Courage |H.S| ✅

17.

Neochotně otevřu oči, když cítím sluneční paprsky na své kůži. Zkontroluju hodiny na telefonu a zjistím, že je teprve něco málo po půl osmé. Protřu si oči a pomalu spustím nohy z postele. Prohrábnu si vlasy, aby mi neodstávaly do všech stran a pomalu se postavím. Cítím se neodpočatá, jako bych snad vůbec nespala a bolí mě celé tělo. Pomalým krokem dojdu před toaletní stolek a sednu si na malou stoličku. Ze šuplíku vytáhnu gumičku a svážu vlasy do culíku, čímž odkryji svůj krk. Protočím oči když uvidím, že modřiny nabraly na barvě a zdobí mi téměř každý kousek kůže. Natáhnu se pro korektor a pomalu je začnu zakrývat.
Když už jsou téměř neviditelné, sáhnu do šatny pro krátký rolák bez rukávů, abych měla jistotu.

Už když scházím po schodech, slyším, že celá rodina sedí v kuchyni. Pořádně se nadechnu, než nasadím úsměv a vejdu do místnosti.

,,Dobré ráno," pozdraví mě sborově a já s lehkým kývnutím přejdu ke stolu, kde si namažu připravený toast a naliju kávu.

Půl dne opět trávím ve svém pokoji a dívám se na filmy. Nemám nejmenší chuť s nimi sedět na zahradě a pomlouvat sousedy, jako to má ve zvyku Shelly. Vyruší mě zvuk nově příchozí sms a já se líně natáhnu pro telefon.

Unknow number : Vyzvednu tě v sedm, dobře? Zayn

Pousměju se a rychle odepíšu, že sedm zní dobře. Hodiny ukazují půl šesté, takže film vyměním za písničky a pomalu se začnu připravovat. Jako první zamířím do šatny, kde začnu prohledávat všechno, co bych si mohla obléct. Nakonec se rozhodnu pro černé šaty s krajkou okolo krku, která se pne až nad lokty. Doplním je zlatým, silným řetízkem a na uši připnu zlaté kruhy. Zkontruluju svůj odraz v zdrcadle a spokojeně si tlesknu. S make-upem si vyhraju a největší práci si dám opět s krkem, protože krytí z rána už se pomalu začalo smývat. Vlasy vyžehlím a ofinu natupíruju dozadu.

Když jsem spokojená, do kabelky hodím pár věcí a sejdu dolu. Všude v domě vládne ticho, takže musí být na zahradě. Chvíli váhám, ale rozejdu se za nima. Najdu je sedět na lehátkách okolo bazénu a tak si sednu k nim na poslední volné.

,,Někam jdeš?" přeměří si mě pohledem Shelly a už teď vím, že se jí můj outfit nelíbí.

,,Jo, vlastně jsem vám zapomněla říct, že mě Zayn pozval na večeři," nevinně se uculím a namotám si na prst pramen vlasů.

,,Jako, ten.. ten Zayn?" zakoktá Recce a usrkne si piva.

,,Jo, jinýho neznám," zasměju se a vytrhnu mu plechovku z ruky, abych se mohla taky napít.

,,Tak to je skvělá zpráva. Zayn je fajn," pěstí mě bouchne do ramene a když nedávám pozor, ukradne si zpátky svoje pivo. Vypláznu na něj jazyk a oba se zasmějeme. Potěší mě, že ani Shelly nemá námitky, ale Naomy se na mě nedívá a zamračeným výrazem pozoruje, jak lehký vánek čeří vodu v bazénu.

Přesně v sedm před brankou zastaví černé Bugatti. Překvapeně vydechnu a prsty přejedu po matné kapotě. Zayn se vysouká z místa řidiče a přejde ke mně.

,,Líbí?" zaculí se když vidí, jak obdivně si jeho auto prohlížím.

,,Blázníš? Je úžasný," naposledy si ho celé prohlédnu, než přejdu ke dveřím spolujezdce, které už mi gentlemansky otevřel.

Rozhlédnu po koženém interiéru a spokojeně se zavrtám do sedačky. Vždycky jsem se chtěla projet v takovém autě a vím, že i kdyby ta večeře dopadla katastrofálně, aspoň nějaký zážitek si z ní odnesu. Zayn nastartuje a motor tiše zapřede.

,,Tak mi o sobě něco řekni," vybídne mě, když je v autě už delší dobu ticho.  Odtrhnu pohled od okýnka a překvapeně zamrkám. Chvíli váhám, co mu vlastně mám říct, aby mě hned nejel vysadit domů. Tohle je ta chvíle, kdy bych si přála, aby na jeho místě seděl Harry. Tomu bych mohla říct, že mě vyhodili ze dvou škol, že trávu jsem poprvé kouřila už ve dvanácti, že jsem taková černá ovce rodiny. Jenže Zayn není Harry a já nevím, co všechno mu můžu říct.

,,Nemám moc co bych ti řekla. Letos maturuju a na výšku se nechystám, chtěla bych pracovat s tátou u něj v servisu. Už od mala mu tam pomáhám a mámu to štve, protože ze mě chtěla mít právničku nebo doktorku. Na jaře se stala taková drobnost, kvůli které jsem teď tady a i když bych byla radši doma, našla jsem tu pár věcí, který mi to tu zpříjemňujou," shrnu ty lepší stránky mého života v Kalifornii a usměju se nad vzpomínkou na dětsví s tátou. Bylo to ještě před tím, než ho máma vyhodila kvůli Trevisovi. Idiot Trevis, kvůli kterému jsem vlastně tady.

,,Páni, holka v servisu. To bych boural asi furt," zasměje se a já lehce zčervenám.

,,Teď ty," vybídnu ho a natočím se na něj trochu víc, protože mě začíná bolet za krkem.

,,Takže narodil jsem se tady. Střední i vysokou jsem studoval v Ženevě, je to krásné město a miluju ho. Je mi dvacet sedm a u policie jsem tři roky. Nikdy jsem neopustil Švýcarsko a před rokem mě nechala snoubenka," řekne, a při poslední větě posmutní. Překvapí mě, jak chaoticky, ale zároveň výstižně, shrne svůj život.

Zbytek cesty si povídáme o všem možném a smějeme se maličkostem. Má dobrý smysl pro humor a největší radost mi udělá to, že cestou zpátky můžu řídit.

Když vystoupíme před menší, ale hezky vypadající restaurací, vloží mi klíčky od auta do ruky, abych mu věřila, že budu vážně moct řídit. Hrdě je sevřu v dlani a poté uklidím do kabelky.

,,Řekni, co se stalo, že jsi tady?" zeptá se, když milá servírka donese naší objednávku a s přaním dobré chuti opouští náš stůl. Na vidličku namotám pár těstovin a podívám se na něj. Na stole jsou zapálené dvě svíčky, jejichž plameny se mu odráží v očích a přítmí, které tu panuje podtrhává jeho exotický vzhled. Černé sako s bílou košilí ho dělají neskutečně atraktivním, ale i tak mám nutkání ho v hlavě porovnávat s Harrym. Chybí mi široká ramena, tetování pnoucí se po celém krku a ten drzí úsměv, za který bych mu vždycky nejraději jednu vrazila. ,,Země volá Abbie," zasměje se a luskne mi prsty před obličejem.

,,Promiň," omluvně se zaculím, ,,nechci o tom moc mluvit. Zvlášť, když si policajt," nesměle myknu rameny a konečně vložím sousto do úst.