Courage |H.S| ✅

19.

Celou cestu domů vládne trapné ticho kvůli mému proslovu v restauraci. Jsem ráda, když zastavím na příjezdové cestě a vypnu motor. Podívám se na Zayna, který už vystupuje a taky opouštím pohodlné sedadlo auta. Obejdu ho a zastavím kousek od branky. Natáhnu k Zaynovi ruku, ve které svírám klíčky a lehce se usměju.

,,Díky za večer, a promiň," dívám se mu do očí, ale dlouho to nevydržím a pohledem uhnu. Nelíbí se mi to, co v nich vidím. Jsou plné smutku.

,,To ty promiň, byl jsem moc.. moc rychlej," nervózně se usměje a zhoupne se ze špiček na paty. Chvíli tak jen tiše stojíme, ani jeden z nás neví, co říct. ,,Tak asi dobrou," slabě se usměje a bez dalších slov odchází zpátky k autu.

,,Jo, dobrou," pošeptám tiše, ale ještě mi mávne, než nasedne, takže mě slyšel. Počkám, dokud neodjede, a pomalým tempem se rozejdu do domu. Vidím, že svítí okna v kuchyni i obýváku, takže je mi jasné, že na mě čekají. Naposledy se nadechnu čerstvého vzduchu, než má ruka uchopí kliku a pomalu otevře dveře. Boty si uložím do botníku a jdu do kuchyně.

U jídelního stolu sedí Reece a čte nějakou knihu. Odkašlu si, abych získala jeho pozornost a on okamžitě zvedne svůj pohled od knihy. Sundá si brýle a založí si s nimi knihu v místě, kde skončil. Nic neříká, ale spokojeně se culí a celou si mě měří pohledem. Protočím oči a s pobaveným výrazem si k němu sednu. Hodiny nad dveřmi ukazují něco málo po desáté, takže mám ještě čas.

,,Tak spusť," pobídnu ho a podepřu si hlavu o svou dlaň.

,,Jak to šlo?" zazubí se a posune ke mně svou plechovku s pivem. Vděčně kývnu a napiju se. Vydechnu a přemýšlím, co bych mu měla říct. Cítím k němu daleko větší sympatie než k Shelly nebo Naomy, takže mu nakonec řeknu vše, kromě části s Harrym.

,,Udělala si dobře. Je lepší mu to říct, než ho tahat za nos," uznale kývne a já jsem ráda, že se mnou souhlasí i přes to, že je Zayn jeho kamarád. Z rozhovoru nás vyruší Shelly, která začne pokládat dotěrné otázky a já se po chvíli omluvím s tím, že jsem vážně unavená a s přáním na dobrou noc odcházím do svého pokoje.

Svalím se na postel a z kabelky vytáhnu telefon. Překvapí mě, když uvidím novou zprávu od Zayna.

Zayn: Ještě jednou se omlouvám, doufám, že mi dáš i druhou šanci. Zayn x

Abbie: Nemáš se za co omlouvat. Dobrou noc xx

Ignoruju jeho zmínku o druhém rande a vypnu si zvuky na telefonu. Je půl jedenácté, takže ze šatny vytáhnu černé legíny a pastelově růžovou mikinu. Převléknu se a vlasy si vyčešu do culíku. Nevím, co má Harry v plánu, ale určitě to nebude nic, při čem bych musela vypadat jako modelka.

Sednu si na postel a potichu si pustím písničky. Přemýšlím, jak se odsud dostanu. Přejdu k oknu a přeju si být ve filmu, aby mi u okna zázrakem rostl strom. Po chvíli mě napadne šílený nápad a začnu sundavat prostěradlo z postele. Hned po něm stáhnu i povlečení z peřiny a zavážu to pevným uzlem. Zkouším to spustit z okna a sahá to těsně nad římsu okna z dolní koupelny, ze kterého už se dá pak jednoduše seskočit. Přivážu látku k topení a pořádně za ní zatáhnu, abych se ujistila, že drží. Všechno vypadá dobře a já jsem se svým nápadem spokojená. Ještě si obuju poslední pár bot, který mi zůstal v šatně a čekám, až se objeví Harry.

,,Julie," slyším tiché volání, jakmile si sednu na postel. Zase tedy vstanu a přiběhnu k oknu.

,,Romeo, buď ticho. Už jdu," usměju se na něj a přes okraj okna přehodím dlouhou látku. Sednu si na římsu a zpocené dlaně si otřu o mikinu, aby mi to neklouzalo. Sevřu prostěradlo pevně a nohama se zapřu o zeď domu.  Pomalu ručkuju a přitom se nohama odrážím. Konečně pod sebou cítím pevný zdobený beton a otočím se čelem k Harrymu. Na tváři se mu pohrává pobavený úšklebek.

,,Budeš jen čumět, nebo mi pomůžeš?" houknu na něj a sednu si, abych mohla lépe seskočit. Harry si stoupne těsně pode mě a natáhne své svalnaté paže. Křečovitě zavřu oči a odrazím se. Od pádu mě zachrání velké dlaně na mých bocích, které mě opatrně položí na zem. Vydechnu všechen vzduch a naposledy se podívám na tu výšku, než mě chytne na zápěstí a rozběhne se semnou k autu. Parkuje až za zatáčkou, takže jsem celá udýchaná, než tam dorazíme. Sednu si na kapotu a nohy stočím do tureckého sedu. Harry se postaví přede mě a ruce si opře o má kolena. Zadívám se mu do očí, ve kterých svítí jisřičky pobavení a usměju se.

,,Jsi celkem Spiderman, Julie," zasměje se a jednu ruku posune po mém stehnu výš. Snažím se na sobě nedat znát vzrušení, které se ve mně hromadí a přes ruku ho plácnu.

,,Příště bych taky mohla být Sid z Doby ledový, tak mě neser," řeknu naoko uraženě a on se rozesměje.

,,Je fakt, že seš mu trochu podobná," řekne mezi smíchem a já ho praštím do hrudi. Nestihnu uhnout a on mou ruku chytí. Bez ostychu si ji přiloží na rozkrok, kde můžu cítit pomalu, ale jistě, rostoucí bouli. Vytrhnu se mu a ruce složím na hrudi.

,,Přece bys nechtěl spát se Sidem, to smrdí zoofilií," vypláznu na něj jazyk a seskočím z kapoty dolů. Protočí oči, ale obličej mu celý září, takže vím, že naštvaný není. ,,Kam to vlastně jedem?" zeptám se, zatímco si zapínám bezpečnostní pás.

,,Ke mně," mykne rameny a nastartuje. Na nic se neptám, protože podle jeho tajemného výrazu poznám, že by mi stejně nic neřekl. Opřu si teda hlavu o okýnko a poslouchám píseň, která hraje z rádia.