Courage |H.S| ✅

11.

Jsem šťastná když vidím, že v domě je naprosté ticho a Naomy je nejspíš zalezlá ve svém pokoji. Přejdu co nejrychleji do svého pokoje a zabouchnu dveře. Opřu se o ně a hlasitě dýchám. Bála jsem se, že vyleze a uvidí mě brečet. Ona je ta poslední, od které bych stála o předstíranou lítost.

Rychlým pohybem se odrazím ode dveří a jdu do šatny, abych si vybrala něco na spaní. Odtamtud mířím rovnou do koupelny, kde si dám po dlouhé době napustit horkou vanu se spoustou pěny. Stojím před zrcadlem a zkoumám svou, možná až moc vyhublou, postavu. Nikdy jsem neměla ráda své tělo. Ať jsem jedla sebevíc, všude mi trčely kosti a nejednou jsem se setkala s idioty, kteří mi nadávali, že jsem jen blbá anorektička.

Vypudím je ze své mysli tím, že si opláchnu obličej studenou vodou a jdu do horké vany. Potichu si pustím písničky, než položím telefon na pračku a zavírám oči. Cítím, jak se mi celé tělo uvolňuje a v hlavě si představuju co by bylo, kdybych se ten večer nenechala přemluvit. Kdybych si stála za svým a šla domů.

Vadí mi, kam to celé směřuje, takže se rychle omyji a vylézám z vany. Všechno po sobě uklidím, protože Shelly je naprosto posedlá dokonalým úklidem a jdu zpět do pokoje, kde se i s notebookem na klíně usazuji na postel. Na Netflixu pustím film a nastavím to na noční stolek tak, abych dobře viděla. V půlce filmu se na mně začíná podepisovat náročný den a usínám.

-

Se škubnutím se posadím na posteli a unaveně mžourám po místnosti. Všude ještě vládne přítmí a když se natáhnu pro telefon, zjišťuji, že je šest ráno. S povzdechem padám zpět do peřin a proklínám noční můry. Chvíli se převaluji a snažím se ještě spát, ale nejde to. Svesím nohy z postele a chvíli tam jen sedím, abych se pořádně rozkoukala. Z věšáku u postele si beru župan a mířím dolů, abych si udělala kafe.

Na schodech našlapuji co nejtišeji, protože i přes to, že jsou nové, celkem vržou. Nevím, v kolik se vrátila teta se strejdou, ale určitě by mi v tuhle dobu nebyli vděční za budíček.

Dám vařit vodu a z lednice vytáhnu mléko. Z dolní skříňky beru medové cereálie a v misce je zaliju. Trochu mléka dám i do kafe a sedám si k baru.

,,Dobré ráno," vyleká mě neznámý hlas. Otočím se ke dveřím a divím se tomu, co vidím. Mezi dveřmi stojí muž celý v černém, ale oblečení má pomačkané a havraní vlasy do všech stran.

,,Dobré?" odpovím zaskočeně, takže to ve výsledku zní spíš jako otázka.

,,Abbie?" otáže se muž a dívá se na mě stejně nedůvěřivě, jako já na něj. Jen kývnu a zvednu jedno obočí. ,,Těší mě, já jsem Zayn," najednou se usměje a napřáhne ke mně ruku. S váháním ji přijmu a potřesu si s ním. Neunikne mi, jak krásný má úsměv.

,,Tak, Zayne. Co tu děláš?" Ptám se, když si i s kávou sedá naproti mně.

,,Včera jsme pili.. a víc ti asi řeknou Shelly s Reecem, protože já nevím," zasměje se.

,,Odkud se s nimi znáš? Jako chápeš, nevypadáš na zaprdlýho čtyřicátníka," beru do ruky hrnek s kávou a pomalu si z něj usrknu. Znovu se zasměje a pobaveně zatřese hlavou.

,,Děkuju, tohle je nejlepší lichotka, kterou jsem kdy dostal," pravou rukou si zajede do vlasů, aby si odhrnul vlasy z čela. Hned mi tím gestem připomene Zabijáka, ale zakazuji si na něj myslet. ,,Jsem policajt. Pracuju s Reecem," vysvětlí mi a já se zakuckám kávou, protože mě překvapí zjištění, že strejda dělá s policií.

,,Reece je polda?"

,,Ne, ne úplně. Dělá v archivech, třídí důkazy, rovná případy a tak. Nejezdí do terénu," uvede vše na pravou míru a já chápavě kývnu. Dál už si každý hledíme svého, plus ještě lituju Zayna, na kterém se začíná podepisovat krušná noc. Co chvíli se chytá za hlavu a něco tiše mumlá. Kocovina je zlo.

Už mi to nedá a opouštím kuchyň. Jdu do koupelny, kde vezmu z lékárničky prášek a u sebe v pokoji se ještě stavím pro svou oblíbenou tenkou deku. V kuchyni ještě vytáhnu skleničku, napustím do ní vodu a i s práškem to pokládám před Zayna.

,,Díky," zamumlá a rychle to do sebe hodí. Okolo ramen mu ještě hodím deku a nechám ho, aby si ji sám upravil.

,,Kocovina je zlo," zasměju se a sedám si zpátky na svou židli.

Během chvíle se kuchyň naplní i zbývajícími členy rodiny a začíná ten správný chaos, takže se nenápadně vypařím a mé kroky směřují na houpačku, kde jsem trávila včerejší večer.

Pohodlně se na ní posadím a nechávám letní paprsky, aby mě šimraly po kůži. Mám zavřené oči, ale i tak slyším, že se ke mně někdo blíží. Pomalu je otevírám a vidím Zayna, jak jde zabalený v té dece a přivírá oči kvůli silnému světlu a kocovině.

,,Můžu? Tam je moc velký rámus," ukáže na místo vedle mně, ale na odpověď nečeká a sedá si. Kousek se posunu, abychom měli pohodlí oba dva. Sleduju, jak mu zpod černého rukávu vykukují tetování, které se pnou i po hřbetu ruky a pokračují až na prsty. Hned mi v hlavě blýskne moment, když jsem sledovala Zabijáka, jak si vyhrnoval rukávy a odhaloval tím své svalnaté paže. Vždycky mi tetování přišly atraktivní, ale na něm byly ještě krásnější.

Znovu se podívám na Zayna, abych se zbavila svých myšlenek. Dívám se, jak má hlavu zakloněnou o vršek opěradla a oči zavřené. Vidím, že musí být taktéž hodně potetovaný, protože přes véčkový výstřih vidím pár obrazů na hrudi. Dokonale ladí k jeho snědé pokožce a celkově svým zjevem připomíná spíš kriminálníka, než policistu.

Leknu se, když kolem domu projede auto s hlasitým motorem. Otočím se za tím rámusem a zblednu, když vidím černého mustanga. Nechápu, že tak moc riskuje, když ho nyní hledají kvůli té krádeži. Uleví se mi, když zjistím, že Zayn nejspíš spí. Zvedám se a rychle běžím k brance.