Give It the Fuck Up [SasuNaru, ItaDei - A/B/O] ✓

74. Řekni něco! 2/2

Do Konohy se všichni bezpečně dostali chvilinku před svítáním. Tsunadinu funkci dočasně zastoupila Shizune spolu s Shikamarovým otcem, kdyby náhodou nastala nějaká výjimečná situace.

,,Jdi si odpočinout, Naruto," promluvila k němu jemným a konejšivým hlasem Hokage a opět mu položila ruku na rameno, ,,Bude potřeba, abys byl ale pod dohledem,"

Naruto přikývnul. Nechtělo se mu s nikým trávit čas, ale když to muselo být, nebylo nazbyt.

,,Bude bydlet u mě," rozhodnul Sasuke.

Po delší době se rozhodl opět promluvit a Naruto sebou lehce cuknul, když se k jeho uším donesl jeho nyní poměrně chladný a odtažitý hlas.

,Nenávidí mě... Teď je to jasný,' pomyslel si a bylo mu znovu do breku.

Tsunade přikývla.

,,Ostatní mě, prosím, následujte do kanceláře... Až se vyspíš a dáš se trochu dohromady, stav se tam za mnou Naruto. A ty Sasuke s ním." dodala, než se otočila k odchodu.

Sakura chvíli postávala na místě, než se vrhla k shrbenému blonďákovi a pevně ho objala.

,,Jsem ráda, že jsi doma, Naruto. Něco vymyslíme, nenecháme tě v tom." řekla mu s lehkým úsměvem, když ho ze svého pevného náručí pustila.

Blonďák jí obdařil nepatrným úsměvem, který se snažil na své tváři ze všech sil vytvořit.

˚•˚•˚

Sasuke ukázal svému ,,novému" spolubydlícímu jeho pokoj pro přespání. Samozřejmě to byl ten samý, ve kterém Naruto trávil čas, když naposledy ještě v Konoze háral.

,,Cokoliv v domě je ti k dispozici," zabručel lehce podmračeně Sasuke, když mu otevřel dveře pokoje pro hosty.

Nechal ho, ať vstoupí dovnitř a sám mu propaloval uhlově temným pohledem záda. Uvnitř jeho těla se sváděl lítý boj všemožných pocitů a bolestivých výčitek. Byl naštvaný. Ne. Nasraný. Na sebe. Na Naruta. Na všechno kolem. Nejraději by všechno v okruhu minimálně jednoho kilometru rozmlátil svým Susano'o, aby si aspoň trochu ulevil.

,,Zkus se trochu vyspat," zamručel ještě nakonec a otočil se.

Sám měl namířeno do ložnice, ale spát se rozhodně nechystal. To, co se stalo v uplynulých několika hodinách, mu jen tak usnout nedá.

,,Sas-Sasuke, počkej!" vyhrknul Naruto a prudce se za ním otočil.

Černovlásek se na něj otočil s pozdvihnutým obočím přes rameno. Mlčky mu naznačil, že poslouchá.

,,Ty... Ehem... Neodpověděl jsi mi... Tam," polknul nervózně Uzumaki a přešlápnul na místě.

Musel to vědět.

Sasuke však mlčel a jenom se na něj tiše díval.

,,No tak řekni něco!" vyjeknul blonďák utrápeně a rozmáchnul kolem sebe rukama.

To ticho ho dohánělo k šílenství!

,,Myslíš odpověď na tu hloupou otázku o tom, jestli tě teď nenávidím?" prohodil neutrálním hlasem, díky kterému se Naruto stal ještě více nervóznějším.

Ale mohl si za to sám. Za všechno, co se mu stalo si mohl jen a jen sám.

Svěsil ruce podél těla, pomalu přikývnul a nervózně si zkousnul spodní ret.

Sasuke se k němu snad ještě pomaleji otočil, aby mu mohl hledět přímo do očí.

,,O nenávisti se dá hodně spekulovat, ale neřekl bych, že k tobě cítím nenávist. Ano. Posral si to. Posral si to tak neuvěřitelně moc, že tomu nemůže nikdo snad ani uvěřit. Ale neřekl bych, že tě nenávidím. Spíš tě lituju."

Blonďáčkovy rty se i přes zkousnutí mírně rozechvěly a do očí se mu nahrnuly opět slzy. Mluvil s ním tak chladným a odměřeným hlasem. A ten jeho pohled! Plný smutku, lítosti a bolesti! Sklopil poníženě hlavu.

,,A taky nadávám sám sobě všemožnejma nehezkejma slovama za to, jakej jsem byl nehoráznej tupec, že jsem hleděl na to, co si přeješ ty a neudělal jsem to, co jsem chtěl já... Co jsem chtěl pro nás oba..."

Uzumaki k němu zvedl svůj uplakaný pohled.

,,Sasuke," vydechnul tiše a nechápavě.

Netušil, kam touhle ,,zpovědí" jeho přítel míří. Netušil, jestli se mu to má líbit nebo ne. Nevěděl, jak se u toho má chovat. A nevěděl, jestli to dopadne dobře nebo špatně.

,,Vůbec jsem ti neměl dávat ten idiotský slib, že se s tebou nespářím, ani kdybys mě prosil na kolenou... I když jsme ho stejně oba porušili," ušklíbnul se pro sebe Uchiha, ,,Ale rozhodně jsem se měl řídit tím, co mi říkaly pudy a hlavně srdce. A taky všichni ostatní... Měl jsem si tě označit. Ať už si chtěl nebo ne, protože kdybych tak udělal, nemuseli bysme tady stát a tys nemusel mít ten šílenej problém na krku." zamračil se.

Blonďákova ruka automaticky vyjela na označené místo. Pořád, i po několika hodinách, cítil to, jak ho kousnul. Udělalo se mu znovu nevolno a zamotala se mu hlava.

,,Možná... Možná bych i překousnul to, že si se vyspal s tím blbečkem, co se honosí titulem Kazekage... Možná bych překousnul i to, že si se zdrhnul pářit s mým bratrem, kterej až se mi dostane pod ruku umře velmi bolestivou a pomalou smrtí, ale... Už nedokážu překousnout svoji vlastní tupost a snahu se ti zavděčit a ukázat ti, že pro mě jsi něco víc, že když ses mi nabídnul k označení, i když si nebyl evidentně pořádně při smyslech, že jsem to neudělal. S tím se prostě nesmířím." vydechnul nakonec po předlouhém monologu.

Tolik, co mu nyní napovídal za pár minut, snad neřekl za celý svůj život. Byl to pro něj přímo bravurní výkon.

,,Sasuke," zamumlal znovu blonďáček neschopen pořádné věty.

Tahle promluva ho pomalu dostávala do kolen. Všechna slova se mu zařezávala jako ostré střepy hluboko do bolavého krvácejícího srdce.

,,Prospi se trochu," poradil mu nakonec Sasuke po několikavteřinové odmlce a opustil jeho pokoj.

Už prostě dál nesnesl být v jeho přítomnosti a nedat mu najevo to, jak ho skutečnost, že si ho označil největší žijící bastard na světě ničí. Nejspíš by se asi vzteky a ponížením rozbrečel. A on musel zlomenému blonďákovi ukázat, že to on je ten momentálně psychicky silnější v jejich páru. On je ten, na jehož rameni se může vyplakat. A jak by to asi vypadalo, kdyby tu brečeli oba dva?

Naruto chvíli nervózně přešlapoval na místě, než se konečně rozhoupal k nějakému pohybu. Tiše jako myška vyklouznul z pokoje a zamířil přímo do Uchihovy ložnice. Krátce zaklepal a vstoupil dovnitř.

,,Sasuke?" zopakoval tiše jeho jméno, za dobu strávenou v Uchihově sídle již potřetí.

,,Hm?" zamumlal černovlásek v odpověď, ležíce na boku zády k němu už v posteli.

,,Můžu... Můžu si k tobě lehnout? Já... Nechci být teď sám, prosím," zašeptal smutně blonďáček.

Sasuke se trochu pošoupnul, rukou zašmátral za sebou a odkryl místo vedle sebe.