Courage |H.S| ✅

46.

,,Jsme tady," řekne Harry a nervózně se podrbe na zátylku. Můj pohled směřuje na dům, který nevypadá ničím výjimečně. Klasický rodinný dům v anglickém stylu. Cihlový vzhled, tmavá střecha, plaňkový plot a truhlíky se skoro zvadlými květinami. Bůh ví proč jsem očekávala polorozpadlou chatrč a dírami ve střeše a vysklenými okny. Jediné, z čeho mi běhá mráz po zádech je malé dětské hřiště v rohu zahrady. Houpačka z pneumatiky se pohupuje ve větru a klouzačku pomalu, ale jistě, požírá rez.

,,Chceš, abych šla s tebou dovnitř?" starostlivě se ho zeptám a stisknu jeho ruku, kterou má pořád položenou na řadící páce Dodge Chargera SRT, kterého nám půjčil Niall. Na odpověď jen kývne a otevře dveře na straně řidiče. Je hrozný nezvyk, že řidič sedí vlevo a já jako spolujezdec na pravé straně.

Naposledy vydechnu a vystoupím taky. Hned mě ovane vlhký vzduch a černý cardigan si přitáhnu blíž k tělu, protože je chladno. Možná, že měl Harry s těma holinkama pravdu.

Před domem Harry odstrčí okrasný květináč a klekne si. Párkrát hrábne do vlhké hlíny a spolu s nechutnou žížalou vytáhne i igelitový sáček, ve kterém je schovaný klíč.

,,Vždycky ho tam schovávala, už co si pamatuju," řekne, ale nedívá se na mě. Sleduje malý předmět v jeho ruce, než ho strčí do zámku a dvakrát otočí. ,,Nebyl jsem tu deset let," řekne tiše a jeho ruka se přestěhuje na kliku. Otočí s ní, ale neotevře dveře. Jen tam stojí a dívá se do země. Puká mi srdce vidět ho takhle. Tak zranitelného.

,,Jsem tu s tebou," pohladím ho přes mikinu po zádech a slabě se usměju. V hlavě se mi stále vytváří nové a nové scénáře toho, co se tu muselo stát, že se tu neukázal deset dlouhých let, a že ani teď se nemá k tomu, aby vstoupil.

Když se konečně dveře s hlasitým zavrzáním otevřou, příšerný smrad nás oba udeří do nosu. Oproti tomuhle místu je Charlieho hospoda růžový sad. Je tu cítit alkohol, cigarety, zatuchlo, vlhko a něco, co nevím jak nazvat.

Harry překročí práh jako první a já se držím těsně za ním. Rozhlížím se kolem sebe a udivuje mě, kolik množství křížů se nachází v tak malé chodbě.

,,Nikdy si neřekl, že jsi věřící," zašeptám, protože mé hlasivky vynechávají službu kvůli divnému pocitu, který mě sužuje. Přijdu si tu jako na začátku hororu, kde nás přijde přivítat stará paní se sušenkama, která se nakonec změní v démona a zabije nás.

,,Nejsem," řekne a chytne mě za ruku. Procházíme krátkou chodbou, která vede do kuchyně. Překvapí mě, že i přes zápach a vrstvu prachu vypadá poměrně normálně. I tady se nachází pár křížů, ale rozhodně ne tolik jako na chodbě. Harry se kolem sebe rozhlíží a jeho výraz je nečitelný. Nemám nejmenší šanci poznat, co se mu honí v hlavě. Nakonec pouští mou ruku a jde ke kuchyňské lince. Klekne si a otevře jednu ze skříněk.

,,Tohle je stejná jistota, jako klíč pod květináčem," uchechtne se a když se postaví, v ruce drží ještě zavřenou flašku levného vína. Otevře ji a během chvíle je flaška dnem nahoru a její obsah mizí v Harryho těle. ,,Dáš si?" natáhne ke mně ruku s alkoholem a já kývnu. Napiju se, ale obličej se mi zkroutí a mám co dělat, abych to zvládla spolknout. Trpká chuť je tak intenzivní. Předám Harrymu zpět víno a z kuchyně přecházíme do obýváku. Ten vypadá jako vystřižený z retro náboženského časopisu. Starý gauč a křeslo, obojí s květinovým vzorem. Malá televize na oprýskaném stolku a konferenční stolek prolezlý hmyzem. Při použití silné představivosti to dřív musel být krásný a útulný obývák. Kromě těch křížů, zase. Nacházejí se téměř všude a kde ne, je portrét nebo soška panny Marie.