Courage |H.S| ✅

26.

,,A co si u nás vlastně dělal?" ptám se, když se jeho auto dá do pohybu. Sedím na místě spolujezdce a ve zpětném zrcátku sleduju Naomy, jak se dívá z okénka a je na ní vidět, že by si přála být kdekoliv jinde, než s ním v jednom autě. Opřu si loket o otevřené okénko a hlavu si položím na dlaň. Příjemný vítr mi cuchá vlasy a rozhání horko, které se v autě stihlo vytvořit, zatímco byl Zayn u nás.

,,Přijel jsem, protože.." sundá ruku z řadící páky a podrbe se na krku, ,,chtěl jsem tě někam pozvat. Doufám, že nevadí, že jedu s váma," nervózně se na mě na malý moment podívá, než vrátí pohled zpět k silnici. Snažím se udržet si úsměv, abych ho neodradila od toho být s námi, i když uvnitř mě to vře.

,,Ne, jsme rády. Viď, Nam?" otočím se přes sedačku, abych viděla své sestřenici do obličeje. Tváří se nešťastně, ale když na ní spiklenecky mrknu, usměje se a odsouhlasí to taky.

Zbytek cesty do Ženevy probíhá poměrně potichu, ani jeden z nás neví o čem mluvit a mně to vyhovuje. V myšlenkách se znovu vracím k Harrymu. Nezmínil se, že by chtěl večer přijít, takže doufám, že mě nebude hledat. V mysli se mi objeví obrázek toho, jak odcházel. Nedávalo to ani nejmenší smysl. Ten muž dokázal změnit náladu během pár vteřin a nikdy neřekl, kvůli čemu. I když se jeho v blízkosti cítím uvolněná a cítím k němu důvěru, kterou si nedokážu vysvětlit, na druhou stranu mě mate a nechává nad sebou viset tisíce otazníků. A to je to, co mě nutí se pořád vracet.

Zayn podle Naomyna navigování zastaví na předměstí u domu, který se nápadně podobá tomu jejich. Akorát s tím rozdílem, že tenhle má velký altán, který je ověšený světýlky, hraje hlasitá hudba a zahrada je plná lidí. Zmateně se podívám na Nam, která se tváři podobně jako já. Nejspíš vážně věřila tomu, že tu bude jen pár lidí. Vystoupíme z auta a hudba začne do mých ušních bubínků narážet ještě hlasitěji.

První na zahradu vstupuje Naomy a my se držíme v jejím těsném závěsu. Rozhlížím se okolo sebe a nestačím se divit, kolik lidí se zvládlo zřídit ještě před devátou večer. Znechuceně protočím oči, když u malého křoví vidím ležet holku, která nejspíš spí, sukni má vyhrnout až nad pas a dává tím světu na obdiv svítivě růžová tanga.

Dojdeme až k dlouhému stolu, na kterém jsou vyskládané flašky s alkoholem, ale i limonádama. Kelímky, mísy s punčem a nějaké občerstvení. Popadnu jeden modrý kelímek, naliji si do něj rum a doleju colou. Zayn si namíchá to samé a před tím, než se napijeme si ťuknem.

,,Co si myslíš, že děláš?" vypísknu, když vidím Naomy, jak si do kelímku nalévá citrónovou limonádu.

,,Leju si pití. Víš, že nepiju alkohol," mykne rameny a chce se napít. Než stihne kelímek přiložit k ústům, vytrhnu jí ho a jeho obsah vyleju do trávy. Naštvaně zafuní a propaluje mě pohledem. Ignoruju její protesty a do kelímku ji naliju to, co sobě. S vítězným pohledem k ní natáhnu její drink, ale to už mi nevěnuje ani nejmenší pozornost. Její pohled směřuje na vysokou mužskou postavu. Její tváře začínají rudnout a mně pomalu dochází, o koho jde. Musím uznat, že má dobrý vkus. Čekala jsem spíš někoho s brýlemi a pletenou vestou, no místo toho přišel svalnatý a potetovaný kluk. Jeho oříškové oči byly zarudlé z alkoholu, ale jinak byl krásný.

,,Naomy, nečekal jsem, že příjdeš," zastaví kousek před ní a usměje se. Ona na něj kouká, ale nic neříká. Její tváře přímo hoří a tak raději sklopí pohled.

,,Jsem Abbie. Doufám, že nevadí, že mě Nam vzala s sebou," předstoupím před ní a natáhnu k němu ruku, abych ji zachránila z trapné situace. On si mě změří pohledem a trochu se zamračí. Mou ruku přijme, ale nepřestává si mě prohlížet. Je mi to nepříjemné, takže se taky zamračím a čekám, až něco řekne.

,,Abbie, zajímavý," uchechtne se, jakoby mě znal, ,,já jsem Liam," konečně mě pustí a já si spocenou ruku otřu o kraťasy. ,,Sluší ti to, Nam," mrkne na ní, než se otočí a začne odcházet. Jsem z jeho přítomnosti celá nesvá, vadí mi, jak se na mě díval, jakoby něco hledal nebo se snažil si na něco vzpomenout i když jsem si jistá, že jsme spolu mluvili poprvé.

Otočím se na Naomy, která do sebe klopí rum přímo z flašky a zasměju se. ,,Brzdi kovboji," vytrhnu ji to z ruky a taky se napiju, než flašku vrátím zpátky na stůl.

,,Úplně jsem se znemožnila," promne si kořen nosu a poraženě vydechne. ,,Takhle je to vždycky, když je blízko. Nezmůžu se ani na slovo," nadává a máchá kolem sebe rukama. Podám ji kelímek, který si předtím nevzala a teď ho bez protestu přijme.

,,Jsi zelenáč," popíchnu ji a vysloužím si tím nehezký pohled.

,,To bude dobrý," pokusí se ji uklidnit Zayn, který do teď stál opodál a vše jen tiše sledoval, ale obě se na něj zamračíme a on zvedne ruce do obraného gesta a o krok ustoupí.

Celý večer probíhá celkem dobře, ještě k nám přišlo pár lidí, jejichž jména si už nepamatuju a všichni začínáme být lehce podnapilí. Včetně Naomy, která se po alkoholu z šedé tiché myšky mění na osobu, která neví, kdy zavřít pusu. Líbí se mi, že se konečně baví, směje se a to i přes to, že je tu s námi Liam. Ten mě celou dobu propaluje pohledem a já ho začínám mít plné zuby. Zvednu se ze svého místa na dece, která je rozložená kousek od bazénu a jdu si ke stolu pro pití. Když nalévám hnědou tekutinu do kelímku, slyším za sebou odkašlání a pohotově se otočím. Liam, překvapivě.

,,Co po mně chceš? Celý večer se na mě díváš jako na nějaký zasraný exponát," vyprsknu a alkohol ze mě dělá opět dlaždiče. Postaví se vedle mě a taky si začne míchat pití. Jeho ignorace mě vytáčí a tak mu seberu flašku, čímž si konečně získám jeho pozornost.

,,Jen jsem se díval, jaký má Styles kurevsky dobrý vkus," drze se ušklíbne a využije mé nepozornosti k tomu, aby mi zase sebral flašku zpět.

Dnešní díl měl vyjít až zítra, ale protože random_sadgirl je jako osyna, dávám ho ven už dnes:D odkud si myslíte, že Liam ví o Abbie? A co myslíte, že se stane Zaynovi?:D

Jinak před pár dny jsem děkovala za první tisíc a dnes už děkuju za 3 ♡ jste úžasný.