Courage |H.S| ✅

31.

,,Nasedni do toho auta, nebo se neznám," nervózně, a zároveň naštvaně, poklepávám nohou o tvrdý beton chodníku, který se nachází u hlavní silnice, kde parkuje Harryho auto. Naomy jen zakroutí hlavou a ruce si složí na hrudi jako malé dítě. Harry si naštvaně odfoukne a Liam se jí snaží přesvědčit, aby si nastoupila.

,,S tím kriminálníkem nikam nejedu," prskne naštvaně a ukáže prstem na Harryho, který se opírá o dveře řidiče. Je nad ránem, z klubu nás už vyhodili, protože bylo dávno po zavíračce a bylo nemyslitelné jet v tomhle stavu domů, takže se Liam nabídl, že můžeme přespat u něj a ráno nás zaveze. Harry zase nabídl, že nás hodí autem, ať nemusíme pobíhat pěšky a potkávat slušný lidi, jak jdou do práce.
  Od té doby, co jsme se vrátili zpět do klubu pil jen vodu, takže jsem jeho řidičským dovednostem věřila.

,,Ani já z tebe nejsem nadšený, slečno Poppins," protočí oči a všichni se nad jeho přezdívkou pro ní zasmějeme. Kromě Naomy, ta se nafoukne ještě víc a začne se všude rozhlížet, takže je mi jasné, že se chystá utéct.

,,Jestli okamžitě nenasedneš do toho pitomýho auta, dopadneš hůř než Malik," zavrčím přes zatnuté zuby a dlouhý prst ji zabořím do hrudi. Otevře pusu, aby něco řekla, ale zase ji zavře a s protočením očí konečně nasedne. Liam si sedne k ní dozadu a já se ujmu místa spolujezdce. Harry nastartuje a vysokou rychlostí začne uhánět pryč.

,,Jak dopadl Malik?" zeptá se nechápavě a podívá se na mě. Liam vzadu vyprskne smíchy a začne mu to celé vyprávět. Nejspíš nikdy nepochopím muže. V jedné chvíli se bijí a hodinu na to spolu mluví jako by se nikdy nic nestalo. Když mu to dovypráví, směje se jak protržený a i mně s Naomy z úst uniká hlasitý smích. Harry se pobavení snaží maskovat, ale neuniká mi, jak mu cukají koutky a oči září pobavením. ,,Julie, ty jsi magor," pronese nakonec a zakroutí hlavou. Myknu rameny a když se smích v autě utiší, opřu si hlavu o okénko a zavírám oči.

Můj odpočinek netrvá moc dlouho a auto staví před Liamovým domem. Odepnu si pás a chystám se vystoupit s vidinou teplé postele, když mě zastaví Harryho ruka na mém stehnu.

,,Spi u mě," řekne a posune svou ruku o kousek výš. Podívám se na Naomy s Liamem, kteří už mě čekají venku a zamyslím se. Chci být v posteli co nejdřív, ale víc než to mě láká vidina toho, být v posteli s Harrym. Než stačím jakkoliv zareagovat, kola auta se protočí na místě, než se rozjede. Naštvaně se na něj otočím a praštím ho pěstí do ramene.

,,Neřekla jsem, že chci," řeknu naoko uraženě.

,,Viděl jsem ty sliny, co ti kapaly když jsem to řekl," zasměje se a zabočí na silnici která vede z Ženevy do Pully.

,,Ty jsi takový idiot, že až jednou umřeš, i matička zem tě vyplivne," řeknu a rozesměju ho tím. Vytáhnu z kabelky telefon a napíšu Naomy zprávu, že se uvidíme později a půjdem domů spolu. Když uklidím telefon, zadívám se na Harryho, který soustředěně sleduje silnici. Podepřu si rukou hlavu a zkoumám jeho krásný obličej. Nechápu, jak někdo může vypadat tak perfektně i po prochlastané noci a jedné menší rvačce.

Znovu pomalu usínám, když auto opět zastaví. Naštvaně zavrčím a otevřu oči. Už stojíme před Harryho domovem. Vystoupím z auta a dávám si pozor, abych zase moc netřískla dveřmi. Harry si omotá ruku okolo mého pasu a vede mě do garáže.

V provizorní ložnici mi podá jedno jeho bílé tričko a ukáže na starý závěs, za kterým se má nacházet koupelna. Odeberu se teda tam a chvíli mi zabere, než najdu provázek, kterým se rozsvěcí jedna malá žárovka. Světlo je natolik slabé, že mě ani neoslepí, ale dává dostatečný výhled na koupelnu. Není tu nic víc, než polorozpadlý sprchový kout, ne moc půvabný záchod a umyvadlo, nad kterým silou vůle visí malé zdrcadlo.

Svléknu si veškeré oblečení, které položím na zem a přes hlavu si přetáhnu jeho triko. Známá vůně mi okamžitě zaplní čichové senzory a já se do něj víc zabalím. V umyvadle otočím kohoutkem a slabý proud vody mi stačí k tomu, abych si opláchla obličej. Ještě se rozpustím drdol a vlasy prohrábnu tak, aby netrčely do všech stran.

Když se vracím do ložnice, Harry sedí na posteli jen v boxerkách a něco cvaká do telefonu. Přejdu až k němu a zalezu za něj. Ruce omotám okolo jeho těla a tváři se zapřu o svalnatá záda. Znovu vidím pár jizev, ale neupozorňuju na ně. Položí telefon vedle sebe a proplete si prsty s mými, které se nacházejí na jeho břiše. Palcem mě hladí po hřbetu ruky, zatím co naslouchám tlukotu jeho srdce.

,,Jsi unavená?" zeptá se a jednu ruku si přiloží k ústům. Políbí její hřbet a mně z jeho roztomilého gesta červenají tváře. Záporně zakroutím hlavou, protože mě veškerá únava přešla. ,,To je dobře, já taky ne," zasměje se a než stačím jakkoliv zareagovat, vysouká se z mi objetí a zády dopadne na postel. Zasměju se a chci si lehnout k němu, jenže mě chytí za boky a vyhoupne si mě na klín. Rukou mu prohrábnu vlasy a sehnu se, abych mohla políbit. Jeho ruce mi přejíždí po stehnech a já zrudnu, když mi dojde, že jsem si nenechala ani spodní prádlo. Brzy si toho všimne a legračně zaškube obočím. Praštím ho po hrudi a zklouznu z něj dolu.

,,Vlastně jsem už trochu unavená," zašklebím se a natáhnu se pro deku, kterou přes nás přehodím.

,,A já že jsem idiot," protočí hravě oči a za pas si mě přitáhne blíž.

,,Konečně sis to přiznal," zamumlám mu do hrudi a vysloužím si za to dloubnutí do žeber. Zkusím ho polechtat taky, ale je jak skála a nic to s ním nedělá. Chvíli zkouším různé místa, kde by ho to mohlo lechtat, ale po marných pokusech to vzdávám a unavená zavírám oči.

______________________________________

Chtěla jsem sice vydat až zítra, když byl díl včera, ale nakonec to jsem to nevydržela:D:/ jinak vám moc děkuju za včerejší reakce na díl, udělaly jste mi velkou radost♡ a budu ráda, když mi tu zase zanecháte komentář, motivuje mě to psát dál:)