,,Nevěřím, že se to vážně děje," písknu nadšeně jako malé dítě nad flaškou mlíka a víc se přítulím k Harrymu. Horké slunce nám praží do zad a na nebi je vidět čím dál víc zvětšující se helikoptéra.
,,Vydrž tu, zapomněl jsem si peněženku," zakřičí mi Harry do ucha, protože řev helikoptéry přehlušuje všechno ostatní a vlasy nám létají do všech stran díky obrovské rychlosti rotace vrtule.
,,Skočím tam, stejně musím ještě na záchod," zakřičím zpátky a seberu mu z ruky klíče. Rychle mě políbí, než povolí své sevření okolo mého pasu a já rychlým tempem běžím zpět do Harryho domu.
Když už se vracím i s peněženkou v ruce, slyším zpoza vrat zvláštní zvuky. Přisuzuju to Harrymu s Niallem, i když mi přijde zvláštní, že by se vraceli. Ohnu se a podlezu jen do půlky otevřená železná vrata, která nemám šanci zvednout úplně kvůli svému nízkému vzrůstu. Peněženka i klíče mi vypadnou z ruky, když se můj pohled setká s hlavní pistole. Míří přímo na mě a její majitel, plešatý svalovec vypadající jako z filmu o mafii, se na mě nepřátelsky dívá. Mé ruce automaticky vystřelý vzhůru, abych dala na jevo, že nemám v plánu se s ním prát, ani cokoliv tomu podobné. Zpoza rohu vyleze další muž, stejně veliký a stejně odporný. Ten sebere všechny věci co mi vypadly a bez jakéhokoliv varování mi stočí obě ruce za záda.
,,To bolí," vykřiknu a začnu s sebou škubat, jenže ani jeden na to nereaguje. V krku se mi tvoří velký knedlík a oči mě začínají štípat. Mám strach. Srdce mi buší až v uších a pohledem se snažím najít Harryho.
První slza stéká po mé tváři, když stisk na mých rukách ještě zesílí a pan Gorila do mě surově strčí, takže málem skončím na zemi.
Konečně se mi v zorném poli objevuje Harry, který stojí u helikoptéry, spolu s Niallem. Na chvíli se mě zmocní paranoidní myšlenka, že si se mnou Harry jen hrál a teď mě prodá tomu světoznámému zločinci. Rychle ji potlačím a z plných plic na Harryho zavolám. Okamžitě se na nás otočí, z tváře mu mizí úsměv. I z dálky vidím, jak se mu najednou naplo celé tělo a rozeběhl se směrem k nám, s Niallem v závěsu.
,,Můžete mi kurva vysvětlit, co tu děláte za sračky? Hned ji pusťte," zakřičí a je to vlastně poprvé, co ho slyším takhle řvát. Z jeho hlasu mi nabíhá husí kůže a modlím se, aby mě konečně pustili a já byla u něj. Usoudila jsem, že jsou to Niallovi lidi, protože až když na ně kývl on, sevření na mých rukou zmizelo a já se můžu rozeběhnout k Harrymu. Roztáhne své mohutné paže a já se mezi nimi ztrácím.
,,Moc se omlouvám za vzniklé komplikace, zapoměl jsem jim říct, že budeme mít i dámskou společnost. Dělali jen svou práci. Těší mě, Niall Horan," postaví se přede mě ne moc vysoký, za to velmi šarmantní a pohledný muž. Uchechtnu se, když se představí, protože jeho jméno zná každý.
,,Vím, kdo jste," otřu si poslední stopy po slzách a příjmu jeho ruku, kterou ke mně natahuje.
,,To bylo kurva že naposled," procedí Harry skrz zuby a pohledem lítá z jedné gorily na druhou. Najednou, když se na ně mračí Niall i Harry, nevypadají tak děsivě, jako když se mnou byli sami. Vlastně teď mi trochu připomínají Tydlíky z Alenky v Říši Divů.
,,Času není moc, pojďme," vyruší nás hlas s irským přízvukem. Kývnu a loudavým krokem následuju Harryho, který mi drtí ruku tak silně, jako by se bál, že mi budou chtít znovu ublížit.
V helikoptéře se všichni posadíme a Niall nám podá sluchátka s mikrofony, abychom si i během letu mohli povídat. Nemůžu se zbavit předsudků vůči němu. Sedí tu přede mnou muž, jen o pár let starší. Má na sobě bílé tričko, černé kraťasy a špinavě blond vlasy vyčesané nahoru. Na tváři drobný, nevinný úsměv a i přes to, že vypadá jako naprosto obyčejný člověk, má tenhle muž na svědomí víc životů, než jsem si ochotná připustit. Děsí mě, i když se ke mně chová slušně a zdvořile. Běhá mi z něj po těle mráz.
,,Pane bože," vzrušeně zakřičím, když se mohutný stroj odlepí od země a všechno se začíná zmenšovat. Je to úplně jiné než v letadle. Je to mnohem víc vzrušující. Podívám se na Harryho, jehož oči taky září. Dívá se ale jen na mě.
Celý let probíhá poměrně v klidu a když se vrtule konečně zastaví, nacházíme se na heliportu, který sídlí na střeše obrovské vily.
,,Vítejte v Anglii," mrkne na nás Niall, když sundáme sluchátka. Jeho Tydlíci vyndají naše zavazadla a nesou je do domu.
,,Zapomněl jsem ti asi říct, že budeme bydlet u Nialla," omluvně pošeptá Harry a já protočím oči. Nemám nejmenší zájem trávit čas v jeho blízkosti, ale svůj názor měním hned, jak vidím vnitřek domu. Kromě luxusního interiéru mě okouzlí vlastní vířivka na terase, která patří k našemu pokoji.
Když máme všechny zavazadla a pokoj opustí všichni, kromě mě a Harryho, padnu vyčerpaně na postel a vydechnu.
,,Čekala jsem kde co, ale že se budu dívat do útrob pistole a na konec budu bydlet u Horana mě ani ve snu nenapadlo. Je to s tebou jako na horské dráze," uchechtnu se a Harry si lehne vedle mě. Rukou mi naznačí, abych si z jeho hrudi udělala polštář a já neprotestuju.
,,Všechno co dělám, dělám ve velkým stylu," zasměje se a na boku mi odhrne tričko, takže mi ukazováčkem přejíždí po odhalené kůži. Mé tělo na to okamžitě reaguje a cítím, jak moc ho teď potřebuju. Rychlým pohybem se vyhoupnu a obkročmo si na něj sednu.
,,Někdo je tu zase nedočkavej," zasměje se a zapře se o lokty, aby na mě líp viděl. Má ruka vystřelí k jeho vlasům, které odhrnu z čela.
,,Nefandi si," otráveně mlasknu a protočím oči.
,,Když je člověk dokonalej, jinak to ani nejde," mykne rameny a na tváři se mu objeví klasický drzý úšklebek. ,,Myslel jsem, že bychom mohli vyzkoušet vířivku, když už ji tu máme," zašklebí se a sedne si. Jeho ruce putují na můj zadek, za který mě chytí a zvedne se. Jeho kroky směřují na terasu, zatímco moje myšlenky patří jen jemu.
____________________________________
Za prvé, omlouvám se za delší pauzu mezi díly, ale mám toho teď celkem dost a úplně nestíhám. Za druhé vám chci říct, že tohle je poslední z těch nudnějších dílů a konečně se začnou objevovat odpovědi na otázky typu; proč je Abbie ve Švýcarsku, nebo co se stalo Harrymu, určitě je se na co těšit:D:) a za třetí děkuju za vaši úžasnou podporu, miluju vás ♡♡
ČTEŠ
Courage |H.S| ✅
FanfictionNikdy jsem neměla žádný zvláštní talent, nebo něco, v čem bych vynikala. Kromě problémů. Do těch jsem se dokázala dostat, aniž bych se musela snažit. Časem jsem ten fakt jednoduše přijala a podřídila se mu. Každý můj problém byl horší než ten předeš...