Courage |H.S| ✅

18.

,,Děkuji, bylo to moc dobré," usmívám se na číšníci, která odnáší naše talíře. Natáhnu se pro skleničku s bílým vínem a opřu se o opěradlo. Znuděně se rozhlížím po místnosti a přijde mi to jako věčnost, co si Zayn odskočil vyřídit důležitý hovor. Odpiju vína a skleničku vrátím zpátky na stůl. Zadívám se z okna a párkrát zamrkám,  když si opodál všimnu vysoké postavy. Stojí ve tmě, ale ta široká ramena a hubené nohy bych poznala všude. Dívá se na mě, i když to nemůžu vidět, cítím známé lechtání v podbřišku. Kmitnu pohledem po celé restauraci a když vidím, že Zayn ještě nejde, rozejdu se ven.

Ovane mě příjemný letní vzduch a já se pořádně nadechnu, abych ulevila svým plicím od kouře z aroma tyček, které doutnaly na baru. Pohled mám stále upnutý na Harryho a přebíhám silnici. Jde mi pomalu naproti, ale dává si záležet, aby nevystoupil ze stínu.

,,Co tu děláš?" Zašeptám a rozhlédnu se kolem, jako by nás mohl někdo slyšet, i když okolo nás nikdo není.

,,Co ty tu děláš? S ním?" Znechuceně se ušklíbne, ale udělá ještě jeden rychlý krok a postaví se tak těsně přede mě. Širokým hrudníkem do mě lehce narazí a já na malý moment ztrácím rovnováhu. Pohotově reaguje a chytí mě za boky.

,,Já se ptala první, Romeo," drze se ušklíbnu a přesunu ruce na jeho ramena.

,,Jel jsem okolo vašeho baráku, slíbil jsem ti překvapení, než jsem se zachoval jako kokot a ty si odešla. Takže jsem tě chtěl vyzvednout, ale zrovna si odjížděla s tou čuráčí hlavou," řekne a pevněji mi zmáčkne boky. Příjemné teplo mi prostupuje celým tělem a opět se začínám cítit živá. Zalapám po dechu, když jedna jeho ruka mi sjede na zadek, který zmáčkne. Plácnu ho do hrudi a zasměju se.

,,Nemluv o něm tak, Zayn je fajn," řeknu a chci od něj odstoupit, jenže jeho stisk zesílí, ,,Strašně riskuješ tím, že tu jsi," povzdechnu si.

,,Ten by mě nechytil ani kdyby stál na tvým místě," řekne, a hrdelní smích prořízne ticho, které okolo nás panuje. Připojím se k němu a taky se zasměju. Posunu ruce o kousek výš z jeho ramen a spojím je za krkem. Musím si stoupnout na špičky, protože i přes podpatky jsem o dost menší. Mé rty se mu otřou o ucho a on spokojeně vydechne.

,,Budu se muset vrátit," pošeptám mu a s vítězným úšklebkem se odtáhnu. ,,Přijď v jedenáct, Romeo," pohladím ho po tváři a otočím se, abych mohla odejít.

,,Vošukám tě, Julie," zakřičí za mnou a já se pro sebe usměju. Už jen ty slova mi ženou červeň do tváří. Zatnu pěsti a zareju si nehty do jemné kůže na dlaních, abych zahnala vzrušení, které se mi začíná hromadit v podbřišku.

Když otevřu dveře do restaurace, Zayn už sedí u našeho stolu a jakmile  uslyší pohyb u dveří, otočí se. Dojdu až k němu a sednu si na svou židli.

,,Jsi v pořádku? Kde si byla?" zavalí mě otázkama a já zrudnu ještě víc, když mu nemám jak odpovědět. Natáhnu se pro své víno a celé ho najednou dopiju.

,,Udělalo se mi trochu nevolno z té vůně tady, tak jsem šla na vzduch," omluvně se usměju a podívám se z okna. Už tam nestojí a mně se uleví. Pořád nechápu, proč tak moc riskuje. Nejdřív jel ještě za světla k nám, pak se objeví tady i když ví, že je Zayn policista. Jeho poslední slova mi blikly v hlavě a všimla jsem si, že se zase usmívám. Nemůžu se dočkat jedenácté hodiny a toho, co má být to překvapení. Podívám se na hodiny, které visí nad barem a vidím, že už je půl desáté.

,,Krásně se usmíváš," řekne Zayn a pomalu chytí mou ruku, kterou mám položenou na stole. Znervózním. Nechci ho držet za ruku, nechci aby si myslel, že někdy můžeme být víc, než kamarádi. I když je krásný, vtipný a milý, něco mu chybí. Chybí ta jiskra, která by mi rozpálila tváře a donutila mě cítit se výjimečně, živě a svobodně. V hlavě se mi znovu objeví obrázek Harryho, ale zatlačím to do pozadí, protože se mi nelíbí, jakým směrem jdou mé myšlenky, když jde o něj.

,,Děkuju," řeknu a pomalu vytáhnu svou ruku z jeho sevření. Tváří se zklamaně a ani se to nesnaží maskovat. Je mi ho líto. ,,Zayne, ty jsi vážně hrozně fajn, ale-"

,,Ale, vždycky tam je to blbý ale," přeruší mě a ironicky se uchechtne, ,,ale nejsi můj typ, ale mám kluka, ale jsem lesba," začne vyjmenovávat a naštvaně se opře. Dlaně si spojí na břiše a zadívá se z okna.

,,Ne, to jsem nechtěla říct," začnu opatrně a přemýšlím, co dál říct, ,,já jen, že nejsem asi typ pro tebe. Ty jsi policista, dospělý, co když už budeš chtít děti a pro boha, mě je jen osmnáct, nemůžu a ani nechci děti a měl si snoubenku a já nesnáším svatby-"

,,Jestli jde o tohle, přeruším Tě. Děti mít nemůžu a ani je nechci a přece tě tu nežádám o ruku," zasměje se mému zmatenému a nesmyslnému žvanění a já jsem mu vděčná. ,,Pojedeme?" zeptá se a já kývnu. Chci začít debatovat o placení ale usadí mě s tím, že platil když jsem byla venku, takže si jen pobalíme věci a rozejdeme se ven.