Courage |H.S| ✅

42.

Naposledy zvednu ruku a zamávám, když se taxi, které veze Shelly a Reece na letiště, vzdaluje od příjezdové cesty. Celou dobu jsem se snažila skrývat své nadšení z toho, že odjíždí a minimálně stokrát jsme musely slíbit, že budeme hodné a chovat se budeme jen slušně. Všechno jsem to odkývala s prsty překříženými za zády, abych ulevila svému svědomí, až se tu večer rozejde rozlučková párty, protože i my zítra ráno odlétáme.

,,Konečně bude klid," zasměju se a mrknu na Naomy, která něco cvaká do telefonu a usmívá se. Vsadím se o všechno, že ji píše Liam. Sednu si do proutěného křesla a ruce si spojím na břiše. Dopolední slunce mě hladí po kůži a mám pocit, že dneska mi nedokáže zkazit náladu vůbec nic.

,,Uh, bude ti vadit, když Liam přijede už teď?" zvedne ke mně pohled Naomy a nevinně zamrká. Zasměju se a zakývu hlavou, že mi to vadit nebude. Liama mám ráda, možná, že kdyby za mnou předtím nepřišel, nikdy bych nesebrala odvahu k tomu, říct Harrymu co cítím. Nebo alespoň část toho.

,,Půjdu si ještě lehnout, náročná noc," vstanu z křesla a bez toho, abych čekala na nějakou reakci, zmizím uvnitř domu. Zastavím se ještě v kuchyni pro vychlazený džus a zamířím s ním rovnou do pokoje. Užívám si to hrobové ticho, které domem panuje.

V pokoji se svalím na postel a na notebooku si pustím How I Met Your Mother. Je to můj nejoblíbenější seriál a nejraději mám Robin s Tedem.

Peřinu si složím mezi nohy, protože je moc horko na to, abych byla přikrytá, ale bez ní neusnu. Během chvíle začínám usínat, hlasy vycházející z notebooku se zdají být čím dál vzdálenější a vrzání dveří taktéž. Počkat, vrzání dveří?

Líně otevřu oči a můj pohled okamžitě padne na Harryho, který stojí mezi dveřmi a ramenem se opírá o futra. Usmívá se a nevěřícně kývá hlavou. ,,Side, je poledne a ty spíš, to se mi snad zdá," zasměje se a udělá pár kroků, takže stojí těsně u postele.

,,Přišla jsem ve čtyři ráno, idiote," protočím oči a strčím hlavu pod polštář. ,,Kde se tu vlastně bereš?" rychle vykouknu a zamračím se na něj.

,,Liam mi volal, že jsou vaši už pryč a jede sem. Víš, ty jsi vážně hrozná osoba. Mary už mu píše a ty jdeš radši spát," chytí se za hruď a předstírá, jak se ho to dotklo. Zasměju se a hodím po něm jeden z mnoha okrasných polštářů. K mé smůle ho chytí a hodí ho po mně zpět.

,,Harry, jsem vážně unavená," zakňučím, když se skončí menší polštářová válka. Na tváři se mu začne tvořit ten klasický, drzý úšklebek, který nevěstí nic dobrého. Vleze ke mně na postel a nalehne nade mě. Jeho silné ruce jsou zapřené vedle mé hlavy a krásná mužná vůně uspokojuje mé čichové pohárky. Automaticky si omotám ruce okolo jeho krku a zadívám se mu do očí. Jiskří v nich pobavení a tancují malí čertíci. Začínám mít vážně strach z toho, co má tenhle nevyspitatelný muž v plánu.

,,Víš, co je na únavu nejlepší?" zeptá se svůdně a drobnými polibky mi začne obsypávat čelist a krk. Spokojeně vydechnu a přitáhnu si ho k sobě blíž. Elektrický proud jako by procházel celým tělem a vzrušením se mi začíná chvět spodní ret.

,,Sex?" zašklebím se, než ho políbím.

,,Špatně, Side. Ledová voda," zasměje se a než stačím cokoliv udělat, vyskočí z postele i se mnou v náručí.

,,Harry, opovaž se!" zakřičím a pevně se ho chytím. Schovám si hlavu do ohybu mezi ramenem a krkem a držím se jako klíště. Začne scházet schody a mně je jasné, že jde k bazénu. ,,Jestli mě neodneseš zpátky, zabiju tě," písknu, když už jsme na zahradě a slyším hlasy Naomy s Liamem a šplouchání vody z bazénu. ,,Já se tě nepustím," znovu zaprotestuju a upevním svůj stisk.

,,Ani nemusíš," pošeptá mi a políbí mě na tvář, než se rozeběhne a během pár vteřin oba končíme pod hladinou studené vody. Rychle si zacpu nos a plavu na hladinu.

,,Ty vylízanče," zakřičím přes smích a odhrnu si prameny vlasů z obličeje. Naomy s Liamem stojí v koutě bazénu a oba se smějí. Harry ke mně pomalu plave a jeho horké dlaně chytají mé boky. Postaví se a přitáhne si mě blíž, aby mě mohl políbit. Ochotně se vyhoupnu na špičky a spojím naše rty. Kapky studené vody mu kapou z vlasů a vypadá jako Bůh.

,,Tak jo vy dva, nechte si něco na večer," zasměje se Naomy a proplave kolem nás ke schůdkům. Jdu za ní, abych si ze sebe mohla sundat mokré oblečení, ale zastaví mě Harryho ruce na mých.

,,Co děláš?" zvedne obočí a trochu se zamračí.

,,Co asi, jdu si sundat ty mokrý věci," myknu rameny a natočím hlavu na stranu, protože vážně nechápu, proč začíná být zase naštvaný.

,,Co asi? Je tu Payne, to ti nevadí, že by tě viděl skoro nahou?" procedí skrz zuby tak, aby ho nikdy jiný neslyšel. Jeho slova mě svým způsobem potěší a na tváři se mi objeví úsměv. Nikdy bych nečekala, že Harry bude ten, kdo bude nesmyslně žárlit.

,,Oh Romeo, snad nejsi žárlivý," provokativně na něj mrknu a úsměv se mi ještě rozšíří, když se mu mezi obočím utvoří vráska.

,,Nenech se vysmát," falešně se usměje. ,,Nemám proč žárlit," au. Po jeho slovech se taky zamračím a dám si ruce v bok. Z mého pohledu musí být poznat, že se mě to dotklo a jeho to baví. ,,Klid, citlivko. Nemusím žárlit, protože jsem nejlepší, už jsem ti to jednou říkal," pohladí mě po tváři a políbí dřív, než stačím cokoliv říct. Pevně ho obejmu a hejna malinkých motýlů mi opět létají celým tělem. Do polibku se spokojeně usmívám a ignoruju Naomy s Liamem. Užívám si to, co se mnou dělá společnost tohoto šíleně složitého muže. Užívám si to, jak dokonale jsem s ním šťastná, i když se známe chvíli a většinu času jsme se hádali nebo do sebe rýpali.

Cítím to mezi námi. Cítím jiskření, chemii, lásku.