Courage |H.S| ✅

50. Konec

Když otevřu oči, všude kolem mě je ještě tma. Otočím se na druhý bok, abych se mohla přitisknout k Harrymu, ale jeho absence v posteli mě dokonale rychle probouzí. Párkrát zamrkám, abych si přivykla na tmu. Uleví se mi, když na terase uvidím oranžové světélko z cigarety, kterou si v pravidelných intervalech přikládá k ústům. Omotám okolo sebe deku - protože i letní noci jsou v Londýně poměrně chladné - a s hlubokým nádechem se k němu rozejdu. Nevím, co mu chci říct a ani nevím, jestli o mou společnost stojí, jen mám nutkání být mu nablízku.

Prozradí mě zavrzání dveří, když se je snažím potichu otevřít. Harryho pozornost padne na mě. Najednou se před ním cítím nejistá. Možná, že jsem měla zůstat uvnitř. Dívá se na mě tím jeho klasicky chladným pohledem, který míval na začátku. Sklopím pohled k zemi a dělám, že skleněná podlaha terasy je nejzajímavější věcí na světě.

Uslyším hlasitý povzdech z Harryho úst a když se na něj znovu podívám, jeho oči směřují na noční Londýn. Udělám pár kroků a lokty se zapřu o kraj balkónu. Musím uznat, že ten výhled je dech beroucí.

,,Co bude teď?" ticho přeruší jeho chraplavý hlas. Otočím se a nechápavě pozvednu obočí. Dívá se mi přímo do očí, jeho malachitové oči mě intenzivně pozorují.

,,Huh?" je jediná reakce, na kterou se zmůžu. Nechápu, co konkrétně tím myslí. Nás dva? Londýn? Můj návrat domů? Je toho čím dál víc, co bychom měli vyřešit, ale při představě budoucnosti v Kalifornii, bez Harryho, se mi nepříjemně svírá žaludek.

,,Je skoro polovina srpna, za chvíli se vracíme do Švýcarska a ty pak do Ameriky. Vrátíš se do školy, ke svým kamarádům a budeš žít jako předtím," zhluboka se nadechne a pohledem se vrátí k výhledu, ,,a co bude se mnou? Ukázala si mi, že ještě umím bejt šťastnej, že nejsem v takový prdeli, v jaký jsem si myslel. Co bude se mnou? Řekni, Julie," jeho slova mi vyrazí dech. Vždycky jsem sobecky přemýšlela nad tím, co bude v Americe bez něj, ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, co bude ve Švýcarsku beze mě. Nikdy mě nenapadlo, co bude s ním až odjedu. Že se nejspíš vrátí k osamělému životu v garáži, s Liamem a holkama na sex. Nasadí si zpátky masku zabijáka a bude přesvědčovat celý svět o tom, že je jen bezcitný hajzl, za kterého se vydával? Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jestli někdy najde někoho dalšího, komu ukáže své hravé já - které na něm miluju ze všeho nejvíc - a jestli ještě někdy někomu řekne o Gemmě, o své Ježíše milující matce a o Jamesovi. Ne, nikdy jsem na to nemyslela, protože představa, že by to věděl ještě někdo další, že by se na někoho díval tak, jako se dívá na mě, mne tak moc bolela, že jsem si to představit ani nedokázala.

,,Co když se do Ameriky nevrátím?" vypadne ze me dřív, než si to stačím promyslet. ,,Co když spolu utečeme?" mluvím dál. Slova ze mě padají jako vodopád a já to nedokážu zastavit. Celým mým tělem najednou koluje vzrušení. ,,Představ si to, můžeme žít někde jinde. Spolu. Začít od začátku,"  procházím se po terase s pohledem upřeným na nebe. Mám totiž strach, že když se podívám na Harryho, setkám se s výsměchem. ,,Jen my," zašeptám tiše.

Ticho. Hrobové ticho je přesně to, co mezi vládne. Nemám odvahu se na něj podívat. Po pár minutách se mi do očí začínají tlačit slzy, protože jsem se před ním naprosto ztrapnila. Pokazila jsem i ty poslední dny, které jsme spolu mohli strávit.

,,To, já, my," zakoktá. Já konečně seberu zbytky odvahy a otočím se na něj. Sleduje mě. Jeho oči tikají po celé mé postavě. ,,To nejde," zakroutí hlavou a následně si obličej schová do dlaní. Jeho slova se mi zabodnou do srdce. Jistě, že to nejde. Je to nesmysl a já jsem kráva, že jsem to kdy řekla nahlas. Nemám v plánu se ale jen tak vzdát. Když už jsem to jednou začala, nemůžu před ním přiznat, že jsem to tak nemyslela, protože myslela. Jsem ochotná se vzdát všeho pro muže, kterého znám pár týdnů. Pro muže, který přede mnou včera zabil jiného muže. Zní to naivně, šíleně a nereálně, ale za stejně nereálnou jsem ještě nedávno považovala i lásku. Myslím tím ten typ lásky, kdy jste ochotní vzdát se všeho jen pro jednoho jediného člověka.

Překonám vzdálenost mezi námi a sednu si mu na klín. Hlavu si položím na jeho hruď. Uleví se mi, když okolo mě omotá své silné paže a přitáhne si mě blíž.

,,Jde to," zašeptám, ,,jde, protože Harry, já nechci do Ameriky, nechci do školy, chci být s tebou. Kdekoliv. Vím, jak šíleně to zní, ale bez tebe už mi všechno ostatní přijde zbytečné. Možná, že jsem ještě moc mladá, ale myslím, že když je to to pravé, každý to pozná," otřu si první slzu. Už nemám co ztratit, takže na co bych se je snažila zastavit.

,,Tak to udělejme,"

***
A v ten moment začal náš nový život. Po pohřbu jsme se vrátili do Švýcarska, kde Harry prodal auta, který mu zůstali v garáži. Já jsem napsala dopis o tom, že musím pryč, ať mě nehledají a že se jednou určitě znovu setkáme. Omluvila jsem se za všechno, co jsem kdy udělala. Napsala jsem jeden speciálně i Trevisovi, kde jsem se mu omluvila za to, že jsem ho zdrogovala a uprostřed noci odvezla na opuštěnou skládku.

Díky penězům za auta jsme si mohli dovolit cestu do Brazílie, kde začal náš nový život. Život s Harrym na útěku nebyla procházka růžovou zahradou, ale bylo to něco, co jsem milovala a nikdy nelitovala ani jediné vteřiny.

______________________________________

A máme tu poslední díl 💔 původně bylo v plánu to, že se Abbie normálně vrátí domů a z Harryho bude jen vzpomínka, jenže myslím, že jsem mu toho naložila už tolik, že jsem mu nemohla vzít i ji. Taky jsem vám neřekla, že se blížíme do finále protože jsem si to nechtěla připustit. Tihle dva byli pro mě tak moc důležití, že i když ten příběh není nejdelší, nejlepší a už vůbec ne nijak výjimečný, já ho miluju. Děkuju moc všem, kteří jste došli až sem. Děkuju, že jste četli nesmysl, který se mi formoval v hlavě takovou dobu a děkuju za veškerou podporu, kterou jsem od vás dostávala.

Doufám, že se uvidíme u dalšího příběhu, který plánuju už brzy ♡ hodím vám sem pak upozornění, takže pokud máte zájem, nemažte Courage z knihovny:D

Miluju vás ♡