Courage |H.S| ✅

41.

,,Cože? Harry, proč? Já.." zakoktám se a snažím se najít vhodná slova. Srdce mi bije jako splašené. Modlím se, aby mi najednou řekl, že to byl jen hloupý vtip, ale nic, jen mlčí a dívá se na třpitící se hladinu. ,,Udělala jsem něco?" zeptám se a snažím se udržet slzy v kanálcích. Cítím se, jako kdybych měla každou chvíli omdlít. Sotva to mezi námi začalo a už to má skončit. Stalo se přesně to, čeho jsem se tak moc bála. Prolomil moje bariéry, zabydlel se v mém srdci a nakonec ho zničí.

Konečně se na mě podívá. I v jeho očích jde vidět bolest. Při měsíčním světle vypadá snad ještě krásněji než obvykle. Chce mě chytit za ruku, ale přitáhnu si ji k sobě a obejmu své paže, cítím se tak víc v bezpečí. ,,Není to tvoje chyba," zamumlá a pohled znovu obrátí k jezeru.

,,Není to tvoje chyba," zopakuju to po něm, napodobujíc jeho tón. ,,Tohle je ta nejhorší a nejvíc otřepaná fráze Harolde. Mohl sis dát aspoň tu práci s tím vymyslet něco lepšího," můj hlas pomalu nabírá na hlasitosti, jako kdyby mi to, že na něj budu křičet mělo pomoct od té šílené bolesti, která uvnitř mě roste. Postavím se na nohy a otočím se k němu zády. Nemůžu se na něj už víc dívat.

Netrvá to dlouho a na bocích se mi objevují jeho velké dlaně. Chci je setřást a utéct, ale nemám na to sílu. Cítím se jako štěně, které někdo uvázal v lese a odešel. Zraněná, zrazená a opuštěná. ,,Vážně za to nemůžeš. Věř mi, že kdybych nemusel, nikdy bych tě neopustil. Držel bych tvoje malý ruce a poslouchal, že jsem idiot klidně až do konce života," šeptá mi zezadu do ucha. Každé jeho slovo je jako šíp, který se mi zarývá hluboko do srdce. Jeho horký dech mě šimrá na krku a už se dál nedokážu bránit slzám. První mi stéká po tváři a nechává za sebou černou, mokrou cestičku.

,,Tak mi, sakra, vysvětli proč už mě nechceš vidět," zakřičím a otřu si tváře hřbetem ruky. Stále mě objímá zezadu a doufám, že si nevšiml, že brečím. I když se ze všech sil snažím nebýt hysterická, nejde to. Míchá se ve mně tolik emocí, tolik pocitů, že už se dál nedokážu ovládat.

,,Musím zpátky do Anglie, moje matka umřela," řekne tiše, ale díky blízkosti jeho rtů u mého ucha ho slyším zřetelně. Zastaví se mi dech, najednou se cítím provinile. Zemřela mu sestra a teď i máma, a já tu takhle vyvádím místo toho, abych mu byla oporou. Otočím se k němu a roztřesenýma rukama chytím jeho tváře. Palcem ho pohladím a on při mém doteku přivře oči. Vyhoupnu se na špičky a spojím naše rty. Obejme mě okolo pasu a polibek prohloubí. Je plný citů, bolesti a mně znovu tečou slzy. Představa, že je tohle možná náš poslední polibek, mě ničí.

,,Je mi to moc líto, omlouvám se," vydechnu, když se naše rty oddělí a Harry se sehne tak, že se naše čela o sebe opírají.

,,Shhh," přiloží mi ukazováček před rty. ,,Ty za nic nemůžeš, dobře? Měl jsem ti to říct jinak. Letím tam jen kvůli Gemmě, milovala matku. Kdyby to bylo na mně, klidně bych ji nechal spálit a vyhodit do koše," smutně se usměje. ,,Vrátím se, ale nevím jak dlouho to celé potrvá a ty se za tři týdny vracíš domů," pohladí mě po tváři a setře tím nové slzy, které se probojovaly ven.

,,Poletím s tebou," vykřiknu najednou nadšeně, když si vzpomenu na dnešní dopolední rozhovor s Reecem a Shelly. Harry nechápavě nakrčí obočí a o krok odstoupí.

,,Ne, nepoletíš Julie. Nebudu mít k tomu všemu na krku ještě únos," zakroutí razantně hlavou a následně si prohrábne vlasy, které mu spadly do čela.

,,Jasně, že letím. Reece s Shelly na týden odjíždí, je to jejich tradice každý rok, budeme s Naomy doma samy, občas nás přijde zkontrolovat sousedka. Chystala jsem se ti to říct dřív, ale jaksi nebyla příležitost. Takže místo toho, abys u nás týden bydlel, strávíme ho spolu v Anglii a když bude potřeba, poletím domů dřív," vzrušeně pochoduju po malém molu a gestikuluju rukama ve vzduchu. Všechna bolest a tíha na hrudi jakoby se vypařily a nahradilo je nepopsatelné vzrušení.

,,Jsi šílená, víš to?" zasměje se a konečně mě zastaví tím, že si mě přitáhne blíž k sobě. Omotám mu ruce kolem krku a hlavu si položím na jeho hruď. Srdce mu bije rychle, stejně jako mně. Jen kývnu souhlasně hlavou a tím ho ještě víc rozesměju.

,,A to s tvoji matkou mě moc mrzí," zašeptám. Neumím si představit, že bych přišla o mámu. I když mě štve, nadávám na ní a chovám se k ní občas hrozně, je to moje matka. Harry o té své skoro nemluví a když už, není to moc hezké, třeba jako jeho poznámka o spálení a vyhození do koše, ale i tak ho musela tak velká ztráta určitě zasáhnout.

,,Ne, nemrzí, to neříkej, dobře? Mrzelo by tě možná to, kdyby umřela bez bolestí a klidně, ale jinak nic. Zaslouží si shořet v tom nejhorším pekle," procedí skrz zuby a z jeho tónu mi opět přebíhá mráz po zádech. Nevím, co mu udělala a ptát se na to nebudu, jen jsem si jistá, že to muselo být něco hrozného a možná to má spojitost s jeho jizvami po zádech.

,,Dobře. Takžeee," podívám se na něj a odtáhnu se z jeho objetí. ,,My pojedeme na výlet," spokojeně tlesknu, hlavně proto, abych odlehčila situaci, protože další pohromu bych dnes už asi neustála.

,,Jedeme na výlet," kývne a já mu šťastná skočím do náruče.

_____________________________________

Ahojtee, jako omluvu za včerejší ukončení jsem slíbila nový díl už dnes, takže nech sa páčí:DD nakonec se žádné rozchody a rozvody nekonají tak doufám, že máte radost :D co si myslíte o Harryho vztahu s mámou? Budu ráda, když mi tu zase necháte ☆ a komentář, protože ohlasy na minulý díl byly úplně úžasné, moc vám děkuji:**