Courage |H.S| ✅

35.

Liam's pov

,,Můžeš mi říct, co sis myslel?" vyštěknu a prudce vstanu, až se stará dřevěná židle převrhne a upoutá na nás pozornost té střízlivější části hostů. Nevěnuji jim téměř žádnou pozornost a znovu se zaměřím na opilého brita před sebou.

,,Zkurveně nevím," odsekne mi a znovu se napije. Zhluboka se nadechnu, abych alespoň trochu dostal svůj vztek pod kontrolu a rukama se zapřu o okraj stolu.

,,Ale já vím, že tě teď naložím do auta a ty ji řekneš, že je to celý kravina," procedím skrz zuby, ale on se ani nesnaží skrýt své pobavení z mého vzteku. Když se chystá znovu napít, vytrhnu mu láhev z ruky a rozejdu se s ní k baru, kde ji následně vyleji do dřezu.

,,Co, kurva, děláš?" zeptá se a v jeho hlase už je zřejmé naštvání. Pro sebe se uchechtnu a prázdnou láhev vyhodím do koše. Otočím se na něj, ale nestačím ani nic říct, když kolem mě projde jako bych tam ani nebyl a míří rovnou do kumbálu. Celou dobu se přidržuje stěn, aby nespadl a nakonec s hlasitou ránou dopadne na tvrdé křeslo.

,,Okamžitě vstávej. Musíme tam dřív, než tu sračku řekne Naomy," zakřičím a postavím se přímo před něj. Jeho oči už jsou zavřené a z posledních sil zvedne prostředníček, který mi říká, že rozhodně nikam nejede. Protočím nad ním oči a rozhodnu se, že tam zajedu sám.

Abbie's pov

Uteklo už pár hodin od toho, co jsem se vrátila, no stále se nedokážu soustředit na nic jiného, než na dnešní dopoledne. Když přišla Naomy, chvíli jsme si povídali a já ji řekla všechno. Od začátku, přes noční útěky až po dnešní den. Vynechala jsem pár detailů, jako třeba sex, ale i tak mě její reakce překvapila. Čekala jsem, že bude nadávat, dostane strach a napadlo mě i to, že to řekne rodičům. Nikdy mě ale nenapadlo, že mě obejme a neřekne vůbec nic. Z vyprávění jsem, prozatím, vynechala i část o Liamovi, protože když přišla ke mně do pokoje, oči ji zářily štěstím. Říkala mi, jak ji vzal na oběd a byli se projít, nedokázala jsem ji vzít iluzi štěstí.

Z hypnotizování stropu mě vyruší zvuk, který přichází od okna. Celé tělo mi stuhne, když mě napadne, že jediný, kdo mi háže kamínky do okna je on. Pevně semknu oči k sobě a prostěradlo mačkám ve svých dlaních, abych se udržela na místě a nerozeběhla se za ním. S každým dalším úderem malého předmětu do skleněné výplně mi roste knedlík v krku a příjde mi, že mé plíce nejsou dostatečně velké na to, aby přijaly potřebný obsah kyslíku. Motá se mi hlava a modlím se, aby co nejdříve odešel.

Netrvá to dlouho a pokojem znovu zavládne ticho. Oddechnu si a bleskově setřu slzu, která mi -proti mé vůli - vyklouzla z oka. Posadím se a snažím se to celé rozdýchat, když mi do pokoje vlétne Naomy. Usmívá se, ale jakmile se podívá na mě, úsměv vystřídá ustaraný výraz.

,,Uhm," nervózně se poškrábe za krkem a udělá pár kroků ke mně. ,,Přišel za tebou Liam. Říkala jsem mu, že nemáš náladu, ale nedal se odbýt," mykne bezmocně rameny a její modré oči mě nepřestávají pozorovat.

Zarazím se, když uslyším slova vycházet z jejích úst a přepadne mě šílený vztek, že má odvahu dojít až sem, kde bydlí dívka, která je do něj očividně zamilovaná.

,,To je dobrý, jdu za ním," snažím se znít v klidu a přes domácí oblečení si přetáhnu první mikinu, která mi přijde pod ruku. Ještě se na mě povzbudivě usměje, než zaleze do svého pokoje. Schody dolů beru po dvou a sama se divím, že jsem ještě neskončila na zemi. Když dojdu ke dveřím, Liam stojí na verandě a ramenem se opírá o dřevěný sloup, přičemž jeho pohled směřuje do zahrady. Naposledy se pořádně nadechnu, než si odkašlu, abych na sebe upoutala jeho pozornost. Okamžitě se otočí a chce začít mluvit, ale zarazím ho zvednutím prstu.

,,Já první," řeknu tvrdě a dojdu až k němu. ,,Nechápu, kde bereš odvahu přijít až sem po tom, co si dopoledne blbnul hlavu naivní holce a při tom posílal Harryho, aby o mně vyzvídal. Jste oba úplně stejní a nechápu, jak můžete bez páteře vůbec chodit. Je mi z vás zle a pokud v sobě máš alespoň kousek soudnosti, okamžitě se otočíš a vypadneš odsud, než zavolám Naomy a všechno ji řeknu," vysypu ze sebe na jeden nádech a divím se, že jsem ještě neomdlela.

,,Nikoho jsem neposlal," je jediné, co mi řekne a prohrábne si své světle hnědé vlasy. Až teď si všímám, že jeho výraz není vůbec tak veselý jako včera a jeho oči jsou plné lítosti.

,,Co?" zeptám se zmateně a sednu si na schody před domem.

,,Harryho jsem neposlal. Neřekl mi proč přesně to udělal, ale já za nic nemůžu. Ne, že bys nebyla hezká, ale na mě seš moc.. moc jako Harry," při posledních slovech se slabě uchechtne a sedne si vedle mě. Cítím se totálně zmatená a klepe se mi brada od toho, jak se znovu snažím udržet slzy na místě. Jestli ho Liam neposlal, je to ještě horší. Lhal mi, aby se mě zbavil, udělal si ze mě srandu a teď se mi určitě někde směje. Nemělo by to bolet tolik, jak to bolí. Znám ho jen měsíc a zbývá ještě jeden, než se vrátím do Ameriky a už ho nejspíš nikdy neuvidím. Tak proč mám pocit, že se každou chvíli zadusím tím pocitem, který mě uvnitř požírá?

,,Určitě ti nechtěl naschvál ublížit," řekne, jako by mi četl myšlenky a hodí mi ruku okolo ramen. Přitáhne si mě blíž a setře první slzu, která mi teče po tváři. ,,Víš, Harry je skvělý, ale měl fakt kurevsky těžký život a jeho přístup, hlavně k ženám, je dost smutný, ale když mluvil o tobě, zněl jinak. V jeho očích bylo něco, co jsem u něj nikdy neviděl a v tom klubu se mi to jen potvrdilo. Pochopím, když se na něj vykašleš, ale myslím si, že tím skončí jeho poslední šance na normální život. Moje babička mi vždycky říkala, že ti, které je nejtěžší milovat jsou obvykle ti, kteří to potřebují nejvíc. Pamatuj na to," s těmito slovy se zvedne a začne odcházet. Jsem zmatená ještě víc, než předtím a mám pocit, že hlava mi každou chvíli praskne.

______________________________________

Vítám vás u nového dílu ♡ omlouvám se, že to trvalo tak dlouho ale 3x jsem ho přepisovala, abych s ním byla alespoň trochu spokojená. Doufám, že se vám líbil a necháte mi nějaké hodnocení. Ať už komentář, hvězdičku a nebo při nejlepším obojí:D

With all love, B.