Courage |H.S| ✅

32.

S leknutím vyskočím do sedu a protřu si unavené oči. Cítím se na kost unavená, ale noční můry mě nenechají ani jedinou noc na pokoji. Rozhlédnu se kolem sebe a dojde mi, že nejsem ve svém pokoji. Pohled mi padne na Harryho, který leží na břiše, ruce má pod hlavou a z úst mu vychází tiché chrápání. Je mi jasné, že už jen tak neusnu, takže si pohodlně sednu a hlavu si opřu o kolena. Dívám se na něj, jak spokojeně spí a v ten moment bych ani nevěřila, že je to hledaný zloděj aut, který se většinu času chová jako idiot. Vypadá tak nádherně, tak nevinně. Pro sebe se usměju a zavřu oči. Hlavu mám plnou myšlenek, které si potřebuju roztřídit. Vracím se zpět do Kalifornie a představuju si butterfly effect. Stačilo, abych ten den zaspala, nebo prohodila prášky na spaní za projímadlo. Stačilo by, aby Trevis nevypil svou whisky, nebo aby si líp schoval klíče od auta. Stačilo, abych trochu víc přemýšlela, abych si stála za svým. Stačilo, aby Trevis nebyl idiot. Kdyby se alespoň jedna z těch věcí stala, život by líně plynul dál. Bez Švýcarska, bez problémů, bez Harryho.

Když se dostávám myšlenkama opět k němu, ucítím zvláštní pocit, který mi najednou prochází celým tělem. Zhluboka se nadechnu, ale nepomáhá to. Dalo by se to přirovnat ke klaustrofobii. Zůstat v Kalifornii je přeci to, co jsem si celou dobu přála, tak proč teď se cítím hrozně, když si představím, že bych odtamtud nikdy neodjela? Otevřu oči a znovu se podívám na Harryho. Odpověď je najednou jasnější, než cokoliv jiného. Dostal mě dřív, než jsem si to stačila uvědomit. Dostal se mi pod kůži a já jsem najednou ráda, že se nic jako butterfly effect nekonalo. Na druhou stranu mě to děsí víc, než jsem si kdy uměla představit. Vždycky jsem se vztahům a lásce vyhýbala obloukem. Smála se těm, co brečeli nad zlomeným srdcem. Nyní jsem v pozici, kdy to hrozí i mně a to nemůžu dopustit. Musím okolo sebe opět postavit hradby. Hradby, přes které se nedostane ani Harry Styles.

Z vlastních myšlenek mě vytrhne dlaň, která mi přejíždí po lýtku až ke kolenu a zase dolů. Harry se na mě dívá unavenýma očima a lehce se usmívá. ,,Proč nespíš?" zeptá se chraplavým hlasem a zapře se o lokty, aby na mě líp viděl.

,,Nechce se mi," myknu rameny a trochu se usměju. Nemám v plánu mu říkat o svých nočních můrách. Po tmě začne hledat telefon pod polštářem, aby zjistil, kolik je hodin. Půl jedenácté. Může se to zdát jako hodně, ale ne pro někoho, kdo šel spát okolo páté. Harry rozsvítí malé světlo na nočním stolku, aby jím nahradil světlo, které chybí kvůli tomu, že se zde nenachází žádná okna, a posadí se. Prohrábne si vlasy, které mu trčí do všech stran a hlasitě si zívne. Nevydržím to a i mně se široce roztáhnou ústa. Oba se tomu zasmějeme.

,,Co na mě tak koukáš? Chceš ranní sex?" mrkne na mě a opře se o ruce, takže naše obličeje dělí milimetry.

,,Až si vyčistíš zuby," naoko znechuceně nakrčím nos a zvrnknu ho do čela.

,,Citlivko" protočí oči a vyleze z postele. Naskytne se mi výhled na jeho tělo, které je oblečené jen do boxerek a zkousnu si spodní ret. Vidina ranního sexu vypadá najednou ještě líp, jenže pokud si chci udržet své zblázněné pocity pod kontrolou, musím se od něj chvíli držet dál.

Vlasy si zase svážu do culíku pomocí gumičky ze zápěstí a taky vylezu z postele. Protáhnu se a líným tempem dojdu do koupelny, kde si obleču své oblečení ze včera a pusu si vypláchnu alespoň ústní vodou. Když se vrátím zpátky, celou místnost zaplňuje vůně kávy. Ani jsem si nevšimla, že v rohu se nachází menší kuchyňské příslušenství.

,,Doufám, že máš ráda černou bez cukru," zašklebí se a podá mi jeden hrnek s horkou kávou. Přivoním si a už jen ta vůně mi způsobuje husí kůži po celém těle.

,,Mám ji tak nejradši," usměju se a párkrát do hrnku fouknu, než se napiju. Nápoj mi okamžitě zahřívá celé tělo a rozhání chmurné myšlenky. Oba si sedneme na postel, zády se opřeme o zeď a v tichosti pijeme kávu.

,,Proč ses vlastně nazval Romeem? Máš rád Shakespeara?" zeptám se, když už je ticho v místnosti moc dlouhé.

,,Svým způsobem," koukne na mě a usměje se. ,,Ty?"

,,Docela jo, jeden citát od něj mám vytetovanej," úsměv mu oplatím a po zvědavém pohledu k němu natáhnu nohu, na jejimž nártu se nachází krasopisný text.

,,Doufám v žití, ale jsem připraven zemřít," přečte to nahlas a jemně po tom přejede prstem. Zachvěju se pod jeho dotekem, i když ruce má teplé. ,,Od velikána lásky si necháš udělat zrovna tak morbidní větu?" zasměje se. Chci si přitáhnout nohu zpátky k tělu, ale chytí mě za kotník a hodí si ji přes své nohy.

,,Copak ty věříš na lásku?" nezkrývám své překvapení a jeho obličej je najednou zcela vážný. Dívá se na mě, ale z jeho výrazu nemůžu přijít na to, co si myslí.

,,Je láska krásná? Ne. Je zlá, krutá a bodá jako trní," místo odpovědi mi odrecituje další ze Shakespearových vět a uhne pohledem. Zmůžu se jen na překvapené otevření úst. Neřekla bych do něj, že zná jeho nejznámější věty, i když do mě by to taky řekl málo kdo.

,,Pravé jméno lásky je zajetí," doplním ho tiše, ale jeho uchechtnutí mi dokazuje, že mě slyšel.

Po divné ranní konverzaci a hrnku kávy se Harry rozhodl, že máme ještě dost času na malý výlet. Neřekl mi, kam a nebo proč jedeme, takže si teď jen nechávám cuchat vlasy díky větru, který proudí do auta otevřeným okénkem a sleduju, jak pomalu vyjíždíme z Pully.

______________________________________

Tak tu máme konečně díl, kdy si Abbie přiznala, že má Harryho ráda víc, než si myslela:D:) dnešní díl je trochu zvláštní, ale doufám, že i tak se vám líbil:)