Courage |H.S| ✅

38.

Pomalu se na něj otočím a párkrát zamrkám, jako by byl přízrak. Jeho zelené oči se dívají přímo na mě a jediné, co v nich dokážu rozeznat je upřímnost. Nemůžu najít vhodná slova, takže na něj jen nevěřícně hledím. Srdce mi vynechává údery, ale motýlí hejno mi poletuje celým tělem.

,,Řekni něco," řekne a prohrábne si neupravené vlasy, aby mu nepřekážely a vrátí ruce zpět do kapes. V jeho hlase můžu rozeznat prosbu. Vidím, že je mu moje mlčení nepříjemné.

,,Já-" začnu, ale hned pusu zase zavřu. Nemůžu najít žádná slova, která by dokázala popsat ten chaos v mé hlavě, v mém srdci. Radost, strach, bolest, štěstí, překvapení. To všechno se uvnitř mě mísí a dohromady to tvoří dokonalý pocit euforie.

Zatnu ruce v pěst a vydechnu veškerý zadržovaný vzduch. Nechci přemýšlet nad včerejšekem, nechci přemýšlet nad naší hádkou ani nad tím, že bych měla utéct co nejrychleji pryč a už ho nikdy nevidět. Jediné, co chci je ON. On a jeho plné rty na mých.

Udělám první nejistý krok, přičemž stále nepřerušuju oční kontakt. Uleví se mi, když se mi rozejde naproti a během pár vteřin se ocitám v jeho náručí. Omotám ruce okolo jeho krku, zatímco on mě zvedne do vzduchu. Nohy automaticky omotám okolo jeho pasu a vyhledám jeho rty. V ten moment, kdy se spojí dohromady je to jako bych se probudila ze zlé noční můry do krásného, slunečného dne. Veškerý vztek, strach, bolest i obavy jako by se rozplynuli a nám zůstaly jen krásné pocity.

Opřu si čelo o to jeho a dívám se mu do očí, které opět září. Pocit, že je to jen díky mně mě hřeje u srdce. ,,Taky tě mám ráda," zamumlál potichu a tváře se mi barví do červena. Místo odpovědi mě ještě políbí, než se mé nohy opět setkají s pevným povrchem.

Do reality mě vrací ještě silnější bolest nohy a nestihnu to zamaskovat. ,,Co se ti stalo?" jeho hlas je plný něhy a jiný, než jsem kdy slyšela.

,,Zakopla jsem," mávnu rukou, jakože to nic není a znovu se na ní zkusím postavit. Obličej se mi zkroutí do bolestné grimasy, ale stát se na ní dá. Jestli i chodit už nemám šanci zjistit, protože se ocitám v Harryho náručí a míříme dovnitř. Zavolám ještě na Stellona, který poslušně přiběhne a následuje nás.

Harry mě posadí na postel a klekne si přede mě. Cítím se trapně, když mi začne rozvazovat tkaničku od bot. ,,Je to dobrý, fakt," snažím se ho zastavit, ale ignoruje mě. Leknu se, když mi sundá botu a uvidím svou ponožku nasáklou krví. Jeho obličej se ani nehne a pohladí mě po nártu, než opatrně sundá i ponožku. Nehet na palci je nepřirozeně otočený a to způsobuje tu bolest. Je na to nechutný pohled a i mně samotné se z toho motá hlava.

,,Mám tu někde dezinfekci a obvaz," postaví se a ještě mě políbí na vršek hlavy, než zmizí v koupelně. I přes to, jak mě bolí noha nemůžu setřást šťastný úsměv z mé tváře. Přijde mi vtipné, že jsem si šla vyvětrat hlavu od něj, a stejně jsem teď tu. Zase s ním a s pocitem, že přesně tak to má být.

Během chvíle je zpátky i s potřebnými věcmi a opět věnuje svou pozornost mé noze. Dezinfikování pálí jako čert a drtím v rukách jeho deku, abych nekřičela jako malé dítě. Každou chvíli se na mě dívá s omluvnými pohledy a já se snažím usmívat, abych ho uklidnila. Je zvláštní vidět Harryho v něčem nejistého, když normálně z něj září až nezdravé sebevědomí.

Když má hotovo, sedne si vedle mě a obě mé nohy si hodí přes sebe. Sleduju, jak mě pomalu hladí po holeni a přemýšlím, jak začít rozhovor, do kterému se nám ani jednomu nechce.

,,Vím, že jsi mi včera lhal," pípnu tiše. ,,Byl za mnou Liam. Proč Harry?" nesnažím se skrýt smutek v mém hlase. Ví, že mi tím ublížil.

,,Já.. byla si v ten moment tak šťastná. Vážně, vypadala si jako dítě o Vánocích a já dostal strach. Mám tě rád, ale furt platí to, že nejsem na vztahy a sračky okolo toho. Minimálně deset let jsem neměl rád nikoho a teď... teď mě to děsí. Navíc, známe se chvíli a ty pak zase zmizíš," mluví pomalu a i jeho hlas se lehce chvěje. Snaží se to skrýt, ale není na to dostatečně dobrý herec. Jeho slova mě zraňují a těší zároveň. Husí kůže zdobí každý kousek mého těla a opět nevím, co na jeho přiznání říct.

,,Omlouvám se. Byla jsem sobecká," řeknu a chytím jeho velkou dlaň do svých drobných. Propletu si s ním prsty a druhou rukou mu kreslím malé ornamenty na hřbet. ,,Nepotřebujeme pojmenování na to, co mezi námi je. Všechno jsou to stereotypy, co lidi akorát omezují. Nemusíme říkat, že jsme kamarádi, nebo pár. Jsme to prostě my a jen my víme, že nesnášíme lásku, nesnášíme vztahy, ale nedokážeme nesnášet jeden druhého," slova z mých úst padají volně, nepřemýšlím nad tím, co říkám. Potřebuju to ze sebe dostat a buď mě už nebude chtít nikdy vidět, nebo se mnou bude souhlasit. Nic mezi tím neexistuje.

,,Sakra Side, ty mě vždycky překvapíš. Už venku jsem čekal, že mi dáš facku a odejdeš," zasměje se a já se k němu přidám.

,,Vlastně.. chtěla jsem se schovat do křoví," otřu si slzy od smíchu a vyhoupnu se mu ma klín. Jemně mu prohrabávám vlasy, zatímco on mi jezdí konečkami prstů po zádech.

,,Takže žádná láska, žádný vztah a žádný křoví. Jen my," pošeptá a letmo se mi otře o rty.

,,Jen my," kývnu a políbím ho.