21.

4.3K 198 7
                                    

Počkám, dokud neotevře vrata a taky se neposadí. Vloží klíče do zapalování a ticho proříznou dva hlasité zvuky motorů, které se odráží od okolních stěn. Na nic nečeká a vyjíždí ven. Pravou rukou pomalu přidám plyn a rozjedu se za ním. Venku zastaví a seskočí, aby za námi zase zavřel.

,,Tak jo, Julie, dáme závod. Tahle prašná cesta vede k lesu, na konci mám udělanej skokanskej můstek pro motorky, ale je dost širokej, takže se tam vejdeš i s tímhle. Přejet přes něj je podmínka, jinak seš diskvalifikovaná. Kdo prohraje, splní vítězi jedno přání. Souhlasíš?" křikne, abych ho slyšela i přes řev čtyřkolek a já kývnu na souhlas. Z přihrádky pod sedadlem vytáhne dvě helmy a jednu mi podá. Nespokojeně zamručím, ale pro jistotu si ji nasadím. Posadí se a oba se zarovnáme, abychom měli správnou startovní pozici. Bez zařazení rychlosti přidá plyn a motor hlasitě zařve. Z výfuku se vyvalý oblak dýmu a on se na mě otočí. Je mi jasné, že kdyby neměl helmu, viděla bych ten, pro něj klasický, drží škleb. Pobaveně zakroutím hlavou a zopakuju to po něm. I tohle bylo doprovázené dýmem a hlasitým rachotem. Zvedne ruku do vzduchu a vztyčí tři prsty. Když pokrčí první, otřu si dlaně o mikinu a pevně se chytím. Když ubyde další, zařadím rychlost a zhluboka se nadechnu. Andrenalin mi už dávno teče žilami plným proudem a droga v mém oběhu mi dodává odvahu. Spokojeně se pod helmou šklebím a snažím se potlačit lehký strach. Nikde tu nejsou lampy a jediný zdroj světla je měsíc a světla čtyřkolek.

Konečně pokrčí i poslední prst a hlasitě zakřicí. Rozesměju se a pořádně přidám plyn. Stroj se dá do pohybu a s prudkým škubnutím se rozjede. Harry se okamžitě ujímá vedení, ale lepím se na něj co to jen jde. Cesta je úzká a stromy, které ji lemují, mi nedovolí ho předjet. V prudké zatáčce získá poměrně velký náskok, protože já dostanu strach a přibrzdím, zatímco on ji projede v plné rychlosti. Zadní kola se dostávají do smyku a zadek se mu stáčí. Bez problémů stroj opět vyrovná a mně tak nechá výhled na oblak prachu a zadní světla, kterými provokativně zabliká. Znovu přidám plyn a začnu zkracovat vzdálenost mezi námi. Vyjíždíme menší kopec, na jehož konci se čtyřkolka všemi koly odlepí od země díky vysoké rychlosti. Zakřičím, abych uvolnila napětí, které se ve mně hromadí a hned na to se sama sobě zasměju. Je mi jasné, že kdybych nebyla pod vlivem marihuany, přišlo by mi to mnohem víc šílené. Pružiny kol se stlačí na maximum, když se kola znovu setkají s prašným povrchem. Cesta je tu už mnohem širší a mám tedy větší šanci na to dostat se do vedení. Nárazník už se téměř dotýká kovové konstrukce jeho čtyřkolky, když mě naschvál blokuje a vybržďuje. Zakleju a začnu vymýšlet strategii, protože jinak nemám šanci na výhru. Je výborný řidič. Trochu přibrzdím a zajedu co nejvíc na pravo. Reaguje přesně dle mého očekávání a znovu mi začne blokovat cestu. Ještě víc trhnu řídítky do doprava, dokud nejedu už téměř v příkopu. Znovu reaguje přesně tak, jak jsem si přála. Myslí si, že ho chci předjet po louce, takže se drží co nejvíc u strany, aby mi zabránil se na ní dostat. Využiju momentu, kdy si myslí, že mě má v hrsti a zhluboka vydechnu. Pravá ruka prudce přidá plyn a vynaložím veškerou sílu k tomu, abych i ve vysoké rychlosti stočila vozidlo do leva. Na chvíli ztrácím kontrolu, ale brzy se dostávám před něj a tentokrát jsem to já, kdo nechává výhled na oblak prachu. Spokojeně se zasměju a provokativně zablikám zadními světly jako on před pár minutami. Úsměv mi však zmizí, když se těsně přede mnou ze tmy vynoří skokanský můstek. Je příliž blízko a já nemám času na zbyt. Posunu se trochu dozadu a koleny se pevně chytím. Přidám ještě plyn a zavírám oči. Cítím, jak na něj najíždím a jak se kola znovu odlepují od pevného povrchu. Křičím jako šílená a v ten moment dokážu vnímat jen silně bušící srdce, které mi naráží do hrudi a cítím ho až v krku. Svaly po celém těle mám stažené a modlím se, abych konečně už dopadla.

Cítím, jak se předek náklání dolů a to znamená, že klesám. Přemůžu strach a otevírám oči. Zbývají vteřiny, než tvrdě dopadnu na zem a znovu získávám kontrolu. Zpomalím a otočím se, abych zjistila, jak daleko za mnou Harry je. Zrovna se jeho kola zvedaly do vzduchu, když vyjížděl z můstku. K lesu zbývalo necelých sto metrů, takže jsem znovu přidala a bezhlavě se řítila vpřed. Slyšela jsem ho těsně za sebou, ale nehodlala jsem se vzdát svého vítězství. Blokovala jsem veškeré jeho snahy o to mě předjet a nakonec zastavila těsně před vstupem do lesa.

Okamžitě jsem vyskočila na nohy a zahodila helmu. ,,Jo, kurva jo," vykřikla jsem a prohrábla si rozcuchané vlasy. Harry nevypadal, že by se chystal se mnou sdílet mou radost a jen dál seděl s helmou na hlavě. Přiběhla jsem k němu a se širokým úsměvem mu ji sama sundala. ,,A máš to, Romeo," vypískla jsem a skočila mu kolem krku.

,,To není možný. Prostě není. Co seš zač? Schumacher na čtyřkolce?" prskne naštvaně, ale své ruce okolo mě omotá. Nasednu si k němu, ale tak, abych se mu dívala do očí a svoje nohy si položím přes jeho. Naštvaně se dívá se do lesa, ale jeho ruce mi pomalu kloužou po stehneh jen přes tenkou látku legín. Droga, jeho doteky a pocit vítězství ve mně tvoří směs vysoce návykových pocitů. Nemůžu setřást úsměv ze své tváře a zastavit třas rukou, kterými mu obkresuji linie tetování na svalnatých pažích. ,,Kurva Side, řekni, jak si to udělala?" konečně se na mě podívá. I jemu hoří tváře a dostávají tím karmínový nádech. I když se snaží působit naštvaně, jeho oči přímo září a cukající koutky mi potvrzují, že si jen jeho ego nechce připustit, že ho porazila holka.

,,Neříkej mi tak," praštím ho do hrudi a zasměju se, ,,asi přirozený talent," myknu rameny a arogantně pohodím vlasy.

,,To určitě, Side," provokativně mrkne a dloubne mě do žeber. Znovu ho praštím, ale tentokrát mě stačí chytit za zápěstí a přitáhnout blíž k sobě. Chytí mě za bedra a vysadí si mě na klín. Jeho ruce mi putují na zadek, zatímco mé si našly cestu k jeho vlasům. Namotám jsem si jeden pramen na prst a zatáhnu. Donutí ho to zaklonit hlavu a vzrušeně vydechnout. Vyhledá mé rty, na které se hladově přisaje.

,,Nikdy jsem tě nechtěl víc, Julie," zachraptí mezi polibky.

Courage |H.S| ✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat