Courage |H.S| ✅

24.

,,Málem bych zapomněla," otočím se na něj, když černý Mustang zastaví kousek od našeho domu. Vytáhne klíče ze zapalování a tázavě se na mě otočí. ,,Dlužíš mi jedno přání," ďábelsky se uculím, když vidím, jak naštvaně zatíná pěsti při vzpomínce na to, že ho porazila holka.

,,Sex se mnou nebylo tvoje přání?" ublíženě se chytne za místo na hrudi, kde mu bije srdce a ohrne spodní ret.

,,Ne, sex bylo tvoje přání," protočím oči a znechuceně mlasknu. Snažím se tvářit vážně, ale dlouho mi to nevydrží a začnu se smát když začne dělat, že se o něho pokouší infarkt. ,,Jsi idiot, Stylesi," pokroutím hlavou, když jeho divadélko skončí.

,,Tak mi, Julie, řekni, co po mně chceš," loktem se zapře o volant a svůdně na mě mrkne. Znovu se zasměju a přemýšlím nad tím, kde se v něm ta hravost znovu vzala. Není to tak dlouho, co jsem měla chuť mu zlomit obě nohy a teď se tu s ním směju, jakoby se to nikdy nestalo.

Zapřemýšlím a dojde mi, že nemám nic, co bych po něm momentálně chtěla. ,,Jak dlouhou to má platnost?"

,,Jak dlouho budeš chtít, je tvoje," mykne rameny a vystoupí z auta. Zopakuji to po něm a pořádně za sebou zavřu dveře. ,,Ježisi ženská, nemlať s tím tak," okřikne mě a pohladí své auto po kapotě. Někdy ten chlap vážně nedává smysl. A v tom je jeho největší kouzlo.

Doprovodí mě zpět pod mé okno a oboum se nám uleví když vidíme, že je všude zhasnuto a dlouhá látka se kymácí z mého okna ve slabém vánku.

,,Tak, Romeo," zhoupnu se ze špiček na paty a dívám se mu do očí.

,,Tak, Julie," zopakuje po mně a udělá krok blíž. Omotám mu ruce okolo krku, zatímco mě drží za boky. Naše rty od sebe dělí milimetry, ale ani jeden nemá potřebu je překonat. Užívám si ten moment, kdy mi jeho dech naráží do kůže. Kdy mi srdce tluče jako na poplach a zorničky mých očí se rozšiřují a stahují jako pod vlivem drog. Prohrábnu mu vlasy, aby mu nepadaly do očí a usměju se na něj. Úsměv mi neopětuje, tváří se vážně a hledí na mě, jako by to mělo být naposled. Začínám si myslet, že je mu má přítomnost už na obtíž a tak se odtáhnu.

,,Dobrou noc," řeknu, než se otočím k domu a začnu šplhat na římsu koupelnového okna.

,,Sladký sny, Julie," popřeje mi, než se otočí na patě a s pohledem upřeným do země začne odcházet. Sleduju ho, dokud jeho silueta nezmizí z dohledu a začnu lést nahoru. Dolu to šlo daleko líp, ale po vynaložení veškeré síly, která mi v tuhle noční dobu zbyla, se konečně ocitám nohama na měkkém koberci. Vytáhnu prostěradlo i s povlečením a znovu to navleču na postel. Je to sice zmuchlané a na některých místech špinavé, ale lepší než vysvětlovat, proč si uprostřed noci sundávám lůžkoviny.

V koupelně se rychle odlíčím a převléknu do pyžama. Když si lehám do postele, je těsně po čtvrté ranní hodině. Ubíjí mě představa, že by mě za míň jak čtyři hodiny mohli začít budit. Snažím se usnout, ale kdykoliv zavřu oči, vidím ho. Vidím jeho spalující pohled, dokonale vytetovaného draka přes celé záda a množství jizev, které drak schovává. Představuji si nejrůznější způsoby, kterými by k nim mohl přijít - od pálení cigaretami, až po pouliční rvačky- ale ničím se nemůžu být jistá. Otočím se na bok čelem ke zdi a znovu zkouším zavírat oči. I když jsem na kost unavená, spánek si pro mě nechce přijít. Snažím se myslet na auta, na tátu, na nové oblečení, ale ať dělám co dělám, vždycky se mi všude vecpe on. Naštvaně praštím do polštáře a znovu se přetočím. Z nočního stolku beru telefon i se sluchátky a pouštím si oblíbené písně.

-

Probouzím se při zvuku písně High Hopes, kterou mám na vyzvánění, takže neochotně otevřu oči a začnu hledat telefon, který se ztratil někde v hloubi mé postele po tom, co jsem usnula. Konečně ho nacházím a zjišťuju, že volá moje matka. Hovor típnu a znovu dopadnu hlavou na polštář. Světlo se mi dostává do pokoje kvůli nezataženým závěsům a hluk ze zdola mi říká, že musí být dost hodin. Podívám se na telefon a vidím, že je už půl jedné. Naštvaně si zamumlál a vstanu. Tělo si schovám do příjemného, saténového županu a pomalým krokem se šourám do kuchyně.

,,Šípková Růženka konečně vstala," usměje se na mě Shelly, která stojí u plotny a něco míchá na pánvi. Vůně je úžasná a mně začíná kručet v břiše. Propluju kolem ní s tichým pozdravem a naleju si kávu z kávovaru. Na lince jsou zbylé toasty ze snídaně, takže si dva vezmu a sednu si ke stolu. ,,To tě to rande včera tak unavilo?" mrkne na mě a já protočím oči nad jejím pokusem o holčičí rozhovor.

,,Ne, jen jsem nemohla spát," nuceně se usměju a zapiju souto jídla kávou.

Z dalšího rozhovoru nás vyruší Naomy, která přijde do kuchyně zabalená v ručníku a z krátkých vlasů jí odkapává voda. Kývnutím hlavy ji pozdravým, ale dál si všímám svého jídla. Bůh se asi rozhodl, že mi dnes nedopřeje ani chvíli klidu, když si Naomy odtáhne židli přesně naproti mně. Lokty se opře o stůl a obličej se zvláštním úsměvem si složí na dlaně. Povytáhnu obočí a snažím se jí tim naznačit, aby začala mluvit.

,,Dnes večer jedu do Ženevy na oslavu narozenin jednoho kamaráda. Nebude to nic velkého, budeme u něj na zahradě grilovat a tak. Myslela jsem.. jestli bys nechtěla jít taky?" nabídne mi a já zapřemýšlím. Stejně bych dnešní den i noc opět strávila sledováním filmů, takže po malé chvíli kývnu na souhlas a ona nadšeně tleskne. Shelly nic nenamítá a dokonce vypadá, že má radost. Ani já neskrývám své nadšení z toho, že konečně na chvíli zavítám do velkého města, i když jen na obyčejnou grilovačku.

V klidu dojím snídani a rozejdu se do svého pokoje, když mě na schodech znovu zastaví Naomy. Protočím oči nad její nevítanou společností a snažím se ji ignorovat. Jde se mnou až do pokoje, kde já se svalím na postel a ona si sedne na židli.

,,Co je?" nakrčím obočí a zapřu se o lokty, abych na ní viděla. Dívá se na špičky noh a tváře ji začínají nabírat červený odstín. Upoutá tím mou pozornost a vyhoupnu se do sedu.

Stydlivě se na mě podívá a je na ní vidět, že přemýšlí, jak začít. ,,Potřebuju pomoc," vypadne z ní a já neskrývám své překvapení. Rukou ji pobídnu, aby pokračovala a ona zčervená ještě víc. ,,Chtěla bych.. chtěla bych dnes vypadat jinak. Bude tam jeden kluk, Liam. Chodí do čtvrťáku a..." zbytek nechává nevyřčený, no i tak vím, co by následovalo, podle jisřiček v jejich očích, když o něm mluví. On je tak nádherný, fotbalista, svalnatý, oblíbený... bla, bla, bla.

,,A já s tím mám společného co?" zeptám se.

,,Chci být aspoň jeden večer víc jako ty. Nechci mít dlouhé šaty, nudný účes a být zase ta šedá myš. Chci aby viděl, že se taky umím bavit," skoro zašeptá, ale i tak slyším každé její slovo dost zřetelně.

Tohle bude sranda.