Courage |H.S| ✅

3.

,,Tak můžeme?" ukázala mi dokonale bílé zuby Naomy, když vložila do myčky poslední talíř po večeři. Seděla jsem u baru a celou dobu ji pozorovala. Být na jejím místě, vyskočím z kůže.

,,Jasně," houkla jsem a pomalu slezla z barové stoličky. ,,Doběhnu si jen pro věci," nečekala jsem na odpověď a brala schody po dvou nahoru. Zamířila jsem do své šatny a vytáhla černou crossbody kalbelku s třásněmi, hodila do ní telefon, peněženku, pudr a lesk na rty. Tyhle základní věci nesmí nikdy chybět. Drdol jsem vyměnila za vysoce posazený culík a ještě vytáhla z tašky černé Nike boty, které byly míň špinavé.

,,Nebude ti zima?" prohlédla jsem si Naomy v lehkých, květovaných šatech, když už jsme šly po příjezdové cestě.

,,Ne, vždyť je teplo," usmála se a otevřela branku, abych mohla projít. Kývla jsem hlavou na znak díku a proklouzla kolem ní.

,,Kde máte vlastně toho psa, co je na obrázku?" ukázala jsem na ceduli, protože mě až teď trklo, že jsem žádného nikde neviděla.

,,Stellon má boudu za barákem, asi spal," mykla rameny a vyšly jsme po úzkém chodníku.

Netrvalo dlouho a došly jsme na malé náměstí. Ukazovala mi, kde mají nejlepší kávu, kam si chodí číst, kam chodí do školy, kde má obchod její máma a mně z toho všeho šla hlava kolem. Sedly jsme si na lavičku poblíž malé fontány a popíjely točenou limonádu, kterou jsem "musela nutně ochutnat". Byla melounová a nebyla úplně špatná, ale radši bych si do ní hodila panáka vodky, aby se to tu stalo snesitelnějším.

,,Nedáme si pivo?" vypadlo ze mně, aniž by mi došlo, že tu mluvím se slečnou dokonalou.

,,Já nepiji," nervózně se usmála a stáhla si šaty ještě níž, takže ji sahaly téměř do poloviny lýtek.

,,Ty nemusíš, ale já jo," s těmito slovy jsem vyskočila z lavičky a otočila se na ní. Pořád seděla a nevypadala, že by měla v plánu to změnit.

,,Mamce by se to asi moc nelíbilo," zašeptala tichým hlasem a sklopila pohled do poloprázdné kelímku.

,,Co se nedozví, to ji nenasere. Tak si pohni. Pamatuješ, co jsem ti udělala naposled, když nebylo po mým?" zvedla jsem jedno obočí a se zlomyslným úšklebkem sledovala, jak se jí rozšiřují zorničky a vytrácí barva z obličeje.

,,Nepřipomínej mi to," odsekla a vstala z lavičky. ,,Pojď," pobídla mě už mírnějším tónem a já ji s radostí následovala. Stále mi cukaly koutky, když jsem si vzpomněla na to, jak mi nechtěla půjčit svého medvěda, abych ho rozpitvala, tak jsem vzala tátův stojek na vousy a přejela ji přesně uprostřed hlavy.

Zavedla nás před budovu, kde chabě blikal led nápis s názvem.

,,Tohle je nejbližší hospoda. Je nechutná, chodí tam ty nejhorší lidi a-" umlčela jsem ji tím, že jsem ji chytila za zápěstí a vtáhla dovnitř, protože mi bylo jasné, že dobrovolně by nevystoupila. Už za dveřmi mi došlo, že měla pravdu. Pach cigaret, alkoholu, moči a zvratek mě praštil do nosu a opilecký křik se rozléhal dlouhou chodbou, jenže jsem neměla v plánu dát najevo, že už se mi tam nechce, takže jsem s hrdě vztyčenou hlavou pokračovala dál. Za druhými dveřmi už byl smrad snesitelnější, za to hluk silnější.

Rozhlédla jsem po ne příliš velkém prostoru, který vyplňovaly dřevěné lavice se stoly, jeden kulečníkový stůl, a v rohu se dokonce krčil malý jukebox. U oprýskaného baru stál postarší chlap, co do sebe zrovna házel jednoho panáka. Pohledem jsem skončila u Naomy, která si zacpávala nos a znechuceně si to tu prohlížela.

Trochu jsem se ji zasmála a znovu ji chytla za zápěstí, abych ji dotáhla k baru.

,,Co to bude, koťátka?" slizkým pohledem si nás měřil barman a když se usmál, odhalil nám tím nechutně shnilé zuby.

,,Být tebou, ty koťátka si nechám pro někoho, komu z tebe nebude chtít blejt. A dáme si dvě piva," odsekla jsem mu a z kabelky vytáhla bankovku, kterou jsem hodila na bar.

,,Koťátko má drápy," znovu se zaculil, ,,jděte si sednou, donesu vám to," s těmito slovy se otočil a začal vyndavat půlitry.

Zasedly jsme k jednomu stolu a já se málem potrhala smíchy, když Naomy z kabelky nejdřív vytáhla antibakteriální obrousek a začala si své místo otírat. Neměly jsme si co říct, ona se furt vystrašeně rozhlížela, zatímco já se těšila na svoje pivo.

Když nám je ten prasák donesl, horlivě jsem se napila a užívala si tu hořkou chuť. Překvapivě, Naomy své jen odstrčila a dál mlčela. Vypila jsem celé své na ex, takže jsem vděčné přijala i její. Když jsem vytahovala telefon z kabelky, rozrazily se dveře a dovnitř vešel muž v kožené bundě. Nevěnovala jsem mu moc pozornosti, ale překvapilo mě, když všichni zmkli a dívali se na něj. Něco si objednal a posadil se do rohu místnosti.

,,Měli bychom jít," vykoktala celá bledá Naomy.

,,Proč?"

,,Proč? Tohle je nejhorší člověk ve Švýcarsku. Každý se ho bojí a nikdo s ním nemluví, nikdo o něm nic moc neví, ale když se mu nelíbíš, klidně tě zabije," zuřivě šeptala a už se chtěla zvedat.

,,A ty tomu věříš? Vždyť to zní jako naprostá kravina," trochu jsem se uchechtla a zadívala se na něj. Nemohl být o moc starší, než my. Maximálně bych mu řekla pětadvacet.  Moc jsem toho neviděla, protože v rohu nesvítila žárovka, takže byl v polostínu.

Musel vycítit, že si ho prohlížím, protože zvedl pohled a naše oči se setkaly. Bylo na něm něco zvláštního, jeho pohled byl chladný, bez emocí. Ale to bych nebyla já, kdybych se nechala zastrašit, takže jsem vykouzlila zářivý úsměv a když ze mně nespouštěl pohled, zamávala jsem mu. Zamračil se ještě víc a konečně pohled sklopil.

,,Ty jsi blázen," procedila skrz zuby Nam a pod stolem mě kopla do nohy.

,,Au, seš blbá?" vykřikla jsem nahlas a strhla tím na sebe veškerou pozornost. I jeho temně zelené oči na mě opět hleděly.