Courage |H.S| ✅

40.

Jako každý večer za poslední týden se plížím oknem ven. Každý den ten samý rituál. Vstanu, přežívám a odpočítávám vteřiny, než budu moct za Harrym. Přestala jsem se děsit toho, co se mi mezi námi tvoří a začala si to užívat. I Harry už se zdá být klidnější.

Položím obě nohy na římsu a zkušeně skočím. Nemůžu se dočkat, až mu povím novinky, které jsem se dopoledne dozvěděla. Naposledy se okolo sebe rozhlédnu, než rychlým tempem vyběhnu k místu, kde na mě čeká Harry. Už z dálky vidím, jak se opírá o kapotu a kouří. Zpomalým a přeběhnu silnici tak, aby si mě nevšiml. Snažím se nedělat žádný rámus a když už jsem skoro u něj, hlasitě vykřiknu.

,,Kurva, Side, tohle mi nedělej," oddechne si a chytí se za místo na hrudi, kde mu bije srdce. Zasměju se a vyskočím na kapotu vedle něj. Ihned se prudkým pohybem odlepí a stoupne si mezi mé nohy. Okamžitě si ho přitáhnu blíž a políbím ho.

,,Kam se poděla Julie?" zeptám se naoko uraženě, když se naše rty oddělí  a konečkami prstů mi přijíždí po pažích, které reagují husí kůží.

,,Určitě nebyla takový magor. Sid se k tobě hodí víc," laškovně mrkne, za což si vyslouží ránu do ramene a pobavené zakroucení hlavou.

,,Co budeme dělat?" Zeptám se a seskočím z auta. Konečně si ho pořádně prohlédnu. Má na sobě černé skinny a černou košily, která má zapnuté jen poslední čtyři knoflíky, čímž odhaluje potetované, pevné tělo. Na krku se mu houpe stříbrný řetízek s velkým křížem a prsty má poseté velkými prsteny. Vypadá skoro stejně jako vždy, jen mi přijde, že je čím dál krásnější. Nevěřím tomu, že mám takové štěstí.

,,Ty si prvně otřeš ty sliny," ušklíbne se a prstem ukáže na mé rty. Zčervenám, když mi dojde jak dlouho jsem na něj musela zírat a dětinsky vypláznu jazyk. ,,A pak pojedeme na výlet, musím ti něco říct," jeho tón najednou není hravý, je chladný a naskakuje mi z něho husí kůže. Tuhle část Harryho nemám ráda. Je to ta, která se ještě pořád schovává za vysokou zdí a nechce za ní nikoho pustit. Nestává se to často, ale když jo, většinou to končí hádkou.

,,Stalo se něco?" dívám se na něj, když obchází auto aby se mohl posadit na sedadlo řidiče.

,,Jo," je jediné co řekne, než zmizí v autě. Okamžitě si taky nasednu a zapnu si pás. V autě je nesnesitelné dusno, za které může náhlá změna Harryho nálady. Ještě než nastartuje pustí nahlas rádio, aby mi tím dal jasně najevo, že se nechce bavit. Protočím oči a svůj pohled otočím k okýnku. Pohodlně se usadím a sleduju, jak pomalu opouštíme naší ulici.

Jedna z nevýhod toho, že jsem si pustila Harryho tak blízko je ta, že žiju v neustálém strachu, že mi ublíží. I teď mi srdce bije jako po olympijském běhu a nepříjemně se mi potí dlaně. Mám strach, že ho třeba omrzím, varoval mě, že není na vztahy a neumí milovat. I když mi přijde, že za tu dobu co se známe změnil své chování vůči mně o sto osmdesát stupňů, malý a otravný hlásek v mé hlavě mě nenechá ani chvíli na pokoji a snaží se mi namluvit, že jsem jen chvilková zábava.

Cesta je poměrně dlouhá a celou dobu mlčíme. Nepříjemné ticho vyplňují pouze melodie, které se ozývají z rádia. Sem tam si broukám známé písně, ale Harry drží pohled upřený na silnici a mračí se. Mezi obočím vidím mělkou vrásku a čelist má ještě výraznější než normálně.

Auto zastaví na konci úzké, prašné cesty a Harry se na mě usměje, než vystoupí. Myslím, že i Andrea Bocelli by poznal, že ten úsměv byl falešný a musel vynaložit hodně sil, aby to vůbec dokázal.

Hlasitě si povzdechnu, než taky vystoupím. Harry už si stihl zapálit další cigaretu a z úst mu vychází obláček dýmu. Dojdu až k němu a cigaretu mu seberu. Přiložím si ji k ústům a zaplním své plíce škodlivým, ale uklidňujícím kouřem. Spokojeně vydechnu a vrátím mu jí. Překvapí mě, když ke mně natáhne ruku a proplete naše prsty. Malý kousek kamene mi spadne ze srdce a i to málo stačí, abych se usmála. Mám pocit, že když mě drží, když je poblíž, zvládnu cokoliv.

Po chvíli chůze se ocitáme na malé písečné pláži, které se ztrácí pod hladinou rozhlehlého jezera. I když je tma, měsíční svit se odráží od hladiny a osvětluje okolí jezera a kraj lesů. Je tam i malé molo, ke kterému je přivázaná malá loďka, která vypadá, že ji už dlouho nikdo nepoužil.

,,Je to tu úžasné. Kam chodíš na takový místa?" pevněji mu stisknu ruku a dívám se po okolí. Nic mi na to neřekne, jen se pomalu rozejde k molu. Sundá si boty a nechá si chodila máčet ve studené vodě. Zopakuji to po něm a své černé baleríny odkopnu poblíž jeho bot. Sednu si těsně vedle něho a jednu ruku mu položím na nohy. Chytí ji, ale nedívá se na mě. Jeho pohled je upřený na hladinu a vypadá, že o něčem přemýšlí.

,,Tak už mluv," řeknu hlasitěji, než jsem původně plánovala, ale nervozita se mnou cloume a strach zastiňuje logické myšlení.

,,Nevím jak začít," prohrábne si vlasy a zhluboka se nadechne.

,,Zkus to od začátku," myknu rameny a usměju se, i když mi do smíchu není ani trochu.

,,Julie," řekne vážně a pootočí se, aby na mě lépe viděl. Jeho pohled už není naštvaný, ani zamýšlený. Je smutný a ja se začínám opravdu bát. Žaludek se mi stahuje a špatně se mi dýchá. V krku mám velký knedlík, který roste každou vteřinou jeho dlouhého mlčení. ,,Dneska se vidíme naposledy," řekne a prudce trhne hlavou, aby se nemusel dívat na můj zničený výraz.

______________________________________

Vítejte u dalšího dílu, který je sice kratší než obvykle, ale i slovo na víc už by prozradilo co bude dál:D budu ráda, když mi tu necháte svůj názor nebo myšlenku na to, proč se Harry najednou zbláznil:D:/ uvidíme se u dalšího dílu ♡♡