němu pohled a usměju se.

,,Kvůli tý věci se sourozenci, asi," mykne rameny a mně unikne pobavené uchechtnutí.

,,Ne, Romeo. Řekli jsme žádný city, žádný závazky. Můžeš si brát čísla od koho chceš, je to v pohodě," uklidním ho a sáhnu po otevírání dveří. ,,Dík za večer, brácho," mrknu na něj a už chci vystoupit, jenže mě zastaví jeho dlouhé prsty omotané okolo mého zápěstí.

,,Po rande bývá dobrým zvykem pusa na dobrou noc," řekne, a pomalu se ke mně začne naklánět.

,,Takto ještě že my spolu nerandíme," cvrnknu ho do nosu a rychle vyskočím z auta. Zabouchnu za sebou dveře a nevinně zamrkám. Reaguje na to smíchem, který slyším i přes zavřené dveře a rozjede se pryč. Hodím si kapucu na hlavu a loudavým krokem jdu domů. Pořád cítím, jak mi hoří tváře a i když bolest již zcela odezněla, příjemné pocity jakoby rostly. Kousnu se do rtu, když si vzpomenu na jeho silné ruce omotané okolo mě.

Když už jsem skoro doma, překvapí mě, že svítí venkovní světlo a na příjezdové cestě stojí i další auta. Trochu přidám do kroku a když uvidím Zayna v uniformě dojde mi, že jsem ještě ve větším problému, než jsem si myslela.