Courage |H.S| ✅

30.

Když se dlouho nic neozývá, odkryju si obličej a oddechnu si, když uvidím, že Harry stojí na nohách a hrudník se mu rychle zvedá. Dívá se na Liama, u kterého už klečí Naomy a pomáhá mu se zvednout. Všichni se pomalu vracejí k činnostem, které dělali předtím a já se nedokážu pohnout z místa. Jen ho sleduju, zatínám pěsti a přemýšlím, co mám udělat. Konečně zvedne svůj pohled ke mně. Už se nemračí tolik, no stejně z něho nemám dobrý pocit. Rozejde se ke mně a já se zhluboka nadechnu vydýchaného vzduchu. Motá se mi z toho všeho hlava a mám pocit, jako bych měla každou chvíli omdlít. Než stačím cokoliv udělat, chytá mě za roztřesenou ruku a palcem mě pohladí po tváři. Cuknu hlavou do strany a setřesu ze sebe jeho dlaň.

,,Promiň," zašeptá a znovu se mě pokusí pohladit, jenže couvnu a vytvořím mezi námi dostatečnou mezeru. Povzdechne si a rukou, z jejíž kloubů opět odkapává krev, si zajede do vlasů.

,,Za co konkrétně Harry? Za to, že o mně mluvíš jako o dobrým šuku? Nebo za to, že si bezdůvodně praštil Liama? Nebo za to, že když jeden večer nejsme spolu, uvidím tě s náhodnou kurvou na klíně? Za co se vlastně omlouváš, Harry?" křiknu a rozmáchnu obě ruce. Pomalu k němu přijdu a zapíchnu mu pravý ukazováček do hrudi. Kvůli jeho extrémně vysokému vzrůstu musím zaklonit hlavu, abych mu viděla do tváře. ,,Strč si, Harolde, svoje omluvy do prdele," strčím do něj a on udělá krok zpět. Jeho oči mi tikají po celém obličeji a v jeho tváři je vidět čisté zmatení, což ještě ztupňuje můj vztek, který se ve mně hromadil celý večer.

,,Kendall není náhodná kurva, je to kamarádka. A nespal jsem s ní, ale i kdyby, co je tobě vlastně do toho?" zvedne jedno obočí a jeho tvář zdobí provokativní úšklebek. Dochází mi, jaký idiot vlastně je. Nejsme žádné Shakespearovi děti, jsme dva blázni v ještě bláznivějším světě.

,,Máš pravdu, nic mi do toho není," založím si ruce na hrudi a taky se usměju. ,,Je to přeci jen o sexu, ne? Můžeš si jít s kým chceš, stejně jako já," myknu rameny a sleduju jeho reakci. Po mých slovech se celý napne a ruce opět zatne v pěst, takže se ošklivá rána na jeho kloubech rozštěpí. Oklepu z pohledu na to a raději se mu opět zadívám do očí, ze kterých už zase šlehají blesky.

,,Takže takhle to je?" procedí skrz zuby a zatne čelist. Bez váhání kývnu, i když malá část uvnitř mě křičí, že je to lež. Že to není to, co chci. Při představě toho, jak se dotýká jiné se mi nepříjemně stahuje hrudník a mám pocit, že se mi nedostává potřebného vzduchu. Zamotá se mi hlava a musím se přidržet zdi, abych nespadla. Pohotově ke mně přiskočí a omotá okolo mě své ruce. Chytnu se silných paží a chci se znovu postavit, jenže než to stihnu, ocitám se v jeho náručí.

,,Co to děláš?" zeptám se zmateně, ale ruce si omotám okolo jeho krku.

,,Nesu si svoji ožralou Julii na vzduch," řekne a já se znovu nestačím divit tomu, jak bleskově tenhle muž dokáže měnit nálady.

,,Nechci, furt jsem na tebe naštvaná," zamumlám, a opřu si hlavu o jeho hruď. Oči mi těžknou a opravdu mi není moc dobře. Cítím, jak se mu prsní svaly napínají při každém kroku a v kombinaci s teplem, které z něho sálá to způsobuje husí kůži po celém mém těle.

,,To můžeš být i venku," odbude mě a pokračuje ven.

Opatrně mě postaví na nohy, když dojdeme do smradlavé uličky, která se nachází před klubem. Nadechnu se chladného nočního vzduchu a zadívám se na nebe, na kterém není vidět ani jedna hvězda. Zhluboka dýchám a začíná se mi dělat mnohem líp.

,,Jakto, že i když si byl mnohem víc na sračky než já, jsi už v pohodě?" zeptám se na to, co mi v hlavě nedá spát posledních pár minut.

,,Nevím, asi praxe," mykne rameny a taky se zadívá na temné nebe. Jen kývnu a nastane mezi námi ticho. I když je toho tolik, co bychom si měli říct, měli bychom dokončit to, co jsme začali uvnitř, ani jeden z nás se k tomu nemá. Nastala chvíle, kdy si užíváme přítomnost toho druhého, kterého bychom nejradši zabili. No neuděláme to z jediného důvodu. Že bychom si chyběli.

,,Proč si řekl svoji Julii?" zeptám se, když už je ticho moc dlouhé a začínám se třást od zimi. Podívám se na něj a zjistím, že mě pozoruje. Na tváři se mu pohrává lehký úsměv a ruce má založené v bok. Usměju se na něj a udělám pár kroků, abych ho mohla obejmout. Pořád jsem naštvaná, ale láká mě teplo jeho těla. Láká mě on.

,,Nevím, prostě jsem chtěl," řekne potichu a omotá okolo mě své ruce. Během okamžiku se přestávám třást a přitáhnu si ho ještě blíž. Uchechtne se a dá mi polibek do vlasů. Z toho gesta se mi rozletí motýlci v břiše a já mezi námi poprvé cítím jiné napětí, než jen to sexuální. Usměju se mu do hrudi a zavřu oči. Přemítám si znovu celý večer. Stihli jsme toho víc, než jiní za měsíc.

,,Nechtěl jsem mu to říct, byl jsem opilej. A určitě si nemyslím, že seš jen dobrej šuk. I když to seš taky," řekne a z jeho tónů poznám, že se usmívá.  Pomalu se odtáhnu, ale ruce nechávám omotané okolo jeho pasu. Podívám se mu do tváře, kterou skutečně zdobí široký úsměv.

,,Ty jsi nevídaný idiot, Romeo," pokroutím hlavou a on se nahlas zasměje. Hrdelní smích mi naráží do ušních bubínků a přehlušuje hluk, který se line z klubu.

______________________________________

Vítám vás u nového dílu. Už třicátý. Nemůžu uvěřit, že to tak letí. Dnešní díl je celý zmatený, stejně jako pocity Abbie vůči Harrymu a naopak. Myslím, že už je znát, že nejsou jen šukací kamarádi, no ani jeden si to nechce přiznat:D

Budu ráda, když mě podpoříte hvězdičkou nebo komentářem ♡